Ve chvíli vrcholící hysterie kolem přečíslovávání telefonů, kdy nebylo jisté vůbec nic, podle nejmenovaných odborníků ani to, jestli se ráno probudíme, ve chvíli, kdy si sousedka -svědkyně Jehovova - mnula ruce a toto léto již popáté všem ohlašovala vysněný konec světa, nezbylo, než se obklopit přáteli a vyrazit do míst, kde se o večerní program starali blízcí našemu srdci. I stalo se, že přibližná stovka spřízněných duší trávila ten večer v malostranské Baráčnické rychtě, kde se na pódiu vystřídali na první (resp. i na druhý a všechny ostatní pohledy) pohled těžko slučitelné kapely - napřed Fru Fru Serious, poté Folimanka blues (přízvisko "rock & beer party" u druhé jmenované kapely se ukázalo jako velmi trefné).
Obavy z toho, jak koncert dopadne, byly ze strany prvních vystupujících poměrně oprávněné. Zvukař (ano, ten, který se kasal gestem, že by na místní pódium s kytarou nikdy nevlezl) už při zvukové zkoušce suše konstatoval, že aparát v koncertním sále (kde se vybíralo regulérní klubové vstupné) je schopen nazvučit nanejvýš zpěvy a klávesy. "Bicímu komandu s rytmickým kolibříkem" v čele s Václavem Bartošem tedy nezbylo než upozornit, že z jejich produkce bude slyšitelných maximálně sedmdesát procent a doufat, že pozornější diváci zbytek odečtou z prstů.
Těžko říct, jestli výjimečnost koncertu spočívala právě v "netradičním" nazvučení, síle ducha prostoru Baráčnické rychty, nebo v dané konstelaci spřízněně laděných návštěvníků a muzikantů s chutí do hry, ale zážitek s Fru Fru Serious byl nad očekávání příjemný. Rok od roku, měsíc od měsíce, se tato skupina šesti nadšenců z Třebíče sehrává, zdokonaluje, vylepšuje, jejich styl se upřesňuje a usazuje, začíná vznikat něco, co už se nemusí definovat na základě podobného, ale co už dostalo podobu vlastní. Troje nestandardně rozložené bicí nástroje, klávesy s mile úchylnými rejstříky, šestistrunná basa, kytara a zpěv jinými muzikanty (Janu Koubkovou nevyjímaje) odmítaných textů z pera Honzy Volfa (co neumí hrát golf), dává dohromady něco neslýchaného. V případě tlaku na připodobění ke jménům známějším by snad šlo použít srovnání s jakýmsi mixem hlasových a piánových rejstříků Pražského výběru (tam by bylo trefné upozornit i na jazzový původ muzikantů), čistoty aranží a textů zaniklého Pluta a pozitivního, lehce recesního náboje Vltavy. Co je na Fru Fru Serious milé, a to i pro spřízněnce s "brněnskou alternativou", je fakt, že se jim podařilo vymanit z jejího zajetí. Alespoň Bartoš, jako bývalý zpěvák Pluta, má evidentně v tomto podhoubí kořeny a z jeho projevu je cítit přirozený respekt k těmto sférám, nicméně s čistým svědomím lze prohlásit, že Fru Fru serious do brněnské alternativy nepatří. Jsou na ni příliš kosmopolitní, pozitivní, nepatetičtí.
Ještě jeden příjemný bod ke skupině patří, a to jejich příkladná péče o diváky. Na stránkách www.frufruserious.cz zveřejňují poměrně aktuální podoby své činnosti, a to jak ve videozáznamech z koncertů, tak ve zvukových stopách ze studia - stačí nahlédnout do sekce demonstrativního výhřezu z tvorby.
Nezbývá než zakončit doporučením - choďte na koncerty Fru Fru Serious! Alespoň současné období, kdy jsou čerství, převažuje radost ze hry a vrcholí přípravy k vydání prvního alba (do Vánoc by podle střízlivých odhadů mělo spatřit světlo světa), je pro návštěvy koncertů jak stvořené. A to i těch, kde je ke slyšení jen sedmdesát procent přehrávaného - jaká jiná kapela vám nabídne takový luxus? Fru Fru Serious, Baráčnická rychta, Praha, 21.9.2002
Fotogalerie z koncertu: