Spolupracovali i s Martou Jandovou a od minulé řadovky "Shadowmaker" už mají i svého vlastního zpěváka Frankyho Pereze, jehož hlavní projekt Scars On Broadway, kde se sešel s Daronem Malakianem ze System Of A Down, je momentálně na střídačce. A Perez na ní teď sedí s ním, protože pro rok 2017 se finská skupina trochu vypočítavě rozhodla vsadit na nostalgii, vymetat archivy a kromě vydání remasterů také aktuálně brázdí Evropu s turné k dvacetiletému výročí jejich debutu "Plays Metallica By Four Cellos".

To zavítalo v sobotu večer také do Prahy a jelikož byl o vystoupení ve Foru Karlín neuvěřitelný zájem, zahraje v něm i v neděli. A to dokonce ještě dvakrát. A aby toho nebylo málo, o pár dní později zavítá ještě do Zlína. Nezaujatému čtenáři to může připadat jako poměrně normální turné, ale považte, že takový zájem nebyl ani o mnohem věhlasnější jména jako Jack White, Placebo, PJ Harvey nebo The Prodigy, kteří ve stejném prostoru vystupovali v minulosti.

Metallica má však v České republice tolik oddaných fanoušků, že když už se její evropské turné k desce "Hardwired… To Self-Desctruct" plánuje až někdy na podzim, vzali její příznivci zavděk alespoň tímto programem.

Dvouhodinový program bez předkapely a s dvacetiminutovou přestávkou byl v první polovině tvořen ústředním triem, k němuž se přinejmenším na toto turné vrátil i ztracený syn Antero Mannine a Apocalyptica tak bez dlouhých řečí a jakýchkoli projekcí odehrála zmiňované debutové album. Odpálil to "Enter Sandman", jeden z nejlepších koncertních i albových otvíráků všech dob.

Následovaly "Master Of Puppets", "The Harvest Of Sorrow", balada "The Unforgiven" a další. Požitek z nich se dal zhruba srovnat s tím, jak hluboký je váš vztah k originálním autorům a jejich albům, tu a tam jste tak ještě mohli zaslechnout drobné rozepře mezi páry, které se ani po téměř třech dekádách nedokázaly shodnout, zda je poslední dobrou kolekcí "Master Of Puppets", "Load" nebo "The Black Album".

Po přestávce se k vystupující čtveřici přidal i bubeník Mikko Sirén a koncert měl díky jeho precizní a energické hře hned větší spád. Cellisté se konečně zvedli ze sedadel a začali se svými nástroji sólovat na různých místech na scéně, ve zvlášť vypjatých skladbách jako například "Fight Fire With Fire" pak přidávali i poctivý headbanging. Frontman Eicca Toppinen se před dnes už takřka raritou "Escape" s diváky podělil o historku, že když ve svých třinácti letech s přehráváním Metallicy ve Finsku začínal, naučil se nejprve skladby z alba "Ride The Lightning". A to ne proto, že by mu přišlo jako nejlepší, ale proto, že bylo tehdy jediné, které si se svým kapesným mohl dovolit.

Při příležitosti znovuvydání prvního alba Apocalyptica přidala jako bonus mimo jiné i skladbu "Battery", k níž natočila i videoklip a dunivá hymna byla naživo pro mnohé překvapivým vrcholem večera. Po závěrečné "Seek & Destroy", kdy se obecenstvo na žádost kapely konečně postavilo, zazněly ještě obligátní "Nothing Else Matters" a "One" a po té už bylo opravdu po všem. Finská formace na svém vzpomínkovém turné rozhodně nezklamala, přesto však svého stigmatu do určité míry revivalové kapely, která parazituje na slavnějších umělcích tak docela nezbavila. Večer s jedněmi z největších metalových hitů tak sice nebyl ztraceným časem, přesto by jej asi jen málokdo z přítomných dobrovolně upřednostnil před koncertem Jamese Hetfielda, Kirka Hammetta, Larse Ulricha a Roberta Trujilla. Originál je prostě jen jeden.