Když rádia obletěl vyhulený hit "Stolen Dance", hudební svět byl obohacen o zcela nový crossover žánrů - v režii německého dua se spojilo reggae s folkem, popem a rockem. Rok na to vyšlo i debutové album "Sadnecessary", které přineslo kolekci hodně podobnou nejslavnější písni, ale zároveň i svěží zvuk a originální nápady. Mainstream rozhodně utrpěl příjemný šok. Jenže specifický zvuk Milky Chance trochu zavání stereotypem, a snad i proto si bývalé duo, od roku 2015 rozšířené o Antonia Gregera na trio, dalo s pokračováním načas. Tři roky po úspěšné prvotině tak němečtí sympaťáci znovu zkouší štěstí.

Vydání nahrávky opět předcházelo vypuštění pilotního singlu, který měl posluchače na desku nalákat. "Cocoon" uspěl a stal se platinovým singlem, což je, vzhledem k situaci na trhu, velkým úspěchem, byť ne srovnatelným se "Stolen Dance". Pecka "Cocoon" se ale kvalitou a chytlavostí může směle se svým předchůdcem poměřovat a jediné, co mu k dobytí rádií chybělo, byl moment překvapení. Pohodářský feeling Milky Chance už nikoho sice neodzbrojil, ale stále má příjemně terapeutický účinek pro posluchače v momentech stresu a přepracování.

Zvuk druhé desky se od té první příliš neliší, byť určité nuance by pozorný posluchač objevil. Milky Chance se pokusili být o fous hitovější, popovější a řekněme serioznější ("Clouds", "Ego", "Bad Things"). Povedlo se to tak napůl. Vokál Clemense Rehbeina je pořád uvolněný a lehce znuděný, ale vyloženě zhulených momentů je, na rozdíl od prvotiny, jako šafránu. Novinka je navíc obohacena o zvuk harmoniky, která několikrát během desky příjemně zpestří poslech.

Kromě prvního singlu desce vévodí i titulní pecka "Blossom" a především píseň "Doing Good", která asi nejvíce připomíná předchozí řadovku. Tahle vyklidněná pecka je prostě o tom, cítit se za každou cenu dobře, což je přesně to sdělení, které celá tvorba Milky Chance přináší.

Dalším z nosných momentů nahrávky je hostování Izzy Bizu, původem etiopské zpěvačky usazené v Londýně, která přispěla svým soul-popovým vokálem v krásné písni plné nadějí "Bad Things". Ke konci nahrávky zaujme "Piano Song", což je skutečně skladba složená pouze z Rehbeinova vokálu doprovázeného pianem. Ani tato zjednodušená verze Milky Chance není špatná a jen dokazuje muzikálnost jejich členů. Je dobře, že Milky Chance zůstávají v povědomí. Jako lék proti chmurám jsou k nezaplacení.