Říká se, že vše zlé je pro něco dobré. Rozpad Citronu zapříčinil vznik dvou metalových part, přičemž ta první zůstala pod původním názvem s bubeníkem Radimem Pařízkem a navrátivšími se zpěváky Ladislavem Křížkem a Tanjou. Ta druhá pod názvem Limetal v sobě skrývá zbytek bývalé sestavy Citronu a bubeníka Lukáše Pavlíka.

Od doby rozkolu jako by se oba subjekty předháněly ve vydávání nového materiálu, který by jasně ukázal, jak životaschopné a energií nabité formace jsou. Obě vydaly nejprve EPčka, Citron pak svoji studiovou novinku "Rebelie rebelů" na sklonku loňského roku a nyní je tu se svojí odpovědí Limetal. Také on na své novince pracoval hodně v zahraničí, konkrétně v Los Angeles pod dohledem producenta Carmena Rizza (The Who, Alanis Morissette) a ve studiu BombJack Wendela Dreiseitla.

Spousta materiálu vznikla ještě za éry společného působení v Citronu. Formace však na vydání příliš nespěchala a snažila se s aranžmá a náladou skladeb pohrát, jak to jen jde. Když si člověk přečte suchou informaci, že jsou z alba slyšet dudy, akustická kytara i smyčcový orchestr, může nabýt dojmu, že se bude jednat o desku plnou pomalých skladeb. Opak je pravdou. Ze základní dvanáctky jsou v táhlejších tónech vedeny pouze dvě písně - patrně největší hit "S větrem v zádech" (jako bonus je přítomna i měkčí a uhlazenější rádiová verze) a vzpomínka na jednu z věrných fanynek "Karolína".

I název kapely mimo odkaz na jméno formace, z nichž členové pochází, poukazuje jasně na styl, kterým se Limetal prezentuje - heavy metal. Zvukově se jedná o nahrávku, při jejímž zesílení hrozí, že vám začnou v sekretářích praskat skleničky. Hutné, našláplé, energické vypalovačky sice v textech obsahují spoustu ohraných klišé, ale dá se čekat, že taková "Sex'n'roll" bude mezi fanoušky hojně oblíbená, stejně jako "Stará garda" s již zmíněnými dudy na začátku a na konci. Právě v této skladbě lze vnímat skrytá poselství. Když se člověk zaposlouchá do refrénu "Když ti všichni zalžou / Stará garda hraje fér / naše stará garda / Venca, Jura, Jarda a já," dá se docela dobře odhadnout, kam tím míří.

Rozhodně se nedá říct, že se jedná o album na první poslech. Naopak je třeba ho poslouchat pořád dokola, a pokud nebudete muset zajít k ušnímu, zaryjou se vám riffy a slogany typu "Hej, ten den se hrál v nebi heavy metal, heavy metal" pod kůži. Občas se pod tím hustým zvukovým nátěrem trochu ztrácí zpěv Fanyho Michalíka a kytarových sól na desce také není zrovna požehnaně, dobrých riffů ale ano. Sázka na bubeníka Lukáše Pavlíka je jedna z nejlepších, jaká u nás může být. Hrál či hraje s Gábinou Gunčíkovou, Ewou Farnou, Alešem Brichtou, Kamilem Střihavkou či Čechomorem a zkušené pardály pohání kupředu s neskutečnou energií a přesností. Tak doufejme, že chuť do života této staronové partě vydrží a tahle limetka zůstane plná šťávy i nadále.