Gratuluji k dokončené desce. Předcházela jí v roce 2013 dvě EPčka. Kdybyste měla porovnat cestu ke kompletní desce a nahrávání před třemi lety, jednalo se o komplikovanější proces?

Určitě to bylo komplikovanější. Musela jsem se hodně soustředit. Sama totiž nemám ráda desky, na nichž si lidi pustí singly, které znají, pak pár písniček přetočí a mezi posledními skladbami je nějaký zajímavější bonus. Samozřejmě počítám s tím, že každý má jiný vkus, je v pohodě, když někdo nějakou písničku přepne.

Právě u singlů je u nás cítit tlak. Každý usiluje o ten jeden letní rádiový hit.

Přesně kvůli tomu jsem i přehodnocovala svoje myšlení a rozhodli jsme se vydat více písniček. Ne najednou, ale po kratších periodách. "All My Love" nám tehdy vystačilo třeba půl roku. Teď nastala doba, kdy YouTube každý den přetéká novou hudbou a lidi ji chtějí. Byla by škoda si ji syslit pro sebe.

Nedávno vám vyšel nový klip ke skladbě "My Love". Působí hodně spontánně, nestrojeně, což je příjemná změna v porovnání s přeprodukovanými videy, se kterými se setkáváme čím dál tím častěji. Chtěla jste se této dokonalosti vyhnout?

Určitě byla snaha o změnu. Klipy bývají hodně vyleštěné a leckdy začínají splývat. Samozřejmě i já takové mám. Na "Hell.o" se podílela obrovská produkce a jsem za ten klip vděčná. Musím přiznat, že když jsem natočila první verzi videa k "My Love", řekla jsem si, že teďka už to půjdu natočit doopravdy. Ale v každém dalším pokusu už chyběla přirozenost, kterou písnička vyžadovala.

Mnoho lidí má tendence zpěváky škatulkovat, ve vašem případě je to určitá odnož indie-folku. Deska na mě ale po prvním poslechu působí jako slušná směs lehce klubového zvuku i rockových balad.

Bylo to trochu o tom dělat si, co se mi zamane. V rámci možností, samozřejmě. Nechtěla jsem, aby z toho vznikl nesmyslný mišmaš. Skladby jsou propojené hlasem, když už ničím jiným. Každé písničce jsem se snažila dát interpretaci, kterou si zasloužila. Náročné to bylo po náladové stránce. Leckdy jsme museli nahrávání odložit, protože na to nebyla správná chvíle. "Release Me" jsme překvapivě nahrávali, když už jsem byla poměrně unavená. Skladba si to žádala.

Album nese název "Hearts". Je ústředním motivem láska?

Název jsem měla vymyšlený, ještě když jsem neměla tušení, že nějaká deska vznikne. Každý má srdce jiné. Někdo statečné, někdo smutné. Pro mě je srdce symbolem určité spokojenosti sama se sebou, uvědomění si sebe sama.

Dočetla jsem se, že za minimalistickým obalem stojí kapacita ve svém oboru. Navrhoval už i pro Pearl Jam a Blink 182. Jak došlo ke spolupráci?

Já jsem si ho našla sama, protože se mi líbily designy alb některých kapel. Dalo mi dost zabrat, než jsem vylovila, kdo je navrhoval. Říkala jsem si, že to bude určitě někdo nedostupný a že nemá ani cenu se ptát. Přemlouvala jsem se, že jeden mail mi přece neublíží. Ukázalo se, že je to v pohodě mladý kluk a moc rád pro mě obal navrhl.

V Londýně jste dokončila školu. S kapelou vystupujete i tam, že?

Většinou nepřevážím celou kapelu. Maximálně Ondru Fiedlera, který desku produkoval a ví, jak má co vypadat. Mám taky výhodu v tom, že si vystačím sama s piánem. Půlhodinový set tak pro mě nepředstavuje problém.

Jak vás Londýňané přijali?

Bylo to super. Hrály jsme tam jednou i s mamkou pro československé publikum. To bylo divoký. (smích) Briti jsou vřelí. Jsou zvyklí na novou hudbu a podněty, nikdo nikdy neví, odkud vzejde talent.

Na podzim chystáte turné. Kam se chystáte?

Do osmi větších měst. Sama jsem si vzala mapu a říkala si, že zatím nemá cenu vystupovat v menších městech, kde by právě třeba mohla být problémem i angličtina. Napadlo mě to zhruba před rokem, dvěma, když jsme vystupovali v Kopřivnici. Jeli jsme tři a půl hodiny z Prahy a diváci mi po koncertě říkali, že na mě přijeli z Plzně. Pochopila jsem, že mám to štěstí, že pokud se lidem moje hudba líbí, tak se ke mně vždycky nějak dopraví. Přestala jsem se bát, že nepřijdou lidi. Z toho jsem na festivalech mívala hrůzu, že pod pódiem bude pět lidí. Paradoxně v Anglii to občas takhle je. Hrála jsem už v kavárně i pro hrstku posluchačů.

Čas od času vydáte coververzi. Zazní nějaká i na koncertech?

Zazní určitě celá nová deska v různých pojetích. Dojde i na moje spolupráce. Honza Muchow mi napsal krásnou písničku "All Of This" do filmu "My 2". Cover zatím ještě vybírám. Určitě něco bude, ale v nějakém netradičním podání. Turné plánuji podle toho, co bych sama jako divák od koncertu očekávala.

Zmínila jste, že Briti jsou otevřeni nové hudbě a různým žánrům. Posloucháte taky od všeho něco?

Snažím se nasávat nové vlivy. Briti jsou specifičtí tím, že mají pochopení i pro ultradivné projekty. Já třeba dost poslouchám Mumfordy a na pražském koncertě měli předskokana, který byl úplně nepochopený. Já toho kluka znám, jmenuje se Bill Ryder-Jones a shodou okolností je to příbuzný mé londýnské učitelky. Sama mi říkala, že mimo Británii ho nikdo nechápe. Pravdou je, že on vypadá, že na tom pódiu umře. (smích) Je to dost depresivní, ale zároveň děsně zamyšlené. Já si osobně ráda poslechnu vše od Skrillexe po Eda Sheerana.