Působení v kapele Bůhví bylo pro osobnost Ondřeje Brzobohatého zřejmě příliš těsné, proto příliš neváhal a pustil se na sólovou a hlavně skladatelskou a producentskou dráhu. Pro spoustu kapel období, kdy přijde o svého lídra (byť zde asi nejmenovaného), bývá velmi těžké, až fatální. Bůhví však přežili, a to díky osobě spoluzakladatele a hlavního tvůrce repertoáru Martina Hrubého, který společně se spoluatorem šesti textů Vojtěchem Probstem napsal a složil kompletní materiál pro tuto desku.

Ta má hlavní stylové pojítku v popu, ale nechybí tu menší, tu větší stylové vlivy a šmrncnutí od latino ("Candy") přes countryfolkovou "Kláru" po rockový "Let balónem". Tak jako střídá nálady muzika, je zajímavé sledovat tuto schopnost i v Hrubého hlasu. Dokáže být lamačem dívčích srdcí, klukem od vedle, velmi sebevědomým chlápkem i příjemným společníkem, kterému byste na sebe svěřili prakticky všechno.

Tyto vlny lze sledovat hlavně uprostřed desky, kde se nachází i velmi laškovný manželský duet s Petrou Hrubou "La la la la la". To jsou fáze nahrávky, kdy není problém udržet pozornost a deska opravdu baví. Jsou zde ale i pasáže, které by se daly s klidem vynechat, jako je například pilotní singl "Silnice", "Modlitba" s hostující Martou Kloučkovou či závěrečná "Vprostřed léta". To je vyložená vata. Navíc zmíněný bigbít "Let balónem" zvukově určitě do nálady desky nesedí, je příliš hlučný a zbytečně ruší. Jsou zde texty, které dokážou velmi nenuceně vtáhnout do děje (titulní píseň), dokážou být velmi smutné i veselé a rozjuchané ("Candy").

Album se nahrávalo pod producentským dohledem Yardy Helešice ve studiu Svárov a je z něj cítit profesionalita a instrumentální zručnost jednotlivých hudebníků. Výborný výsledný zvuk alba má na svědomí Risto Sokolovski z Barrandov Sound Music Studia a Steve Corrao, který ho masteroval v Mekce amerického country v Nashvillu.

Je patrné, že potenciál v tvorbě Martina Hrubého rozhodně je. Bylo by smutné, kdyby po dvaceti letech intenzivního skládání tomu tak nebylo. Rozhodně se však nedá říct, že vás celá deska posadí na zadek a s otevřenou pusou budete od začátku do konce poslouchat něco, co jste v životě neslyšeli. Na druhou stranu se Hrubého zpěv velmi příjemně poslouchá a určitě nedonutí bleskově vypnout nosič nebo přeladit rádio. Bude zajímavé sledovat další cestu této formace, která nové album pokřtí 18. října v Malostranské besedě.