S živými nahrávkami to bývá komplikované. Nezřídka se potýkají se zvukovými obtížemi anebo se nedaří přenést onu atmosféru, která na sále panovala. Leckdy pak snažení o vydání živého záznamu ztrácí smysl. To naštěstí není případ "Before The Dawn". Kate Bush si dala záležet na tom, aby výsledek zněl velmi čistě, a to jak po zvukové, tak intonační stránce. Vybírala ty nejlepší pasáže z odehraných show a poskládala je tak, jak byl koncert koncipován. Daň za autorčinu preciznost je určitý dojem, kdy se může zdát, že se stírá rozdíl mezi živou a studiovou nahrávkou.

Repertoár show byl zacílen na alba "Aerial" a "Hounds Of Love". Koncert tak byl rozložen na tři dějství. Každé z nich má jinou atmosféru. První má tah a rockový feeling. Zní velmi svěže a živelně. Hned v úvodní "Lili" se kapela zvukově, ale i stylově blíží Peterovi Gabrielovi. Ale ono není divu. Nejenže v ni hrají dva muzikanti, kteří spolupracují nebo v minulosti nahrávali s oním umělcem, ale i samotná Kate jím byla velmi ovlivněna. Celkově kapela šlape na výbornou. Aby ne, když je složena z výtečných hráčů, kteří měli co do činění již se zmíněným Peterem Gabrielem, Pink Floyd či jejich členy Davidem Gilmourem a Rogerem Watersem. Zazní zde dávné hity jako "Hounds Of Love", "Running Up That Hill (A Deal With God)", ale také nová skladba "Never Be Mine", která vznikala při přípravě koncertu.

Druhá část přináší velmi emotivní dílo "The Ninth Wave". Je nejen vrcholem tvorby Kate Bush, ale i předčasným vrcholem samotného koncertu. Tato koncepční záležitost z "Hounds Of Love" je zde vycizelovaná do posledního detailu. Silný příběh ženy, která ztroskotá v moři a čeká na své nalezení, je umocňován dějovými zvukovými linkami, které vytváří jakýsi zvukový film, jenž v posluchači podněcuje zvědavost a představivost toho, co se v té době na pódiu asi dělo. Zde lze vysledovat inspiraci v Pink Floyd. Nakonec to byl právě David Gilmour, který zpěvačku v roce 1975 objevil. "And Dream Of Sheep", jedna z nejlepších a nejsilnějších písní na desce, přináší nesmazatelný všeobjímající pocit chladu a samoty v širém moři.

Třetí, nejdelší díl nahrávky obsahuje kompletní přednes z "Aerial" a opět koncept "A Sky Of Honey". Nasazení tohoto materiálu po zmíněné "The Ninth Wave" se ukazuje jako problematické. Po emotivním vrcholu, kdy by posluchač čekal už jen závěr v podobě několika vzpomínek na první čtyři alba, přichází zklidnění, které má téměř nádech recitálu. Při vší úctě ke kritikou dobře přijatému "Aerial", toto dílo prostě sílu staršího materiálu nemá, a zanechává tak pocit pomalu vlekoucího se vystoupení. Na koncertě to mohlo samozřejmě vypadat jinak, ale v jednom zátahu při poslechu doma je těch emocí až příliš. Posluchač se tak snadno může přistihnout, že ztrácí koncentraci. Navíc se zde projevuje již zmíněné stírání rozdílu mezi živým a studiovým albem. Jisté oživení naštěstí přichází s novinkou "Tawny Moon", kterou nazpíval zpěvaččin syn Albert McIntosh. Závěr show pak obstarává intimně podaný přídavek "Among Angels" z posledního "50 Words For Snow" a parádní "Cloudbusting" s efektním odjezdem parní lokomotivy na konci skladby, a tím i skvělou tečkou za celou show.

Roky neubraly Kate Bush nic z jejího osobitého projevu. Zpívá jí to stále skvěle. Vliv pánů Gilmoura a Gabriela je znát, ale zpěvačka dokázala vše skloubit v jeden fungující celek, nad kterým ční právě její jedinečný výraz. Koncert je skutečně parádním zážitkem, ve kterém se neustále něco děje. Avšak mohl by být ještě lepší, kdyby třetí část byla umírněnější a přinesla by, zvláště po pětatřicetileté koncertní pauze, trochu té vzpomínky na čtyři výtečné první řadovky. Někdy méně znamená více, ale i tak velmi slušných osm z deseti.

Akcie této živé nahrávky vyletí s vydáním video záznamu. Na ten si však budeme muset počkat. Snad to nebudou další dva roky.