Když se sejdou dvě holky s láskou k Led Zepellin a navíc mají skladatelský a hudební talent, je zpola vyhráno. Něco podobného se stalo na předměstí obrovitého Los Angeles, kde Lindsey Troy vystupovala jako sólová umělkyně po místních klubech a Julie Edwards zase se svou kapelkou The Pity Party. Hodily řeč u piva a Deap Vally byly na světě. To se událo v roce 2011, hned o rok později začaly vystupovat na festivalech, kde zaujaly svým prvním singlem "Gonna Make My Own Money".

Nástup Deap Vally byl a stále je poměrně strmý. Za pět let fungování stihly dámy předskakovat Muse, Red Hot Chili Peppers či Wolfmother a plnit koncertní pódia jako hlavní hvězdy večera. Nabízí se tak otázka, co je na hudbě dívčího dua ze slunné Kalifornie vlastně tak lákavé. Zřejmě to samé, čím nadchli ve svých počátcích The White Stripes. Vzaly si to nejlepší z klasického rocku a blues a vtiskly jim vlastní, modernější tvář. Na bývalé manžele Whiteovy vlastně Deap Vally tak trochu navazují.

Dva nástroje, zpěv a hromada energie. Pouze tím jsou Deap Vally vybaveny na své druhé nahrávce "Femejsm". V podstatě pokračují ve stopách svého debutu, od kterého se zvukově nikterak nevzdálily. "Sistrionix" bylo natolik zdařilé dílo, že minimální progrese vůbec nevadí, ba naopak potěší hudební návaznost a další téměř padesátiminutová porce toho nejkvalitnějšího rocku.

Novinka "Femejism" je netradiční svým rozložením skladeb. Zatímco první polovina je fádnější a nabízí i několik hlušších míst, ta druhá je doslova strhující. Vyjma úvodní, psychózní "Royal Jelly" má nahrávka rozpačitější nájezd. Triu písní "Julian", "Gonnawanna", "Little Baby Beauty Queen" chybí výraznější nápad a ačkoliv je drží nad vodou pilíř v podobě dravosti a entuziazmu, nemají žádnou nadhodnotu.

Dost ale bylo kritiky. "Femejism" je pořádná porce dobré hudby a nabízí celou škálu kvalitních rockových hitů. Kromě tradičních garážovek s podkreslenými kytarami a lehce provokativním vokálem zaujmou i pomalejší, ale stylovou baladou "Turn It Off" či tanečnější poctou zmiňovaným The White Stripes v písni "Post Funk", jedné z nejlepších skladeb alba. Výtečná je i punkově přidrzlá "Smile More". Úplně je z ní cítit duch Sida Viciouse s křivým úšklebkem na tváři. Punková modla by jim zřejmě schválila i píseň "Critic" - takovou radostnou zprávou pro hudební publicisty, kde zpívají něco o tom, že za klávesnicí píšou hovna. Opravdu milé holky.

Deap Vally vysoce nasazenou laťku debutu sice nepřekonaly, ale ani ji neshodily. Pánové jim snad jen odpustí feminističtější texty, které se linou jako tenká nitka celou deskou. Měli by. "Femejism" je kolekcí, která i díky delší stopáži nabídne mnoho k objevování. Pro fanoušky takových The Black Keys či Royal Blood je to nezbytnost.