Celý festival sice ve čtvrtek odpoledne zahájila kapela Zrní, ale opravdovým začátkem bylo vystoupení Václava Neckáře s legendárními Bacily. Ti své vystoupení otevřeli stejnojmennou písní ještě bez hlavního protagonisty a poté začali sypat hit za hitem: "Stín katedrál", "Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě", "Šalalali", "Dr. Dam Di Dam" a ke konci došlo i na zatím poslední desku "Mezi svými", kde se nachází působivý hit "Andělé strážní". Kapela šlapala velmi dobře a sám Mistr se také ukázal v solidním rozpoložení. Jejich vystoupení bylo zakončeno klasicky hitem "Půlnoční".

Na nově vzniklé Soul stage si mezitím své nádobíčko nachystal jeden z tahounů současné rapové scény Marpo se svým týmem Trouble Gang a hostem Ironcapem. Před vystoupením si hrstka fanoušků přivolala svého idola hlasitým pokřikem "Troublegang". Marpo následně přezpíval skoro celou svoji desku "Lone Survivor" a rychle se zaplňující prostor pod pódiem byl svědkem živelné show, která ukázala jeho potenciál a mladým fanouškům vlila pořádnou porci energie do žil na další pokračování programu festivalu.

To obstaral na hlavní Bosch stage stále populárnější Jelen. První polovinu koncertu tentokrát tvořily méně známé písně a nový materiál z chystané podzimní desky. Publikum ale čekalo hlavně na hity, kterých se dočkalo v závěru opravdu dlouhého a poctivého vystoupení. Hlavní hvězdou prvního dne byli Chinaski. Ti repertoárově sahali do stejného soudku jako před rokem. K aktuálnímu singlu "Slovenský klín" z alba "Rockfield" si kapela pozvala na pódium zpěvačku Báru Hosnedlovou a prostor pod hlavním pódiem byl neskutečně našlapaný. Mnohé diváky mohla znervózňovat bezohlednost některých návštěvníků, kteří nebrali ohled na to, že pod pódiem už prostě není místo a bezhlavě se tam chtěli v často dost podroušeném stavu dostat.

V té době už Automotive Lighting stage patřila šílencům z Krucipüsku a sranda partě Horkýže slíže. Ti se na pódium uvedli scénou z legendárního seriálu "Nemocnice na kraji města", uzdravili zelináře Dobiáše a odpálili divokou show, během které se stačili strefovat snad úplně do všech, včetně žen s malým či velkým poprsím. Nezapomněli při tom na hity "Silný refrén", "A ja sprostá", "Bernardín" nebo "LAG song".

Program prvního dne uzavřeli Tři sestry. Se svojí jednoduchou, ale o to účinnější muzikou zazněly v průřezu jejich repertoáru hity "Kalhotky ze Lhotky", "O strašlivé vojně s Turkem" či "Pijánovka" a lidé se spokojeně odebrali do svých postýlek.

Páteční den byl ve znamení největší hvězdy akce Kabátu, ani ostatní však rozhodně nebyli do počtu. Program na hlavním pódiu nejprve opanovala Hana Zagorová. V nedávných rozhovorech se netajila určitým respektem před publikem na rockových festivalech, to na Vysočina Festu ji však přivítalo hodně vřele. Hanička písnička tahala z rukávu podobně jako předešlý den Václav Neckář samé evergreeny a servírovala je s grácií a přehledem. "Nápad", "Studánko stříbrná", "Biograf láska", "Můj čas" či boom bandem Jiřího Dvořáka dokonce dvakrát velmi energicky zahraná "Spěchám" diváky příjemně rozproudily a naladily na věci příští.

To se až tak příliš nepodařilo na vedlejší stagei popovému duu Slza, které je však handicapováno velmi nízkým věkovým průměrem svých fanoušků. Stále ve stejných kostýmech předvedla dvojice Petr Lexa a Lukáš Bundil v doprovodu kapely průměrný výkon. Určitě by ale nepřekvapilo, kdyby se za pár let etablovala ve stálici české popové scény. Visací zámek měl tradiční punkový tah na branku, bojoval s klíšťaty, s buznou prezidentem a samozřejmě nemohla chybět tradiční "Známka punku".

To už se na hlavním pódiu vše začalo chystat pro největší hvězdu třídenního festivalu. Kabát dostal odpovídající prostor pro své světelné a pyro efekty, publikum se samovolně rozezpívalo už půlhodiny před jejich vystoupením a dokonale vyladilo hlasivky na směs největších hitů doplněnou o songy "Valkýra", "Pakliže" a "Western boogie" z aktuální desky "Do pekla do nebe". Takovou energii publika festival ve své historii ještě nezažil a čerpali z něj následně i košičtí No Name. Ti hodně hráli z kritikou solidně přijatého alba "S láskou". "Povedz mi" jejich set odstartovala a došlo i na nový singl "Život". Igor Timko znovu popustil uzdu své herecké vybavenosti a pódium ho bylo po celé vystoupení plné. Páteční večer (a vlastně už brzké sobotní ráno) na hlavním pódiu zakončily songy "Večnosť" a "Lekná".

V sobotu už byl autor reportáže přítomen pouze na dvou vystoupeních, která však rozhodně stála za to. Olympic prostě nestárne. Sám Petr Janda prohlásil, že hrát se budou hity, ale i nové písně, protože "Olympic nezkysl u Želvy" a svá slova dodržel. Zazněly dvě skladby z alba "Souhvězdí šílenců" "Pane můj" a "Já nejsem zlej", trošku však byla škoda, že se úplně zapomnělo na poslední dvě alba "Souhvězdí drsňáků" a "Souhvězdí romantiků". Kapela hrála neskutečně energicky a i když je autor reportáže poměrně pravidelným návštěvníkem jejich koncertů, taková vášeň a fantastická nálada všech čtyř členů kapely ho přesto mile překvapila.

Čechomor přijel se svým folklorečkem řádně šmrnclým bigbítem a rytmikou Lukáš Pavlík - Taras Volshchuk. Svůj set zahájil skladbami z alba "Co sa stalo nové" "Z večera je jasno" a "Hej, bystrá voda". Nezapomněl ani na alba "Místečko" a "Proměny" a netřeba zdůrazňovat, které songy měly u publika největší úspěch. Jeho rozproudění tentokrát kapele zabralo o něco víc času, protože náročný program se začal chýlit ke konci.

Vysočina Fest se čtvrtým ročníkem dotkl stropu svých možností, co se týče množství návštěvníků a věhlasu pozvaných interpretů a kapel. Pořadatelé velmi dobře zvládli jak situaci s hygienou a záchodky, tak catering, novinkou byla obsluha posluchačů přímo v hledištích jednotlivých pódií. Na každé takto obrovsky pojaté akci se dají hnidopišsky najít chyby, detaily, které mohly některým jednotlivcům narušit komfort pobytu, celkově však byla situace velmi dobře zvládnuta a nezbývá než čekat, s čím přijdou pořadatelé do budoucna a kam budou chtít, aby se tato akce ubírala.