Ze slunečné pláže na kamenitou cestu

18.10.2002 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Chris Rea na své novince "Stony Road" tentokrát ukázal tu zadumanější tvář své tvorby. Jakoby minulým výběrem "The Very Best Of Chris Rea" uzavřel jednu kapitolu a novým albem začal trochu jinak. Pojďme se spolu na "Stony Road" podívat.
7/10

Chris Rea - Stony Road

Skladby: Changing Times, Easy Rider, Stony Road, Dancing the Blues Away, Burning Feet, Mississippi, Slow Dance, When The Good Lord Talked to Jesus, Heading For The City, So Lonely, Someday My Peace Will Come, The Hustler, Give That Girl A Diamond
Celkový čas: 57:44
Název nové studiové desky zpěváka a kytaristy Chrise Rey "Stony Road" ("Kamenitá cesta") je pro náladu alba velmi příznačný a k tomu ladí i interpretovy fotky v bookletu, laděné do tmavějších odstínů. Rea s ostře řezanými rysy mžourá někam do dálky a zdá se, že v té dálce nevidí zas až tak růžovou budoucnost. Někdo tvrdí, že z umělcova utrpení se rodí ty nejlepší věci a "Stony Road" je v mnohém reakcí na Chrisovy vážné zdravotní problémy, jež ohrožovaly jeho život. Paradoxně to znamenalo Reovo umělecké obrození, protože "Stony Road" je velmi dobrá deska.

Rea přešel z království na bílé prosluněné pláži do sychravého města, na kamenitou cestu od lehce melancholických a téměř bezstarostných písniček k syrovějším skladbám. Na "Stony Road" několikrát zazní slovo "pain" (bolest). Píseň "So Lonely" je složená jen z pěti slov ("Sometimes I Get So Lonely"), co více chtít říci o osamělosti? Texty na desce nejsou věru veselým počteníčkem, "Someday My Peace Will Come" je v tomhle směru vrcholem a nikoliv výjimkou, často jsou použity gospelové motivy.

Rea si vybral jako základní kámen své kamenité cesty blues (nebo k němu logicky sám od sebe dospěl). Předpoklady ve smyslu správně zabarveného hlasu a kytarové hry na to měl, feeling mu ovšem taky nechybí. Bluesoví puristé se mnou nemusí souhlasit. Domnívám se, že Rea svůj charakteristický rukopis pomocí bluesových postupů obměnil a občerstvil, a i když převládají velmi pomalá tempa, přidal temnějších odstínů a občas i přitvrdil (například "The Hustler", "Changing Times"). Za "Dancing The Blues Away" by se nemusel stydět ani Clapton. Obohacením v nástrojovém obsazení je piáno, akordeon, banjo a foukací harmonika. Poslední dva jmenované instrumenty vytvořily velmi působivý monotónní rytmický doprovod k písni "Mississippi".

Musím se přiznat, že jsem od Chrise Rey už nečekal mnoho nového a recenze jeho minulé desky, výběru "The Very Best Of Chris Rea", jest toho důkazem. Rea se etabloval do pozice umělce, co má jasně danou tvář a nepřináší mnoho objevného. Nedá se říci, že by neuspokojoval své posluchače, ale možná příliš ustrnul. "Stony Road" ale je něco nového, i když prostřednictvím prastarých forem. Jak Rea zpívá v první a nejhybnější písni alba "Changing Times", časy se mění. Chris Rea mile překvapil a jestli je "Stony Road" jeho zdravotní terapií a pomůže mu, pak je přínos dvojnásobný. Je to citlivá a poctivá deska od smutného srdce.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY