Velká chvíle jedinečného hudebníka s neobvyklým jménem Wagner Pá nastala v Cibele Concert Hall v Barceloně, kde odehrál svůj první velký koncert, po boku svých blízkých přátel Manu Chao a Macaco. Společný koncert ho natolik uchvátil, že netrvalo dlouho a na pódiích se objevila jeho vlastní skupina Brazuca Matraca (volně přeloženo "Ukecaní Brazilci") ve složení: Muneco, zpěvák, hráč na Panderio; Fede, zpěvák a kytarista libující si v americké rockové scéně; Cesc, strunný virtuos; Norberto, brazilský basák s velkým citem pro novodobé bossanova; a Gerard, excelentní bubeník s pověstí největšího zvířete z celé party. Při živých vystoupeních doprovází skupiny mimo jiné Laieta, pianistka a princezna skupiny a Miguelito, venezuelský perkusionista, který doplňuje rytmickou kostru hudby Wagner Pá africkými a karibskými rytmy.

Když se Wagner narodil, bylo v Brazílii módou dávat dětem evropská jména. Bralo se cokoliv, co dobře znělo a bylo exotické z pohledu Jihoameričana. Nebylo nic divného na tom potkat matky, které volaly k večeři své děti jmény: "Ericclapton Da Ricardo", "Letsgo Da Silva" anebo právě "Wagner Pá". Každopádně je Wagner jeho pravé křestní jméno a příjmení Pá umělecké jméno, kterým se podepisoval v raném mládí pod své básně.

V roce 1986 se Wagner přestěhoval se svou matkou z Brazílie do Španělska. Matka pracovala na velvyslanectví v Barceloně a pro tehdy dvacetiletého synátora bylo město velkou hudební výzvou. Zanedlouho ho můžeme potkat jamujícího v barech - coby basistu a zpěváka. Začíná hrát jako DJ v klubu Jamboree a počíná si tak zdatně, že ho jeho kolegové brzy pověří managementem a produkcí svých desek. Staral se o lidi jako Sergent Garcia, Macaco nebo Dusminguet, na jejichž deskách Valfalungo (1998) a Postrof (2001) se i hudebně podílel. Krůček po krůčku se z brazilského přistěhovalce stává uznávaný muzikant, srovnávaný se známým excentrikem a Wagnerovým příznivcem Manu Chao(em) nebo Ferminem Muguruzou.

Na svém debutovém albu s názvem Brazuca Matraca se Wagner Pá spolehl na výpomoc od svých blízkých přátel v čele s Manu Chao(em), který propůjčil svůj charakteristický hlas skladbě "Folia". Výsledkem je 12 podivínských, citově založených songů. Texty Wagnera Pá se zakládají především na bezprostředním a spontánním uměleckém vyjádření, které přednáší s ironickým a lakonickým nadhledem. Jeho hudba kombinuje elementy populární brazilské hudby, africké, karibské a evropské kultury a prvky moderní klubové kultury. Vzniká unikátní hudební koktejl, který hýří suverenitou. Pestrý archív etnických hudebních ingrediencí zní unisono v celku, který baví a zároveň vnáší čerstvý vítr na scénu.

Barcelona je rozjeté město a není žádným tajemstvím, že nejbláznivější muzikanti této části Evropy se sjíždějí právě v této katalánské metropoli. S trochou štěstí tam potkáte Manu Chao(a), jak obchází nepoznán se svou kytarou kluby a bary. Další interpreti z divokého žánru "Ska-funk-punk", které tam můžete v těchto dnech potkat jsou Pascale Comelade či zrovna Fermin Muguruza. Barcelona miluje své freaky a intelektuály, kteří se starají o tvůrčí, elegantní a nonšalantní atmosféru města. V osobě Wagnera Pá nalezlo město dalšího tahouna.