Lucie je slavná a velká skupina, alespoň v rámci České republiky a případně Slovenska. Lze tak soudit nejen podle počtu prodaných nosičů, ale také podle návštěvnosti koncertů, stupně mediálního zájmu a míry nedočkavosti před každým novým albem. A ta by se nyní dala krájet. 1. října totiž vyšlo skupině nové album "Dobrá kočzka, která nemlsá", album, na něž se těšila pěkná řádka lidí, album, které je hodně povedené a opět vrací kapele vítr do plachet poté, co jej na okamžik ztratila po ne zcela přesvědčivém předchůdci, "Slunečnici". A pochopitelně, že novinka se křtila. A pochopitelně, že MusicServer u toho nechyběl.

Křest "Dobré kočzky, která nemlsá" proběhl v den emise desky v pražském klubu Futurum. Celkem podle očekávání byl určen pouze pro pozvané hosty, případně pro výherce vstupenek. Tomu odpovídalo složení publika, mezi nímž se, na koncert v neobvykle vysoké míře, vyskytovali decentně oblečení úspěšní muži s krásnými dívkami po boku a vůbec netradičně hodně, řekněme, starších lidí. Jedna věc byla stejná jako na regulérních koncertech - klub by narvaný k prasknutí. Nedá se nic dělat, když Lucie vydá novou desku, už to není pouze hudební událost, ale zcela evidentně i společenská. To dokazovala přítomnost známých osobností nejen ze světa muziky (Anna K., Tomáš Vartecký, Leoš Mareš, Lenka Dusilová), nýbrž také politiky (starosta Prahy 6 Pavel Bém), sportu (fotbalista Horst Siegel, hokejista Jiří Hrdina), novinářů (Jaroslav Špulák, Petr Korál) a dalo by se pokračovat, což by zabralo hezkou kupu drahocenných řádků. Od toho tu však nejsme, že?

K vlastnímu koncertu lze říct jediné - Lucie vsadila na jistotu a zahrála klasické šlágry, které zná i ten největší hudební ignorant. Drtivá většina zhruba hodinového vystoupení sestávala z rádiových pecek, které si s Kodymem a Kollerem prozpěvoval celý sál. "Černí andělé", "Panic", "Amerika", "Medvídek", "Oheň" nebo "Lucie". Z novinky zazněla v regulérním čase pouze osminásobná jednička české rádiové hitparády, "Daniela". Ale jelikož si posluchači vydupali i přídavek, poctila skupina klub anglickými verzemi skladeb "Horkej den" a "Zloděj pocitů" (obě z aktuální desky), které připravila ve spolupráci s americkým producentem Davidem Biancem, který je jednak držitelem ceny Grammy za zvuk desky Toma Pettyho, jednak je bývalým spolupracovníkem veličin jako Ozzy Osbourne, Robbie Williams nebo Rolling Stones. Vzhledem k faktu, že obě písně jsou vcelku slušné vypalovačky, alespoň pro mě osobně byla jejich performance vrcholem večera. Pravdou ovšem je, že bylo patrné, že většina osazenstva pod pódiem neměla možnost do té doby novou desku slyšet, takže se spíše jen poslouchalo a netancovalo.

Vyjadřovat se ke zvuku u kapely typu Lucie, považuji za zbytečnost. Futurum má navíc výbornou akustiku, tudíž po této stránce nebylo křtu co vytknout. A tak moje hlavní výtka směřuje, bohužel, ke skupině samotné. Bylo holt příliš cítit, že tuto akci chápe jako nutné zlo, což bylo znát především na P.B.CH., který celý koncert seděl v polospánku opřen o bedny a dělal, jakoby na pódiu vůbec nebyl. Ani o dalších členech (snad s občasnou výjimkou Davida Kollera a Michala Dvořáka) nelze říct, že by v úterý 1. října vládli obzvláštní energií. Asi si ji šetřili do Ameriky, kam v zápětí (konkrétně ve středu 2. října) měli odjet na miniturné.

Součástí večera byla i aukce. Dražily se "nějaký krámy" (to jsou slova Kollera z rozhovoru pro Big Beng!), jmenovitě kytara, klobouk, platinové a zlaté desky, sochy a obraz, plus originální dres hokejisty Mika Modana. Konferenciérem aukce byl Jiří Hrdina a celková vybraná částka se vyšplhala někam ke čtvrt milionu korun, které putovaly, pochopitelně, na dobročinné účely. Když skončila "tisícová licitace", vyzval moderátor Hrdina všechny účastníky party na občerstvení do zadního sálu Futura. Z tohoto momentu by měla největší radost Halina Pawlovská, která si v jednom svém komentáři posteskla, jak jsou české rauty pouze o jídle a o pití, protože nehledě na sociální zařazení a kulturní úroveň, ti i oni vzali salónek útokem a na parketu bylo rázem pusto jako po zásahu protidrogové jednotky.

Křest nové desky Lucie nemůžu hodnotit jako klasický koncert, protože jím nebyl. Tady šlo o společenskou, případně charitativní akci, která svůj účel splnila - vybraly se peníze, sponzoři byli spokojeni s tím, jak příjemně se zviditelnili, všichni se pěkně nadlábli. Rockovým fanouškům nezbývá než čekat na jaro, až pojede Lucie šňůru po republice. Mám takový dojem, že se těší i Lucie.

Křest nové desky Lucie, Futurum, Praha, 1.10.2002