Už za pár dní se představíte ostravskému publiku se svou směsicí jazzu a popu. Jazz je pro mnohé těžko stravitelným žánrem. Brala jste tento aspekt v potaz, když jste se na dráhu zpěvačky pustila?

V tomto směru ne. Jazz jsem studovala a samozřejmě chápu, proč ho někteří nemají v lásce. Právě proto mi však přišlo důležité se jím zabývat. Přirozeně tíhnu k odlehčené stránce jazzu, která je v podstatě popovou hudbou v jazzovém kabátku.

Pracujete i s latinskoamerickými rytmy, které tradici v Nizozemí asi nemají.

To skutečně ne. (smích) Je poměrně těžké definovat hudební tradici v Nizozemí, když pomineme šlágry. Lidé však vítají velké množství žánrů, protože se u nás vyskytuje velké množství kultur.

Zmínila jste, že "I Belong To You" by byla dokonalou titulní písní pro bondovku. Stále si za tím stojíte?

Ano a splnil by se mi tím sen. Myslím, že spolu s týmem máme potenciál a měli by nás o to požádat. (smích)

James Bond možná za tónů vaší hudby před padouchy neutíkal, vašemi melodiemi je však americká televize protkaná. Zaslechli jsme vás v "Upířích denících" i Disney filmu. Jaké je slyšet se v tak mainstreamových médiích?

Byla jsem skutečně překvapená, že o naši hudbu projevily zájem seriály i reklamy. Když jsme začínali, rozhodně jsme s tím nepočítali. Ale v podstatě to dává smysl, naše hudba je vizuální a založená na konceptu. Při jejím poslechu máte pocit, že vás přenáší do jiné krajiny. Jsem moc hrdá, že je naše tvorba využívaná pro rozličné vizuály.

Pracujete na třetím albu. V "Quicksand" jste nám dali okusit trochu jiné příchutě hudby s dominantní elektronikou. Je to příslib novoty, na kterou se můžeme na nadcházející desce těšit?

To bych také ráda věděla. Sama nevím, na co se můžu těšit. Chceme ale znovuobjevit sami sebe. Deska bude samozřejmě typicky caroemeraldovská, ale je pravděpodobné, že dojde i na experimentování.

Každá vaše nahrávka má dost vyhraněný styl.

Líbí se mi myšlenka, že člověk zaslechne mou skladbu a pozná, z kterého alba pochází. První deska je pozlacena hollywoodským leskem a slávou, s druhou jsme se vydali do Paříže a uměleckých zadních uliček za divadly a kluby. Byla to mnohem temnější, hlubší deska. O třetí nechci zatím moc mluvit, ale bude opět zcela jiná.

Vaše druhá deska si vedla velmi dobře. Pociťujete tlak při nahrávání třetí, zejména na domácí půdě?

Vydání druhé desky přišlo velice spontánně, skoro samo od sebe, aniž bych nějaký závratný stres zažívala. Teď je situace zcela odlišná. Pociťuji ovšem tlak, který na sebe uvaluji především sama. Snažím se nasazovat si laťku výš a výš. Chci překvapit fanoušky. A sebe.

Na hudební scénu jste se uvedla singlem "Back It Up" s hiphopovým beatem. Možnosti jsou nekonečné, ale přemýšleli jste, že se k těmto hiphopovým kořenům vrátíte?

Možnosti jsou skutečně nekonečné. Hodně nad tím přemýšlím. Snažíme se čerpat z čehokoliv, co je po ruce. Na tomto albu se asi hip hopu nedočkáme, ale do budoucna bych se k němu určitě chtěla vrátit, protože si myslím, že spolu s jazzem tvoří skvělou kombinaci.

Colours Of Ostrava jsou pestrobarevnou mozaikou hudebních čísel a mnozí zde objeví nové hudební favority. Čím byste nalákala ty, kteří vás ještě neměli možnost slyšet?

Přivážím s sebou bandu talentovaných hudebníků z Holandska i Velké Británie. Mnozí z nich hrají na piáno, saxofon a klarinet zároveň. A ještě jim to zpívá. Hrajeme velice pohodovou hudbu, máme v repertoáru i pár dramatických čísel, ale většina z nich nenechá vaše nohy a boky v klidu.