Z debutu "Songs Of Love And Death" projektu Me And That Man intenzivně mrazí

03.04.2017 17:07 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Zasmušilou tvář Adama Darskiho aka Nergala většinou zdobí černobílý make-up, který se skrývá ve stínu kapucí a dlouhého hábitu. Nergal je totiž znám především jako kontroverzní trhač biblí z řad blackmetalové formace Behemoth. V projektu Me And That Man ale těžký kov vyměnil za potemnělé country.
9/10

Me And That Man - Songs Of Love And Death

Skladby: My Church Is Black, Nightride, On The Road, Cross My Heart And Hope To Die, Better The Devil I Know, Of Sirens, Vampires and Lovers, Magdalene, Love & Death, One Day, Shaman Blues, Voodoo Queen, Get Outta This Place, Ain't Much Loving
Vydáno: 24.03.2017
Celkový čas: 46:29
Blackmetaloví Behemoth za svou bohatou kariéru dokázali dobýt evropskou metalovou scénu a stát se předními představiteli nejtemnější odnože kovového žánru. Snad největší zásluhu na tom má jediný původní člen formace - Adam Darski, který vystupuje pod uměleckým jménem Nergal. Nyní se ale rozhodl vyzkoušet i jiné odstíny hudby. Nemohl si vybrat odlišnější žánr, na hony vzdálený od své domovské skupiny. Pravda, tradiční americký sound, který ke country neodmyslitelně patří, značně přepracoval v originální kolekci s odkazy na Nicka Cavea, Johnnyho Cashe, Toma Waitse i outlaws scénu sedmdesátých let.

Projekt Me And That Man ale není jen Nergal, ale také britsko-polský muzikant John Porter, který na album přispěl doprovodným vokálem (doplňující zadumaný zpěv lídra) i všemi kytarovými party. A věřte nebo ne, jejich ďábelské country lze bez přehánění označit za senzaci.

Ještě před vydáním debutu duo vypustilo několik písní, které dávaly tušit, že o nějakém obyčejném ventilku nebo bokovce unavených hudebníků nemůže být ani řeč. Darski do hudby svého nového projektu vtiskl svou temnou duši, ale namísto drásajících kytar a blackmetalového ryku z ní proudí nebezpečně nádherné melodie. Samotný zvuk nahrávky je ohromně přitažlivý a při jejím poslechu se vkrádá pocit, že jste svědky něčeho zakázaného, ale o to více lákavého.

Často skloňovaná podobnost s obdobně poetickou hudbou Nicka Cavea je na místě. Právě z jeho hudby tvůrci čerpali nejvíce a zde spatřuji asi největší negativum celého počinu. O nejsilnějších skladbách "My Church Is Black", "Magdalene" a "Ain't Much Loving" mohou zlí jazykové tvrdit, že jsou na hraně vykrádání geniálního barda, ale pokud se přes toto posluchač přenese, dostane srdcervoucí, skladatelsky strhující klenot.

"Hell Is My Home", zpívá Darski hned v úvodní a zároveň asi i nejmrazivější písni "My Church Is Black". A je to právě tato strohá fráze, která přesně charakterizuje dojem z celé kolekce. Texty jsou pochmurné, temné, až smutné, ale po celou dobu si drží odstup od patetičnosti a prvoplánového klišé. Tu uvěřitelnost jednotlivým slovům a větám dodává především charismatický vokál Darskiho, jenž vlastně poprvé ukazuje svůj pěvecký um i mimo blackmetalové běsnění. Skoro zamrzí, že se do něčeho podobného pustil až po tolika letech.

Písně o lásce a smrti jsou sice hlavně o tom druhém, ale láska tu má zastoupení v podobě fascinace klasickými žánry jako blues, country a folk. Darski všechny vlivy protřepal, dodal temnotemné esence a výsledné skladby obdařil úžasnými aranžemi. Hra s detaily je vůbec dechberoucí. Třeba když v polovině písně "Cross My Heart And Hope To Die" začne zpívat dětský sbor, husí kůže tu je dřív, než bys vykřikl ďábel. Projekt Me And That Man je hodně překvapivým objevem letošního roku a své místo v bilančních žebříčcích by měl mít jisté.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY