Jaké bylo turné s Mirai, které jste jeli na podzim?

Petr (dále P): Myslíme si, že jsme udělali jedinečnou věc, kterou tady ještě nikdo nikdy neudělal. Propojili jsme dvě kapely, ale ne stylem tak, že zahraje nejdřív jedna kapela a potom druhá kapela a na závěr dáme společné dvě tři písničky, jak to většina interpretů dělá. Měli jsme tři dny na přípravu, abychom na scéně mohli být všichni… střídali jsme se na písničkách nebo za nástroji, nebo jsme tam byli třeba všichni - nacvičili jsme si takovou společnou hymnu i medley našich hitů v hloučku fanoušků. Některé pořadatele to oslovilo natolik, že na několika festivalech a akcích budeme tuto klubovou show předvádět naživo.

Nyní vydáváte album "Souřadnice", kde je i stejnojmenná píseň, měli jste i jiné návrhy pro název alba?

P: Ne, protože jsme si říkali, že to je dobrý název nejenom pro desku, ale že to vystihuje i celé období, které jsme s kapelou měli. Už jenom to slovo bylo pro nás nosným bodem, protože jsme si řekli, že celou desku, booklet a de facto celé to divadlo kolem kapely v příštích měsících a letech chceme postavit na vesmírné tématice. Máme vesmírný booklet, oblečení, budeme k tomu mít uspořádané pódium, budeme dělat křest v planetáriu společně s audiovizualizací vesmírných motivů. Říkali jsme si, že vesmír je pro nás impozantní tím, že je obrovský a my jsme malincí človíčci, kteří hledají svoji cestu. Opravdu jsme se hledali. Pauza mezi druhou a třetí deskou je tříletá proto, že jsme hledali cestu, udělali jsme i pár šlápnutí vedle.

O jaké šlápnutí se jednalo?

P: Nahrávali jsme písničky v profi studiích, jednu jsme dodělali i v Londýně. Nakonec jsme je vyhodili do koše, protože jsme s tím nebyli spokojeni. Nebyli jsme to my. Se stejnými písničkami jsme šli do jiného studia a k jinému vydavatelství.

Co máte ještě připraveného pro fanoušky?

P: Pro fanoušky máme takovou specialitku. Jako je jedenáct písní na albu, tak budeme na jedenácti místech v Česku dělat takové neočekávané minikoncerty na místech, která pro nás něco znamenají. Navíc na sociálních sítích umístíme souřadnice míst, kam lidi budou moci přijít a najít naši schovanou desku se speciálním dopisem, ve kterém bude třeba historka z natáčení.

To je velmi originální a zajímavé, kdo na to přišel?

P: Všechno nás napadlo postupně. Třeba s nápadem loďky na booklet jsme přišli na popud Ecsona Waldese, který nám míchal desku. Přišlo mu, že na něm chybí zapamatovatelný prvek. Vymysleli jsme tedy loď plující vesmírem, protože loď je, sama o sobě, symbolem určitého hledání se.

Když jsme u toho hledání, tak se mi nabízí to, že jste stále spojování s Richardem Krajčem, který vás objevil a pomohl v začátcích, neštve vás to, že vás furt s ním spojují?

P: Už jsme si na to zvykli, kdysi jsme to brali negativně, ale pak jsme si to otočili, že je vlastně dobrý, když nás srovnávají s jednou z nejlepších českých kapel. (smích) Bereme to s nadsázkou, protože to je móda českých posluchačů, že mají tendenci někoho s někým srovnávat. Richard je pro nás mentor, máme mezi sebou kamarádský i pracovní vztah. Když potřebujeme poradit, tak jdeme za ním pro radu, a naopak když potřebuje zpětnou vazbu na své texty, tak jsme vždycky rádi onou druhou stranou.

Stejně mi to nedá a přijdete mi občas velmi podobní…

P: Nebudu zastírat, že tam podobnosti nejsou. Na Kryštofech a Richardových textech jsme všichni vyrostli. Ale věci jsme nedělali nikdy cíleně a celkově to neřešíme. Možná hlavní podobnost bude v tom, že jsme ze stejného kraje, tak je tam možná podobnost ve frázování, metaforách a výslovnosti určitých slov. Ale třetí deska ukazuje, že jsme se hudebně dostali někam jinam, než kde jsou Kryštof. Naopak jsme se snažili inspirovat zahraničními interprety, které máme rádi, ať už jsou to Coldplay, Biffy Clyro, Mumford And Sons apod.

