Jedním z objevů loňského roku je písničkář Pokáč, který právě vydává své debutové album "Vlasy". O tom zároveň prohlašuje, že se jedná o jeho best of. Jeho vzorem je Xindl X či Kato z Prago Union, rád by spolupracoval s Nohavicou či Dobešem. Témat k rozhovoru byla prostě spousta.
Pokáči, poprvé jsem tě zaregistrovala na loňském Turné na střechách s O5 a Radeček, kde jsi jim dělal předskokana. Jak na to s odstupem času vzpomínáš?
S nápadem přišel Jugi z
UDG, který mi bookuje koncerty. Bez váhání jsem souhlasil, protože mám v živé paměti, jak jsem v osmi letech zpíval jejich "Prahu". Koncerty na střechách byly dobře vymyšlený. Byl jsem rád za sedící publikum, pro které jsou moje písničky převážně určené. V minulosti jsem byl zvyklý hrát třeba i jen pro zvukaře, takže jsem byl jak v
Jiříkově vidění. (smích)
Pokáč
Pokáč je přezdívka Jana Pokorného, talentovaného písničkáře z Prahy, který má na svém kontě už dvě dema "Pekáč" a "Pokák". Před lety jel turné s Tomášem Klusem coby předskokan a v loňském roce absolvoval turné s O5 a Radeček a Voxelem. Nyní vydává debutovou desku "Vlasy". Mezi jeho nejvýraznější hity patří "Vymlácený entry", "Co z tebe bude", "Ekosong" či parodie na Ortel s názvem "Kebaby".
Za rok jsi ušel kus cesty, stal ses třeba Objevem roku v anketě Žebřík, čekal jsi to?
Byl jsem překvapen, ale připraven. (smích) Sledoval jsem podobnou slavičí anketu v kategorii Hvězda internetu, kde jsem postupně stoupal. Vyzkoušel jsem zalobbovat u fanoušků zveřejňováním videí, aby mi posílali hlasy a povedlo se. Není to tak, že bych dělal hudbu poslední rok, snažím se o ni několik let, jen poslední rok byl pro mě opravdu zlomový. Vydal jsem vydal klip "Vymlácený entry", jel turné s Radečkama a
Voxelem, vydal dalších pár singlů a pořádně začal živit svůj YouTube kanál.
Jak vzpomínáš na Tour, co se sedne s Voxelem? Mimochodem dobrý nápad s těmi zpěvníky...
Byl to typ koncertů, kdy si neřekneš
wow, ale řekneš si, že to bylo příjemný a že jsme si krásně zazpívali. Víceméně se jednalo o folkové dýchánky. Zpěvníky nejsou náš originální nápad, ale odkoukal jsem je právě na turné s Radečkama. Díky nim byla atmosféra skvělá a všichni s námi zpívali.
© Marek Holoubek Vzpomeneš si na první písničku, kterou jsi složil?
Ano, moc dobře. Byla to "Zima" a ještě ji mám na Bandzone. Na rozdíl od ostatních starších ji mám stále poměrně rád, ale nehraju ji, protože jak to u prvních písní bývá, melodie je vykradená a text se taky extra nerýmuje. (smích) Pamatuji si, že jsem ji složil večer, ráno přehrál ségře a později kamarádům, kterým se líbila. Tak jsem si řekl, že v tom budu pokračovat. (úsměv)
Na který rým jsi nejvíce hrdý?
Spíš nejméně. Lehce nepoužitelný rým je v kontroverzím "Ekosongu":
"...co říkáš na ten rým, není to jak drým...", což je úplná blbost. Navíc nemám rád tyhle anglicko-český songy/rýmovačky, protože mi přijdou prvoplánové.
Dříve jsi psal texty pro Voxela, pokračuješ v tom i nadále?
Pro Vaška jsem napsal dvě alba, teď si chce novou desku napsat sám - což si myslím, že je v pořádku. Ale posílá mi texty k úpravám, abych mu řekl, co si o nich myslím.
A píšeš teď pro někoho?
Klukům ze skupiny
Mirai, dříve jsem napsal text pro Jakuba Děkana, ale i pro jeden ročník kampaně Aquababes, což se málo ví. (smích)
Pro koho bys rád psal?
Rád bych měl společný song třeba s Xindlem X,
Pavlem Dobešem či
Jaromírem Nohavicou, ale jelikož jsou to písničkáři jako já, těžko si nechají něco od někoho napsat. (smích)
© Marek Holoubek Čí texty tě baví?
Jednoznačně mě baví
Xindl X a
Kato z
Prago Union. Přitom Katovy texty jsou o několik levelů jinde než od všech ostatních a nadupané tolik, že při poslechu pěti songů za sebou mám pocit, že mi bouchne hlava. (smích) Xindl X byl takový můj vzor, po tom, co jsem slyšel hit "Anděl", jsem si říkal, že přesně takhle bych chtěl umět psát. Poslední dobou se mi ale líbí i Kuba Ryba, kterého jsem předtím nevnímal.
Jak dlouho ti trvá napsat písničku?
Je to různě, ale v průměru tak hodinu až dvě. Rád se inspiruju tím, jak sleduju rozhovory
Eda Sheerana či Passengera, kteří napíšou song třeba hned po koncertě. Takže někdy opravdu stačí málo, než nad tím sedět půl roku... (smích)
© Dominik Kučera Umíš improvizovat jako Tomáš Klus?
