Považovat Poliçu za synth-popovou skupinu je docela častá, ale pochopitelná nepřesnost. Sladký, až cukrový vokál Channy Leaneagh, zejména na debutovém albu hluboce modifikovaný, jasně odkazuje na holčičí tvorbu School Of Seven Bells, Chvrches nebo Purity Ring. Ale už na zmíněné desce "Give You The Ghost", i přes množství auto-tune efektu a vokálních reverbů, vyčnívá především mimořádně přirozený a živý zvuk bicích a basové linky. Na "Shulamith" se Poliça jednoznačně přiblížila k trip-hopu ve stylu temných nálad Portishead a až na letošní novince "United Crushers" jde opravdu slyšet něco víc typického synth-popu. Oproti tělesným textům Purity Ring se ale Poliça odvážně věnuje kruté politice a otázkám feminizmu.

Hlavní otázkou večera bylo, jestli a jak Poliça, která dosáhla na deskách živého zvuku, je schopná to zopakovat i na koncertě. Odpovědí byla unikátní sestava rytmické sekce skládající se ze dvou bubeníků a baskytaristy. Škoda, že obrovský potenciál dvou bicích souprav byl využitý jenom příležitostně, ale poskytoval alespoň výjimečně prostorný zvuk. Zato baskytara se úspěšně jevila jako nástroj spíše melodický než rytmický. Channy Leaneagh zvládá být zároveň roztomilá a lehce děsivá, její hlas byl přitom jenom jemně modifikovaný. Skupina vypadala, že se na koncert v Praze upřímně těšila, vokalistka zmínila český původ svých prarodičů a koláče, které měla jíst v dětství během českých dní. Osobně doufám, že tato historka je skutečnější než někdejší prohlášení, že název Poliça je polské slovo. Můžu zaručit, že není.

Písně Poliçy jsou krátké, téměř v jednom tempu a kapela je odehrála skoro bez větších přestávek, včetně těch způsobených tmou na scéně, která neumožňovala zpěvačce přečíst seznam skladeb. Přesto set trval déle než hodinu a zdál se být velice intenzivní.

Neméně zajímavě a třeba víc překvapivě dopadl Fog. Původně post-rocková skupina, v současné době v podstatě sólový projekt Andrewa Brodera, promovala letošní album "For Good". Broder se během jedné sekundy mohl obrátit od futuristického techna a gramofonů ke křehkému písničkářství s doprovodem piana. Udržoval tím stále pozornost publika a ukázal, že alternativní r'n'b zvládá lépe než třeba James Blake a spojení elektroniky a písničkářství směleji než Bon Iver.