Od popové modly po mámu příšeru. Gaga vystřídala během deseti let už mnoho identit a upozorňovala na sebe způsoby, které leckdy hraničily se zdravým rozumem. Pod pravým jménem Stefani sice úspěch nesklidila, ale opakování je matka moudrosti a na řadu přichází její druhé já - Joanne, obyčejná holka od vedle.
Na první poslech (a možná i pohled) lze o novém albu říct jedno: doby, kdy udávala hudební trendy, nechává
Lady Gaga za sebou a prchá od nich mílovými kroky. Aby ale nedošlo k nedorozumění, je třeba říct, že opak také není pravdou. Sama totiž ani žádné současné trendy nenásleduje. Snaha distancovat se od současné popové scény, na které vystavěla své
příšerčí králoství, se dá vystopovat už k eponymnímu počinu
Beyoncé z roku 2013 nebo letošnímu Rihanninu "Anti". Zatímco se však tyto divy svými deskami snažily zalíbit širokému publiku současné
urban hudby, Gaga pokračuje v tom, co úspěšně provozuje už roky. Je outsider.
Ani v době svého největšího rozmachu totiž zpěvačka úplně nezapadla, existovala zároveň v centru dění i na jeho okraji a marně bychom k ní i dnes hledali nějakou paralelu. I Joanne žije ve vlastním světě. Ten je plný radosti i vzteku, rock'n'rollu a country. Jo a taky sexu. Hodně sexu.
Jak říká sama zpěvačka, "Joanne" je stále popové album, i když se nejedná o onu typickou populární hudbu, již slýcháme z rádií. Zářným příkladem je tomu už úvodní "Diamond Heart". Divoká píseň o holce s velkými sny má atributy popu jako příjemnou melodii nebo text, rytmus ale neudává žádné elektronické
tuc-tuc, nýbrž opravdové bicí a díky popuštěné uzdě u ostatních nástrojů i hlasu zpěvačky tak podobně jako následující "A-YO" sklouzává skladba až za hranice soft rocku.
Své druhé jméno zdědila Gaga po své zesnulé tetě Joanne, a protože je jí novinka zasvěcená, nemohou na ní chybět ani smutné momenty. Balady zvládala zpěvačka vždy na výbornou a ani tentokrát nešlápla vedle. Možná si vás získá svým otevřeným srdcem a "Million Reason", možná plačtivým steskem v "Angel Down". Druhá zmíněná jistě potěší fanoušky takzvané
"staré dobré Gaga", svedla ji totiž opět dohromady s jejím nejspolehlivějším hitmakerem
RedOne. Čím ale každopádně překvapí, je samotná skladba "Joanne". Ona známá po pozornosti prahnoucí hvězda se v ní totiž vůbec o nic nesnaží. Ano, hit to sice nebude, ale díky odlehčené atmosféře a troše naděje v jemně odzpívaném textu vám tato dojemná píseň učaruje.
A když už je řeč o hitech, potenciál bychom tu taky našli - hustě nakoncentrovaný uprostřed alba. Jsou to právě skladby jako "Perfect Illusion", kde se zpěvačka úplně neudržela a ukázala trochu té
Gaga. Odvázané, výstřední a odvážné. Tady se to už neobešlo bez trošky elektroniky, nicméně pár hlasových efektů ničemu neuškodí a už vůbec ne syrové "John Wayne" nebo rytmické "Dancin' In Circles". Jen jestli si Lady G svůj úspěch sama předem nezpackala. Nahrávací společnosti nejsou zrovna proslulé tím, že by nechaly do rádií nasadit písně o prostituci a masturbaci.
V druhé polovině desky pak Gaga ukazuje to, co jsme tušili. Joanne není megalomanská hvězda, ale vlastně jen příjemná písničkářka, jejíž schopnosti jsou obdivuhodně rozmanité. S trochou pomoci od svých kolegů
Marka Ronsona nebo Emila Haynie si zvládne střihnout čisté country v "Sinner's Prayer" i balancovat na hraně jazzu s "Come To Mama". A spojení jmen Lady Gaga a
Florence Welch? To přece nemůže už z definice být špatné. A ono není, ale přece jen byla očekávání podstatně výš. Když se dvě skvělé vokalistky a skladatelky spojí pro uklidněnou synthpopovou skladbu, zklamání je jim v patách.
Obecně vzato, když se celosvětově známá popstar rozhodne otočit o 180 stupňů a naložit svým fanouškům řádnou porci venkova, může to dopadnout dost špatně. Lady Gaga a producenti Mark Ronson a Bloodpop ale tohohle strašáka vzali za vlasy a vypořádali se s ním po svém. "Joanne" tak fušuje do všeho trochu a málokterý žánr na ní najdeme v jeho čisté podobě. Možná proto tak například pilotní popová vypalovačka "Perfect Illusion" na album vlastně vůbec nezapadá, ale i přes takové nedostatky nám tahle deska k potěšení úplně stačí.