Boyz II Men zůstanou navěky zapsáni jako největší americká vokální skupina 90. let. Prodali přes 60 milionů desek a jejich písnička "End Of the Road" v roce 1992 dokonce překonala i letitý Elvisův rekord v počtu týdnů na čele hitparády. Úspěchy už jim nikdo nevezme, ale teď se píše rok 2002 a situace v černé hudbě je trochu jiná než byla v roce 1994, kdy vydali megaúspěšné album "II". O tom, že v černé hudbě nastala jiná éra, by mohli vyprávět Whitney, Mariah nebo Michael a Nathan, Michael, Shawn a Wanya (jak se členové Boyz II Men jmenují) na tom nejsou jinak. Táhlé balady plné patosu a vícehlasé harmonie převzaly do svého repertoáru chlapecké skupiny (vesměs bílé) a udělali z nich frašku. BIIM taky byli "chlapecká skupina" jenomže ještě dávno předtím, než se z toho stalo sprosté slovo. Ctili spirituální rozměr černé soulové hudby, která vychází z gospelu, stáli v jedné řadě s velkými vokálními skupinami minulosti, jako byli The Temptations nebo The Four Tops. Kdo patří v roce 2002 na jejich místo? 'NSYNC? Backstreet Boys? O-Town? Nedělejte si srandu, tohle je vážná věc.

Letos v lednu vyšel Boyz II Men výběr největších hitů "Boyz II Men Legacy", který shrnul jejich působení u legendární detroitské značky Motown. Nová deska vychází u Aristy (u nás BMG), jejíž šéf Antonio "LA" Reid byl za koupi uvadajících hvězd hodně kritizován. Aby nenechali nic náhodě, Boyz II Men si pozvali do studia producenty, kteří stáli u jejich úspěchů zpřed deseti let - Jimmy Jam a Terry Lewis (napsali "Oh Well") a samozřejmě i Babyface ("Colour Of Love"). Krom nich si na pilotním singlu "Relax Your Mind" zapěla i hvězdná Faith Evans (lahůdkový vokál v refrénu).

Jací jsou tedy Boyz II Men dlouhých jedenáct let po svém vstupu do velkého hudebního kolotoče (vozí se v něm od debutu "Cooleyhighharmony")? Jednoduché počty především odhalí, že už to nejsou žádní chlapci (podívejte se pozorně na obal - to pod nosem jsou vousy!). Proto se na novém albu nedočkáme vyloženě tanečních věcí, které mívali v repertoáru, nejvíce asi právě na komerčně nejúspěšnějším "II", zato sledujeme, jak se čím dál více obrací k soulu a pomalým baladám. Samozřejmě, Boyz II Men, to byly vždycky hlavně balady, ale na deskách měli i svěží, funkem ošlehané fláky pro (mahagonové) parkety. Jejich pozici na "Full Circle" nahradily středněrychlé hip hopové skladby. Není se co divit, každý, kdo není hluchý, moc dobře ví, že hip hop dneska hýbe americkými žebříčky. "Ain't A Thang Wrong" (s Robem Jacksonem) i "Roll Wit Me" je sice hip hop, ale vzhledem k tomu, že BIIM i v rapovém flow ctí svoje gospelové kořeny, je to trochu jiný rap, než se dnes obecně dělá. Což je moc dobře, protože takhle bezchybné vokály jako Boyz prostě nikdo jiný v dnešní urban music nemá, tak proč s nimi nedělat něco originálního. Přechod do tvrdší hudby zní naprosto přirozeně. "Ain't A Thang Wrong" je dokonce moc dobrá píseň, která vůbec nezní jako naskakování na cizí vlak. I když je o tom, jak je výborné si v pátek vyrazit do klubu na párty (dříve trávili BIIM páteční večery zásadně pláčem po ztracené lásce, nebo se mýlím?) Z jejich úst v refrénu dokonce vypadne něco, co by slušní a decentní chlapci v pečlivě nažehlených košilích nikdy nevypustili. Ano, sprosté slovo! A to sice "bullshit". No co, odpusťme jim to - už to přeci nejsou žádní chlapci!

Boyz II Men měli čuch na chytlavé melodie. Na "Full Circle" trochu překvapivě ustoupili jako autoři do pozadí (možná v tom má prsty opatrný producent), ale přesto si vystřihli (tedy napsali) přímo výtečný kus "On The Road" s výraznou španělkou. Tady máte na chvíli pocit, že "Boyz are back (in town)". Další perly mají na svědomí slavní nádeníci. Babyfaceova "Colour Of Love" je soulový standard. Když si ji poslechnete pozorně, zjistíte, co dělá z ‘Face hitmakera absolutní třídy. Třeba vás na první poslech odradí pro někoho až neskousnutelně sladké harmonie, že je to píseň s velkým P se ale nedá popřít. (i když Babyface už určitě napsal lepší.) Stavba té písně (stejně jako u "Oh Well") někam směřuje, od začátku = předehry, kde se to všechno připravuje až k vyvrcholení, ve kterém vokály i orchestr vybuchnou emocemi. (A to je správné pořadí!) To jsou ingredience, které chybí většině skladeb z druhé strany desky.

No jistě, je pravda, že pro Evropana je to někdy přeslazené až příliš a bez mučení přiznám, že Boyz II Men se starším hitům přiblížit nepodařilo. Textově jsou to taky pořád Boys (a žádní Men) - plytcí jako tuctová pop marmeláda. Přesto rádoby vtipné poznámky typu: "Někdo by měl Boyz 2 Men koupit kalendář, aby věděli, který rok se píše," kterými někteří američtí kritikové tuto desku častují, nemají pravdu. BIIM byli o gospelu a harmoniích a přeslazených baladách a vyčítat jim, že u toho zůstali, je jako nadávat na psa, že i po deseti letech štěká na pošťáka. "Full Circle" je čisté R&B, které vás vrátí do před-Timbalandovských časů, před programované beaty, před sci-fi zvuky, prostě do časů velkých emocionálních výbuchů, kde vokalista byl všechno a producent se staral o to, aby ve studiu bylo vyvětráno a podobné věci. A taky vás tato deska vrátí do časů, kdy se R&B hvězdy fotily do bookletů v oblecích jako cestou na nedělní bohoslužbu. Neříkám, že se mi po těch časech nějak stýská, ale proč se do nich občas na hodinku nevrátit. BIIM se svojí starou hudbou působí jako osvěžení (ne, neodporuji si, ačkoliv to tak zní). Nakonec je dobře, že z ohlašované nahrávací session s The Neptunes nebylo nic. Kdo ví, co by z Boyz ještě zbylo. Takhle si alespoň tvrdošíjně stojí za svým.

"Full Circle" se zatím v Americe prodává velmi špatně. O několika milionech se jim může jen zdát a budou rádi, když prodají alespoň dva. Kritika se do desky i skupiny samotné pustila s vervou, jakoby se chtěla konečně odstřihnout od 90. let a jejich hvězd. Pro mne osobně je "Full Circle" poslední týden takové klasické "guilty pleasure album" - jak se v anglicky mluvících zemích říká něčemu, co milujete, ačkoliv víte, že kdyby se to o vás někdo dozvěděl, byli by jste znemožněni. Takže to prosím nikomu neříkejte! Vím, že už natočili lepší desky, že jejich dva roky staré "Nathan Michael Shawn Wanya" bylo přesně tím urban soulem, kterým toto album není, ale je mi to srdečně jedno.