Trochu ano, ale ne úplně tolik, abych s tím vyšel mezi lidi. Občas, když se sejdeme s Vaškem, mezi sebou improvizujeme, je to sranda, ale neřekl bych, že to je ještě publikovatelné. Ale tak jsem to měl i ve škole při brainstormingu. Vždy jsem si musel udělat odstup, abych něco rozumného
vyplodil.
Jsi známý i tím, že neustále dáváš nové příspěvky na sociální sítě. Máš potřebu prezentovat lidem svoje názory?
Spíš se snažím být co nejvíce v kontaktu s fanoušky, na což jsou sociální sítě naprosto ideální. Přijde mi, že kdo je nevyužívá, dělá obrovskou chybu, když už je pro to doba tak uzpůsobená. Kolikrát slyším od fanoušků, že jsem první muzikant, který jim odepsal. Lidé to ocení. Naprosto se do nich umím vžít. Když jsem byl malý, žral jsem
Lunetic, a kdyby mi v tu dobu některý z nich něco odepsal, zbláznil bych se blahem. (smích) Často nahrávám pro fanoušky videa s věnováním. Čas na to zatím mám a je to to nejmenší, co pro ně můžu udělat. Oni dělají daleko víc - poslouchají moje písničky a chodí na koncerty. (úsměv)
Prohlašuješ o sobě, že jsi nepovedený pokus o folk. Proč?
Rád používám nadsázku a často používám shazování sebe sama. Je to styl humoru, kterým se prezentuju. Myslel jsem, že to je normální, ale postupně zjišťuju, že udělat si srandu ze sebe není úplně v dnešní době běžné.
© Marek Holoubek Tento typ humoru se odrazil i v názvu alba "Vlasy". Překvapil mě vysoký počet písniček, to byl záměr, že jsi nechtěl žádnou vyhodit?
Naopak jsem jich musel vyhodit hodně. (smích) Tohle je moje první regulérní album a přitom o něm tvrdím, že je zároveň moje bestofka, protože fanoušci znají písničky z YouTube a songy jsem proto musel vybrat. Původně jsem chtěl dát dvanáct písní, ale na Startovači se vybralo více peněz, tak jsem je využil. Ale nemyslím si, že by tam byl nějaký song navíc. Všechny je rád na svých koncertech hraju a byl bych rád, kdyby je měli rádi i fanoušci. (smích)
Nemáš přetlak témat? Nebojíš se vyhoření?
Teď ne, ale vyhoření jsem zažil už kolikrát, kdy jsem myslel, že už nikdy nic nenapíšu. Například před osmi lety, jak jsem napsal dvě demo alba, poté následovalo období tří let, kdy jsem naopak nenapsal vůbec nic. Pak jsem složil "Zejtra je taky den", což bylo jedním z impulsů, proč se k tomu vrátit. Pocitů vyhoření jsem zažil tolik, že se teď toho nebojím. Pocit, že už nic nenapíšu, mám ustavičně a vůbec ho už neřeším.
Na albu je i netradičně pojatá píseň...
Poslední píseň "Místa" je psaná s fanoušky, kdy jsem na internet umístil dvě sloky, aby v nich pokračovali. A když se mi budou nějaké líbit, tak je tam dám. Čekal jsem, že jich přijde pět a že všechny budou marný. Ve finále jich přišlo pět set a z toho bylo hodně dobrých. Nakonec jsem vybral nejlepších devět a svoje sloky do textu ani nedal. Je to bonus track věnovaný fanouškům.
Jednou z posledních zveřejněných skladeb je "Hrdinský čin" s Jakubem Ondrou. Jak vznikla vaše spolupráce?
Shodou okolností jsem našel pět let starou konverzaci, kdy mi psal, jestli bych mu nesložil český text. A před dvěma měsíci mi napsal znovu, jestli bychom spolu něco neudělali. To byla tak rychlá spolupráce, že se snad během čtyř dnů složila písnička i natočil klip. (smích)
© Dominik Kučera Když se chytnu názvu téhle písničky, co je podle tebe v dnešní době hrdinský čin?
Když to vezmu odlehčeně, tak když si jdou lidé za svým snem, dělají to, co je baví, a nenechají si do toho mluvit. Strašně rád se seznamuji s lidmi, kterým se to vyplnilo, a poslouchám jejich příběhy. Když si vzpomenu, co nám říkali ve škole, ať děláme to, co nás uživí, a ne to, co máme rádi, je to sakra rozdíl.
Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?
Jeden z nejnezapomenutelnějších zážitků bylo hrát před Tomášem Klusem před pěti lety. Ale nejzajímavější asi bylo, když jsem hrál na Vinobraní v České Třebové, bylo jedenáct večer a hrál jsem přibližně pro tři ožralé lidi. Nikoho to nezajímalo - což bylo normální. (smích) Pořadatel měl úžasný nápad, že doprostřed setu vloží vietnamského kuchaře, který zazpívá "Severní vítr". Ožralci z něho byli tak obrovsky nadšení, že po něm chtěli přídavek. A na takovéto koncerty se rádo a často vzpomíná. (úsměv)