Loni tomu bylo dvacet let, co světová kina poprvé šokovala, bavila i nadchla parta feťáků Dannyho Boylea. Filmová adaptace Welshova stejnojmenného románu se významným dílem zapsala do dějin kinematografie a vysloužila si nálepku kult. Na neméně výsostné pozici se drží i její soundtrack. Zatímco film dokázal skvěle vystihnout život ztracených a konzumní společností opovrhujících mladíků ze skotských ulic, hudební kompilace úspěšně shrnula ten nejlepší britský vývoz z devadesátek se skladbami zavedených rock'n'rollových jmen.

Některé songy se statusu klasický dočkaly právě díky "Trainspottingu". Vyniká mezi nimi zejména opilecká rapsodie "Born Slippy" dvojice Underworld. "Lust For Life" Iggyho Popa z legendární úvodní scény oproti tomu zažil reinkarnaci a dostal se do povědomí i mladších ročníků. Po těch letech snad jen mrzí, že při oslovení Gallagherů došlo k nedorozumění a ve víře, že bude příběh pojednávat o nadšencích do vlaků, bratři nabídku odmítli, viz prohlášení kostýmové výtvarnice Rachel Fleming v promo rozhovoru pro T2. Jak krásně by Oasis do skládačky reflektující ostrovní 90's zapadli. Sami muzikanti toho později litovali.

Pokračování "T2 Trainspotting" dorazilo do českých kin 16. února. Stejně jako od filmu se i od soundtracku s pořadovým číslem dva čekalo znovu hodně. A stejně jako je vizuální počin dosud vychvalován kritiky i obecenstvem, rovněž s audio složkou narazili tvůrci podruhé na zlatou žílu. Také tentokrát začíná velká muzikální jízda vypalovačkou "Lust For Life". Protože opakovaný vtip není vtipem, k americkému pankáči se jen přidali rave pionýři The Prodigy, kteří čtyřicet let starou hitovku zremixovali. Komu to zní strašidelně, asi zapomněl, jak to essexská trojice za svých časů uměla. Žádné znásilnění klasiky se k úlevě punkových puristů nekoná a do původní hudby byly jen přidány nahuštěné vrstvy syntezátorů. Výsledek vás bude bavit možná ještě víc než jistě už notně protočený originál.

Další zástupci gardy starších jsou také sázky na jistotu. Z osmdesátkových klubů se do výsledného tracklistu prodrali Frankie Goes To Hollywood a jejich "Relax", ze stadiónových pódii sestoupili Queen s "Radio Ga Ga", z ulice svou hiphopovou kultovku "It's Like That" posílenou produkcí Jasona Nevinse vyslali Run-D.M.C. Zatímco na jedničce byla horečnatá punková léta v Londýně okolo roku 1977 pozapomenuta, na dvojce to tvůrci napravují ranými The Clash a jejich "(White Man) In Hammersmith Palais". Tolik k věcem, které už prošly testem času a o jejich kvalitě není třeba dlouze polemizovat.

Nebyl by to ale soundtrack "Trainspottingu", kdyby neodrážel i aktuální stav britské hudby. Z rozmnožené scény překypující talenty je těžké vybírat, filmaři ale ani u sequelu nesáhli vedle. Zatímco u předešlého snímku se o podkres starali Blur nebo Primal Scream, tady úlohu jedněch z vůdčích představitelů kytarového žánru přebírají Wolf Alice a Fat White Family. Skutečnost, že byly obsazeny kapely, mezi nimiž nepanuje (především ze strany druhých) moc přívětivý vztah, opět nostalgicky upomíná na rivalitu britpopových formací oné doby. Ti muzikálnější přispěli spirituálním rozjímáním "Silk", ti divočejší disko hybridem "Whitest Boy On The Beach". Pokud první kompilace zajistila nesmrtelnost "Born Slippy", dalekosáhlý věhlas si zaslouží právě tato nahrávka, kterou lze hledat na rok staré řadovce "Songs For Our Mothers".

Sám režisér nicméně za ekvivalent slavné hitovky z roku 1996 označil "Only God Knows", energickou píseň, pro jejíž produkci se spojili Young Fathers se sborem Leith Congregational Choir. Pokračování skotské legendy o narkomanech by se v roce 2017 asi nemohlo obejít bez těchto držitelů prestižní Mercury Prize. Edinburskou partu raperů si Boyle oblíbil dokonce natolik, že použil rovnou šest jejích songů. Na OST se kromě zmiňovaného propracovali ještě další dva.

Mozaiku novějšího materiálu doplňuje welšský DJ a producent High Contrast s industriální násilností "Shotgun Mouthwash" či irští The Rubberbandits s ponurou zpovědí muže ve středních letech "Dad's Best Friend" do beatů "Full Of Fire" od The Knife. Na první soundtrack vzpomíná ještě poslední "Slow Slippy" Underworld. Jedná se ale skutečně jenom o takovou milou a neškodnou reminiscenci.

Poselství této našlapané kolekce je ovšem jasné - tohle budete chtít vidět i s obrazem. A ještě dlouho po projekci se k soundtracku budete určitě rádi vracet.