Po zmíněném personálním zemětřesení, kdy nezůstal v kapele, až na bubeníka Radima Pařízka, onen pověstný na kameni kámen, Citron od samého nového začátku dokazoval, že se nechce vracet k tomu, co se stalo. Vyjel na turné, velmi rychle vydal dvě EP, která naznačovala, jakým směrem se hudebně vydá a své snažení završil novým albem. V novém obsazení, v čele se staronovým zpěvákem Láďou Křížkem dokazuje, že do starého železa rozhodně nepatří.

A jaký kurz zavelel principál Radim Pařízek? Chtělo by se parafrázovat známé Švejkovo zvolání "Na Radegast!" Nikoli však na pivo, ale myšleno směrem k duchu nejúspěšnějšího alba skupiny, vydaného v roce 1988. A skutečně. Už úvodní intro "Radgost" dává vzpomenout na dobu, kdy bylo vytvořeno ono legendární dílo opěvující valašské báje a pověsti.

Současná kolekce je už jinde, avšak evokuje náladu a sílu "Radegasta". Citron na nové nahrávce zní moderně a přímočaře, ale zůstává věrný svému stylu. Nabízí posluchači skvěle vystavěné metalové skladby plné energie, které navazují na to nejlepší, co osmdesátkový metal nabízel. Jen ostřílené kozáky u strunných nástrojů vystřídala v sedle mladá krev v podání Pavla Hanuse, Djordie Eriče a Georgeho Raina, která kapelu žene vpřed neskutečným způsobem. Písně jsou oděny ve slušivém moderním kabátku, který je vyšívaný ostrými kytarovými riffy a protkaný skvělou rytmikou.

Vše je podpořené skvělým výkonem Ládi Křížka, který tak jistě zacpal ústa všem pochybovačům, zda svou staronovou roli v kapele zvládne. Zvládne a mistrně. Neopakuje své známé výškové manýry, ale snaží se zpívat jinak. Střídá u něj příliš neslyšené hlasové rejstříky, které sází s jistotou kouzelníka vytahujícího jednoho králíka z klobouku za druhým. Vše jaksi s jistotou a samozřejmostí. Místy dokonce připomene samotného Roba Halforda z Judas Priest.

Obecně se zdá, že kapela zašla zalíbení v přiostření svého soundu, což není vůbec na škodu. Příkladem může být "Kain a Ábel", což je asi nejtvrdší věc, co kdy skupina nahrála. Nejedná se však o nějaké bezúčelné bušení do kytar či žonglování s žánry. To by dnes asi kapele nikdo neuvěřil. Základem všech skladeb je totiž výrazná melodika, na kterou byli fanoušci zvyklí. V refrénech je vzpomenuta pověstná moravská/slovanská zpěvnost, která formaci vždy zdobila. Ta se příjemně vrývá pod kůži a nutí posluchače si refrény pobroukávat společně se zpěvákem.

Album spoluprodukoval Rolan Grapow, bývalý kytarista Helloween, a jeho vliv je slyšet. Zvukově je album velmi dobře sejmuté. Nahrávka nabízí dostatek výrazných skvělých skladeb, mezi něž patří například "Rebelie rebelů", již zmíněný "Kain a Abél", "V řetězech spoutaní" či velmi silná "Hodina dvanáctá". S nimi se na albu nachází hned dva potencionální hity. Ať už je to již dříve uvedená "Píseň ztracených" nebo nezbytná klasická Křížkovka - rocková balada "Schoulená", což je duet s Tanjou. Naopak, byť důvody asi chápu, jako problematické vnímám zařazení sklady "Má zpověď", která je zpívaná jen Tanjou. Ta narušuje celistvost celého alba.

Druhá výtka míří k textům. Citron se bohužel nevyhnul určitému klišé a podivným obratům. Ty místy tahají za uši. Ale chápu, je to daň za ohýbání češtiny do tvaru tak, aby se dobře zpívala. Samostatnou kapitolou zůstává obal alba. Ne, že by se v historii kapely vždy objevovaly samé grafické skvosty, ale tento nad nimi ční. Čiší z něho vyloženě kýč. Rebelského na něm není vůbec nic.

"Rebelie Rebelů" každopádně přináší skvělou kolekci třinácti řádně nabroušených metalových skladeb, které se i přes zmíněné výtky budou líbit. Jistě se stanou nosnou kostrou koncertů kapely, která tímto avizuje nový začátek. Byla by škoda, kdyby tato nahrávka pro část fanoušků měla zapadnout jen proto, že ji podle nich nenahrála ta správná část Citronu. V tomto případě spory stranou, platí, že hudba vítězí!