Jak se liší vaše ambice teď od těch původních na vašem začátku?

Štěpán (dále Š): Ničím se neliší, protože chceme dělat to, co nás baví a bavilo to i ostatní. Svým způsobem se jedná o věčnou cestu.

Křest desky 6. 5. budete mít opravdu speciální, bylo obtížné domluvit se s Planetáriem Ostrava na tom, že tam budete mít koncert? Jste asi první, kdo to u nás takto realizuje…

P: Měli jsme původní plán, že uděláme křest ve třech městech, tedy ve třech planetáriích… jednání jsme začali v ostravském, které máme nejblíž, a pánové nám vysvětlili, že vlastně tak, jak to funguje u nich v Ostravě, tak to zdaleka nefunguje v Brně ani v Praze. Každé planetárium má svoje jiné rozměry, softwary a další technické věci, kterým nerozumíme. Proto jsme zůstali jen u jednoho místa.

Š: Byli hned pro, nic pro ně nebyl problém a naopak oni přišli s hodně nápady. Na křtu zahrajeme celou desku a k tomu přihodíme pár prověřených hitů.

P: Zároveň ale razíme heslo, že nemůžeš hned do fanoušků narvat celou desku, protože ji ještě neznají, musí to být prokládané s provařenými kusy, takže začneme dvěma novými písničkami a pak to proložíme singlem atd.

Desku pokřtí robot, nikdo z živých vám už nestačil?

P: Souvisí to s naším konceptem, robot nás napadl vzápětí s planetáriem, se kterým spolupracuje firma, která jim dodává veškeré vybavení, dokonce i robota. Tak jsme si řekli, když už děláme takový křest, že by bylo vtipné, kdyby robot začal s lidmi komunikovat a kdyby nám pokřtil desku.

Hraní v planetáriu vás tedy teprve čeká, máte za sebou nějaké jiné zajímavé místo, kde jste hráli?

Š: Minulý rok jsme hráli v Krušných horách, byl to náš nejvýše položený koncert. Byla tam malá chata s malým pódiem a my jsme si připadali jak Sigur Rós, když hráli po islandských zapadlých vesničkách.

P: Navíc bylo vtipné, že předtím jsme byli týden v Bratislavě, kde bylo 25 °C, a pak jsme rovnou jeli do Krušných hor, kde byla zima a my pomalu neměli ani mikinu. (smích)

Š: Ale v rámci těch minikoncertů k naší nové desce se chystáme na Lysou horu, takže asi pokoříme právě náš nejvyšší položený koncert z minulého roku.

Na desce máte duet "K pyramidám" s hezkým ženským hlasem, komu patří?

Š: Jedná se o Karolínu Vrbovou, která s námi zpívala na předchozí desce jiný duet "Meziměsto". Je to naše kamarádka z Havířova.

Desku vám z větší části produkoval Honza Balcárek z Light & Love, jak jste se k němu dostali?

P: Jsme ze stejné oblasti, známe se, takže se spolupráce nabízela. (smích) Honza je hrozně šikovný, dělal naše kamarády Mirai a nám se hrozně líbil jeho současný zvuk. Shodli jsme se, že je pro nás ten pravý producent.

Je například někdo z té oblasti, kdo ještě není známý a mělo by se o něm vědět?

P: Máme na Kiss Morava pořad, kde pouštíme české a slovenské písničky a narazili jsme teď na písničku "Run" od kapely Mala Ruckus, která je podle mě hodně geniální a má světový zvuk. Kapela je složena z 5 muzikantů ze 4 různých zemí, byli založeni v Číně a měli první koncert v Praze. (úsměv)

Všimla jsem si, že máte na YouTube dva kanály, proč?

Š: Vevo je platforma našeho bývalého vydavatelství. A když jsme přešli jinam, tak jsme nemohli používat nahraná videa na tomto kanálu, tak proto jsou dva. (úsměv)