Ač debutující hráč akustického blues ze slezských Hněvošic, Lubomír Bužma Khýr rozhodně není nějakým nezkušeným muzikantem. Cesta k jeho sólovému debutu vedla přes hraní s polským bluesmanem Markem Wojtkowiczem, desetileté působení v duetu Retro Blues (s Petrem Ritzkem) i doprovázení ostravského písničkáře Pepy Streichla - jehož fotografie se ne náhodou objevuje na obalu Bužmovy desky. Interpertova vyhranost i životní zkušenosti se, v tom pozitivním, odrazily i na albu "Staré smutky". Lubomír Bužma Khýr je bluesmanem ze staré školy - většinu stopáže si vystačí sám se svými hráčskými schopnostmi, které sahají od kytar, banjo, přes foukací harmoniku až ke stompboxu. Z hostů zaujme zejména rodinné spojení s trojicí Bužmových synů nebo práce houslisty Maria Illéše.

Charakteristickými rysy Bužmovy písňové tvorby - jeho pojetí akustického blues totiž nemá daleko k tomu, co si běžně spojujeme s písničkářstvím - jsou přirozenost a jednoduchost. Co na tom, že místy může rytmicky drhnout ("Břidličná" - bezesporu záměrně, ale chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl), že hlasově není dokonalý - to tak nějak patří k věci. Blues by mělo být hlavně uvěřitelné a prožité, ze života. A to se zde nepochybně daří. Bužma tematizuje všednost, obyčejný úděl obyčejného chlapa od rodiny, který chodí do práce a jednou týdně vyrazí za kamarády do hospody. Vše je přijímáno s pokorou, s vědomím hlubšího smyslu.

Zároveň se však nevyhýbá ani přiznaně duchovnějším tématům. Vrcholy alba je tak dvojice česky otextovaných gospelů "Zvedni oči k nebi sám" (v centru s báječnou slovní hříčkou) a "Do své lampy dolívej olej". Zvláštní zmínku si zaslouží také o poznání profánnější skladba "Na první lince", která do tradiční, řadou skladeb prověřené melodie, dosazuje moderní příběh jakési archetypální rodové moudrosti. Zajímavé a neotřelé. Celou deskou se vine linka jemného humoru a nadhledu, netradičních obratů a rýmů i poměrně zábavně použité místní nářečí, použité však (možná přeci jen naštěstí) pouze v úvodní "Kobersky zajic".

Bužma na desce "Staré smutky" přináší blues, které si stejnou měrou bere z americké bluesové i domácí písničkářské tradice. Album rozhodně není jednoduchým, předvídatelným poslechem, vyžaduje notnou dávku pozornosti a naladění. Otevírá se postupně, Lubomír Khýr nevyloží všechny své trumfy hned na stůl, posluchači se nevnucuje, nechává ho hledat. V nenápadnosti však nakonec tkví jeho síla.