Malignant Tumour válí. Jejich šestá deska "The Metallist" je nejsvěžejším a nejkompaktnějším počinem od "In Full Swing" z roku 2008, kterým se prodrali do širšího metalového povědomí. Na rozdíl od předchozího "Overdose & Overdrive" začali znovu kout hlavně metalový žánr bez příměsi punku. A udělali dobře.

Novinkové album je neskutečná jízda. Startuje ji již úvodní "Fine Hellride" s typicky malignantovským pokřikem. To, co předvádí Bohdič za bicími, je neskutečný nářez, který nepřestává bavit až do posledních momentů desky. Vrchol celé nahrávky přichází záhy s trojicí "Fly High", "Walk As We Talk" a "Kiss By Hammer". Zatímco první dvě disponují silou vodíkové bomby, "Kiss By Hammer" překvapí pomalejším tempem i textem o ostravských hornících. Přesto patří k nejzajímavějším momentům alba.

S texty se ale Ostraváci jinak nijak zvlášť nepárali a většinou v nich ctí metalové řemeslo a život metalisty obecně. Není to rozhodně na škodu, byť se občas pousmějete nad některými zaběhlými klišé žánru. Malignant Tumour si, ale vybudovali image na kombinaci pocty a lehké parodie na metal a právě skladby jako "The Metallist", "Missing Rebellion" nebo "Wicked" k nim tak nějak obsahově patří.

Na straně druhé si kapela dokázala během let vypilovat svůj jedinečný styl, díky kterému je snadno rozpoznatelná, a to nejen u nás, ale i na evropské scéně, kde je ostravská parta rovněž stále výraznějším pojmem. Mix crustu, který kapele zůstal hlavně z raných let, klasického thrashe a hardcoru je dávkován v tak jedinečném složení, že by si jeho recept mohla nechat patentovat.

Novinka "The Metallist" je bez zbytečných keců okolo jednou z nejsilnějších, ne-li úplně nejsilnější tuzemskou metalovou deskou roku. Její přímočarost, tvrdost, humor a syrový zvuk by jí nepochybně pochválil sám veliký Lemmy. Výborná nahrávka.