Druhá deska bývá považována za prubířský kámen, zda mnohdy slibné debuty nebyly hlavně náhodou. Tvrďáci z Chicaga Disturbed na novince "Believe" trochu více zjemnili své drsné kytarové skladby, což samo o sobě žádný problém, ale je jejich hudba pořád vy(z)rušující?
Na druhou desku chlápků z Chicaga jsem se dost těšil,
jejich debut mě nakopnul hodně, a po
rozhovoru se zpěvákem Draimanem jsem měl pocit, že se můžeme dočkat zajímavých věcí. Člověk míní... a někdy už obal může varovat.
Copak o to, úvodní "Prayer", první singl alba, není špatný začátek, poznávací znaky z debutu jsou zde - odsekávané riffy kytary, hutný spodek, vokál kombinující naštvaný křik a melodičtější pasáže. A druhá "Liberate" by na debut pasovala ještě víc. Ale postupně se mi na mysl stále vkrádá skoro kacířská myšlenka, že pořád nepřichází to uspokojení jako u první desky. Ať poslouchám, jak poslouchám, slyším méně výrazné skladby než na jedničce. A není to nutné celkovým lehkým změknutím, to, že Draiman o dost víc zpívá než křičí, by spíš mohlo pomoci. Zdá se, že prostě kapela neměla nejlepší formu. Stejný produkční tým by mohl na jednu stranu znamenat lepší pochopení tvorby kapely a případný posun jinam, ale tady se spíš zdá, že druhou stranou mince je přílišné opakování předchozího modelu (včetně temnějších textů, ale to už je to nejmenší).
Podobně jako na debutu perou
Disturbed do posluchačů jednu energetickou pecku za druhou a nemá moc cenu rozebírat drobné rozdíly. Co je zajímavé, občas se mé uši nemohly zbavit identifikace postupů používaných u "klasického" metalu z 80. let. A to není moc pochvala, čekal bych od
Disturbed zajímavější vývoj, např. větší využití elektroniky. Překvapení a svým způsobem změna od ostatních skladeb, kterou na první desce obstarala coververze "Shout", se tady jednoznačněji zhostila poslední akustická "Darkness", ale sama o sobě není tak úžasná (pan
Danzig by se v ní mohl poznat).
Z předchozího byste mohli mít pocit, že jde o nepovedenou desku. To zas ne, pořád je to slušná rocková nahrávka (víc než debut by se dala zařadit do skorovšeobjímající škatuky nu-metal) a na pár momentech i o něco víc než to. Přesto nesdílím kladné hodnocení serveru CDnow, zajímalo by mě, nakolik "vyměknutí" přišlo samo od sebe a nakolik zapůsobil trh, v někerých místech (taková "Remember") se zdá, jako když
Disturbed příliš poslouchali
Linkin Park. Prostě, ať jsem se snažil, jak jsem mohl, přítelkyně mě nahlodávala svým odlišným názorem, debut
Disturbed mě přesvědčil víc. Ale i tak si třetí desku rozhodně poslechnu.
P.S.: Podobně jako obal (zase ten metal...), i počítačová stopa není nic zvláštního, dát na desku klip, pár obrázků a odkaz na
oficiální stránku kapely je dneska už jen standard (nebo by měl být).