Dle složení vystupujících v pražském klubu Futurum bylo zřejmé, že se sejdou milovníci zejména progresivně laděného metalu. Přibližně ze dvou třetin zaplněný klub dal tušit, že i o alternativnější kapely je u nás zájem. Hlavním tahákem ovšem byli asi hudebně nejpestřejší lídři večera - norští Shining.

Na úvod se ukázala zatím nepříliš známá parta z Barcelony Obsidian Kingdom. Těm uškodil zejména zvuk, který naprosto utopil vokál Ridera G Omegy, a to i přesto, že hudba mladých Španělů byla hlavně o instrumentálních dovednostech. Přibližně čtyřicetiminutový set zpočátku bavil, ale postupně bylo stále náročnější udržet pozornost. V tomto případě, snad i díky zvuku, studiová prezentace vyznívá lépe než ta živá.

Obdobný příběh se udál i u dalšího vystoupení amerických Intronaut. Zvukař znovu ignoroval zpěv, ale i parta z Los Angeles těžila spíše z hutných kytarových riffů a těžké rytmiky. Škoda, že některým skladbám chyběla větší pestrost, kterou se prezentuje třeba francouzská Gojira. Působivý byl vizuál promítaný na plátno za zády kapely, který hudbu americké party dobarvoval. Přes hodinu dlouhý set byl ale lahůdkou asi jen pro nejzarytější fanoušky progresivního metalu. Těm ostatním by zkrácení vystoupení o několik desítek minut přišlo vhod.

Před desátou hodinou večerní nastoupily na pódium očekávané hvězdy večera Shining s charismatickým frontmanem Jørgenem Munkebym. Ten si již před vystoupením dlouho dopředu vylaďoval nástroje a snad i díky jeho perfekcionalizmu byl zvuk konečně vyvážený. Podobně jako na minulém pražském vystoupení v Lucerna Music Baru zpočátku nevynikal skvělý Munkebyho saxofon, ale postupem se i tento nešvar povedlo doladit.

Výběr skladeb se zúžil na poslední tři desky "Blackjazz", "One One One" a "International Blackjazz Society", které katapultovaly kapelu mezi nejzajímavější jména současné alternativní metalové scény. Úvod večera obstaraly skvělé "I Won't Forget" a "The One Inside", zejména pak druhá uvedená slušně rozbouřila jinak spíše statické publikum. Největší odezvy se ovšem dočkala hitovka "The Last Stand", z dosud poslední řadovky "International Blackjazz Society". Přesto se publikum oproti návštěvníkům z Lucerna Music Baru drželo spíše zpátky a zdrželo se na pouhé pozorné naslouchání.

Po dalším vrcholu večera, tradičně hrané "House Of Control", se do setlistu vloudila i jedna novinka z připravované, zatím bezejmenné nahrávky nazvaná "Everything Dies". Nutno říct, že zaujala i díky opravdu drtivým kytarám. Jen saxofon protentokrát zůstal ve stojanu.

Koncerty Shining jsou tradičně nabité energií a ani ten ve Futuru nebyl výjimkou. Doufejme, že se norské partě v Česku líbí a zakotví tu znovu i s novým albem. Škoda snad jen vláčnějších předkapel, které publikum moc nenažhavily. O to se musely postarat až hlavní hvězdy, což celkovému dojmu z večera trochu uškodilo. Litovat návštěvy ale přítomní fanoušci nemuseli, Shining jim svým strhujícím nasazením vše dosyta vynahradili.