Někdy to prostě trvá trochu déle. The Temper Trap se dali dohromady už v roce 2005, že by ale o nich v Evropě nějak zvlášť vědělo, se říct určitě nedá. Přehlíženou kapelu potkal zlom vlastně až loni v červnu, když s třetím albem "Thick As Thieves" konečně výrazněji zabodovali a po předskakování Coldplay a Rolling Stones se k nim po letech opět uply uši všech milovníků kytar a silných vokálů.

Následné turné pak formaci zavedlo mimo jiné na rakouský festival FM4 Frequency, kde v odpoledních hodinách dělali relativně příjemnou kulisu k polehávání u hlavního pódia, aby o necelý měsíc později zamířili na berlínskou Lollapallozu, kde na jedné z odlehlejších scén potěšili skromnou, ale o to radostněji výskající skupinu fanoušků, k nimž frontman Dougy Mandagi zhusta promlouval.

Česká premiéra tedy nabízela možnost srovnání a je potěšujícím zjištěním, že koncert v příjemně zaplněném Lucerna Music Baru byl zatím suverénně nejlepší. Hledat mouchy není kde, vše perfektně šlapalo od začátku do konce a na kapele bylo krásně vidět, jak z ní díky nadšeným fanouškům padá nervozita, předsudky mizí někde v dáli a song za songem zjišťuje, že má před sebou lidi, pro něž je jejich přítomnost v Praze splněným snem.

Dramaturgicky bezchybně seskládaný setlist nedával prostor na vydechnutí a od úvodní titulní písně, přes singl "Fall Together", výhledem na Kilimadžáro z nedaleké vesnice inspirovanou "So Much Sky", kterou doplnil sborový zpěv obecenstva až třeba po optimismem naplněnou "Alive" uskupení dokazovalo, že neustále má co nabídnout a čím překvapovat.

Při poslechu jejich hudby si snadno vybavíte ranč s koňmi na americkém zapadákově, prach a pustou poušť, na níž tu a tam potkáte žízní sužovaného kovboje. Přesto The Temper Trap nehrají country, ale rock, který se občas mísí s indie, alternativou i bluesovými náznaky. A dokonce ani nejsou z USA, nýbrž z Austrálie, kudrnatý zpěvák s indiánskou košilí má navíc kořeny až v Indonésii.

Exotické pozadí by ale ani naživo nefungovalo bez výtečně zkomponovaných písní s hitovými parametry, signifikantního vokálu s řadou úctyhodných poloh a dostatečně svébytným charismatem, což téměř zabraňuje možnosti srovnání s někým jiným, známějším. Jako příklad za všechny stačí uvést například "Ordinary World", v němž se naplno projevil frontmanův úchvatný falzet, ale i působivě čistý ječák. The Temper Trap tedy mají prakticky vše, co je třeba, aby z nich byla velká kapela. Zbývá jen najít takové vydavatelství, které je protlačí tak silně, že to z tisícovek fanoušků nadělá davy lidí.

Procítěných písní bylo během necelé hodinky a půl mnoho, namátkou "Trembling Man" nebo "Soldier On", na druhou stranu ale sebranka s proklatě vysoko zavěšenou basou umí i zatlačit, jak ukázalo parádní sólo během "Summer's Almost Gone" nebo rockový odpich skladeb "Science Of Fear" či předpřídavkového instrumentálního finiše "Drum Song", během nějž dokázala skupina posluchače pohltit a dostat je do tranzu. Evidentně stále ještě příjemně překvapenou kapelu dovedla do finiše až euforicky přijatá hitovka "Sweet Disposition", během níž si na pódium vyskočilo asi dvacet fanoušků, aby si ještě naposledy pořádně zařádilo.

Byl to zkrátka výjimečný koncert pro obě strany a po něčem takovém zkrátka není možné, aby se melbournští rodáci brzy nevrátili. Přijďte příště taky. Je to přece vaše nová oblíbená rocková kapela.