Chorvatský klavírista Maksim Mrvica se za poslední roky stal pravidelným hostem v České republice. Pro svoji třetí zastávku zvolil jednak brněnské Sono Centrum a jednak se o den dříve vrátil i do pražské Hybernie, která jeho klasickému crossoverovému umění tleskala ve stoje. A to hned několikrát.
Live: Maksim Mrvica
místo: Divadlo Hybernia, Praha
datum: 8. dubna 2017
Fotogalerie
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Maksim Mrvica je sice stále populární především v Asii, speciálně pak v Číně a Japonsku, kde plní velké sportovní haly, ovšem už i v Evropě, potažmo tedy v Česku, si vybudoval velmi slušnou fanouškovskou základnu. A to do té míry, že nestačí pouze jeden koncert, ale tento rok pořádal hned dva - v Praze a Brně - a obvyklé pražské místo, kde koncertuje, tedy Divadlo Hybernie, mu začíná být velmi těsné. Ne, že by se on sám na pódium nevešel, i když tentokrát přijel posilněný o bubeníka Richarda Raynera, ale diváci byli v Hybernii namačkaní a přístavky už nebylo kam dávat.
Celý koncert byl rozdělený do dvou, respektive tří bloků. Ten první byl věnovaný především crossoverovým záležitostem. Vedle ústředního motivu z "Kmotra" zazněla skvělá "Beyond Rangoon"
Hanse Zimmera ze stejnojmenného snímku okořeněná asijskými motivy nebo na Dálném východě inspirovaná "Natrach". Vrcholem první části byly bezesporu od Vanessy Mae vypůjčená "Victory" a velmi dynamicky pojaté Verdiho "Requiem". V nich mohl Maksim naplno ukázat svoji nejsilnější stránku, a sice neskutečnou kadenci svých rukou a prstů, kterou je schopen vyvinout na klaviatuře.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Po přestávce oddělující druhou část přišla na pořad dne klasika. Do této doby hrál chorvatský klavírista vše za podpory nejen Raynera, ale také předtočených základů, které v sobě ukrývaly smyčce, orchestr, další leckdy exotické nástroje a občas i vokály. Part věnovaný klasickému pojetí vážné hudbě ale odehrál zcela sám s více otevřeným křídlem. Publiku tak nabídl "Preludium" a "Toccatu" chorvatských skladatelů, ústřední motiv z filmu "Amélie z Montmartru" a především Chopinovo "Scherzo". Drobným přechodem zpět ke crossoveru bylo spíše klasicky pojaté, ale orchestrem dotvořené "Allegro con fuoco" z Dvořákovy symfonie "Z Nového světa". Nutno poznamenat, že tato část patřila k tomu slabšímu, co jsme mohli v sobotu slyšet. Mrvicova síla je opravdu v crossoveru, kde svojí dynamikou a prožitkem naprosto exceluje. Technicky bylo vše takřka bezchybné, ovšem jeho klasickému pojetí jako by chyběla určitá osobitost, kterou můžeme cítit u těch nejlepších světových klavíristů. Bylo tedy skvělé, když po této krátké odbočce opět o něco přivřel křídlo svého klavíru a vrátil ke klasice okořeněné elektronickými prvky.
© Tomáš Parkan / musicserver.cz Navíc v tu chvíli začal sázet své největší hity, jakými jsou bezesporu "Balet Modern", chorvatský "Nostradamus" nebo proslulá "The Flight Of The Bumble Bee". Podobně jako "Croatian Rhapsody" z první části dostala i poslední jmenovaná skladba zcela nové, agresivnější aranžmá, takže se z
Letu čmeláka stal spíš
Zuřivý útok sršňů, což celou Hybernii zvedlo ze sedaček. Bez nadšeného aplausu ve stoje se pochopitelně neobešlo úplné finále celého koncertu, kterým byl přídavek v podobě "Mission Impossible".
Maksim Mrvica se aktuálně honosí přízviskem
Nejprodávanější crossoverový pianista a tento titul v sobotu s bravurou obhájil. Jeho hudební umění v této hudební kategorii výrazně převažuje všechny jeho souputníky a rychlost jeho prstů je jednoduše nedostižná. Nezbývá než doufat, že jeho věhlas v Evropě co nejdříve nastoupá na stejnou úroveň jako v Asii. Zrovna v jeho případě by totiž bylo ještě lepší zažít komplexní show, tedy s plnohodnotnou kapelou a velkou světelnou show. Snad se někdy dočkáme.