"Spokojenost na koncertech určitě zavládla. Bylo to znát i z emailů, které nám chodily a stále chodí. Ostatně, na těch vystoupeních jsme byli, takže víme, jak to vypadalo. Vždycky byly první tři čtyři písničky trochu vlažnější, ale potom se to rozjelo. Mám pocit, že většina lidí na koncerty přicházela v poněkud skeptičtějším rozpoložení, a proto byli potom mile překvapeni." Těmito slovy zhodnotil turné No Name po České republice Pavel Červený, manažer skupiny. V době, kdy vzniká tento článek, zbývala už poslední štace, Plzeň, tudíž bylo lze považovat šňůru za takřka skončenou. Navštívilo ji přes dvacet pět tisíc lidí.

Tato reportáž je z kladenské zastávky v pátek 25. října. Kladno má tak trochu i zásluhou populární hudby nepříliš lichotivé jméno, pod nímž si každý vybaví neupravenou, špinavou obec, ve které se toho kromě popíjení nedá příliš dělat. Ač je takové renomé ne zcela zasloužené, je pravda, že po hudební stránce nemají kladenští fanoušci tolik příležitostí uvítat zvučná jména české či slovenské scény, což je do značné míry dáno blízkostí Prahy. O koncert No Name byl proto solidní zájem a přišlo se na něj podívat bezmála dva tisíce lidí. Neprohloupili.

Bylo výhodou, že před Kladnem zahráli No Name mnohokrát, pročež byla jejich show již plně vycizelovaná, načasovaná a věrohodná. Začali efektně za impozantních zvuků intra, po němž spadla opona a v neprůhledném oblaku páry se začali objevovat postupně jednotliví členové. Největší poprask se roznesl sálem sportovní haly po příchodu Igora Timka. Kapela spustila ihned a první dvě skladby okamžitě rozehřály náctiletý kotel: "Aké by to bolo" a "Nie alebo áno". Postupem času se dostalo na většinu písní No Name a pochopitelně nebyly opomenuty fláky jako "Žily", "Ty a tvoja sestra" nebo "Večnost".

Když jsem o pár řádků výše zmínil "náctiletý kotel", měl jsem na mysli dav patnácti a šestnáctiletých děvčat, která s platonickou oddaností sledovala každý Igorův krok a v pravidelných intervalech jej vyzývala ke svlečení trička. Nutno podotknout, že Timko s nimi rád a zdatně "hovořil" za použití všelijakých lascivních gest, imitací kopulačních pohybů, Jacksonovských podávání rukou apod. Vůbec komunikaci s publikem považuji za jeden z pilířů tohoto vystoupení a je to důvod, proč mě koncert tolik zaujal. Skupina se neomezila jen na tradiční pozdravy a občasné hlášky, ale vskutku živě, oboustranně navazovala kontakt, což se setkávalo s více než vřelou odezvou. Několikrát bylo znát, že jsou hudebníci z šíleného, chtělo by se říci "beatlesáckého", jekotu až překvapeni. Ovšem Igor Timko byl zcela evidentně ve svém živlu.

Říkal jsem to kamarádovi a na tomto místě se budu opakovat - koncert No Name na Kladně byl jedním z nejlepších, jaký jsem letos viděl. A že jich bylo! Jelikož byla pódiová show do puntíku připravena, vystoupení šlapalo jak pověstné švýcarské hodinky, a navíc si skupina našla chvíli i na trochu improvizace. Když k tomu připočtu vynikající zvuk (to je ovšem u takového turné samozřejmost) a vyčerpávající nasazení (koncert trval přes dvě hodiny), nezbývá mi než pět samou chválu. S kapkou básnické nadsázky by se dalo říct, že ten večer zaplála nad černým Kladnem nikoli rudá záře, ale bezejmenné světlo.

No Name, HSH Kladno, 25.10.2002