Na první samostatný koncert berlínského triumvirátu Gernota Bronserta, Sebastiana Szaryho (společně aka Modeselektor) a Sashy Ringa (aka Apparat) se čekalo dlouho. Tuzemskému publiku Moderat poprvé zahráli v roce 2009 před Radiohead a pět let na to sdíleli pódium napěchovaného Divadla Archa s Bonobo a dalšími účinkující v rámci putovního festivalu Electronic Beats, kam se podařilo probojovat jen zlomku fanoušků. Podle očekávání se tak ten večer ve Velkém Sále Lucerny s přehledem vyprodal už dlouho dopředu a zařadil se mezi nejdůležitější zářezy letní klubové sezóny.

Na prahu pasáže se sice tentokrát neštosoval dav nedočkavců, jako tomu bývá v případě jiných hvězd obdobného formátu, pouto jaké k produkci tria jejich věrní chovají, ale bylo dobře patrné i tak. Historky o první propadnutí Moderat, vzpomínky na to nej z festivalů i daleko soukromější story ze života, u kterých si hloučky přátel a zakoukané páry skákaly do řeči po cestě tramvají, při čekání na drink nebo hledání místa k co nejtěsnějšímu sledování koncertu, mluvily za všechno. Málokterým hudebníkům se podaří prolnout s posluchačskou základnou na tak osobní úrovni. V daném případě jde navíc o tím svébytnější fenomén, že Moderat navzdory razantnímu příklonu k písňovější dynamice, nedávno završenému novinkou "III", patří k reprezentantům elektronické scény, která jindy bojuje s imanentním prvkem jisté odtažitosti. A pražský set znovu ukázal, odkud se ta neodolatelná přitažlivost tří velikánů bere.

Co track, to byl jednoduše emoční doping. Sofistikované beaty pozvolna narovnávaly známky vnitřního neklidu a znovu a znovu rafinovaně vplouvaly vstříc mohutným vlnám energie, které tolik sváděly k tomu se v nich ztratit. Přimět se zastavit a odpoutat od reality se zjitřenými smysly, to je luxus, který na nikoho nečeká na každém rohu. Moderat ho ale předkládali na stříbrném podnose. Pokaždé, když postupně se rozbalující taneční jádro rozpuklo do epického finále, což byl nosný prvek drtivé většiny skladeb pražského setlistu, bylo to jako odrazit se ode dna směrem ke hvězdám, jaké se spolu se vstřícnými pohyby dvou dlaní, plameny, nebo tancem toreadora centimetry od býčích rohů objevily mezi vizuálními motivy pódiové show. Skvělé projekce i světelné efekty už tradičně nabídly mnohem víc než jen doprovodnou kulisu, ale od začátku až do konce podtrhovaly fyzický element zážitku a suplovaly deficit dění na vesměs statickém pódiu.

Navzdory tomu, že Sasha Ring toho z pozice stále výraznějšího frontmana nazpíval nesrovnatelně víc než minule a dostat z hlavy jeho smyslné vokály z "Rusty Nails" bylo těžké ještě den na to, opojně magnetizující efekt a stav odtrženého vnímání, jaký se šířil napříč narvaným sálem, dal najevo, že s vyznáváním popových hodnot to u Moderat rozhodně není tak horké, respektive nejde na úkor požitkářského tanečního zážitku. Setlist neztrácel vnitřní napětí a odklon aktuálního alba od ryze tanečních položek bohatě vynahradilo třeba prodloužené finále pecky "Running" nebo majestátní "Intruder". Ve výsledku tak mohli být spokojení všichni, kdo přišli na ringovskou romantiku, stejně jako vyznavači vyhlášeného pulsujícího techna s organickým soundem, jehož esence se poměrně přijatelně porovnala s mizernou akustikou Lucerny. Ohlas Moderat právem sklidili oddaně euforický.

V porovnání s leskem velkolepé produkce hlavních hvězd večera one man číslo předskakujícího producenta Matta Cutlera aka Lone příliš neutkvělo v paměti i díky tomu, že vsadil na mix, který kladl důraz víc na energii a průraznost, než náladotvorný koktejl žánrů, který lze v jeho tvorbě jinak vysledovat. Jako warm-up ale splnilo svůj úkol a k jeho aktuálnímu albu "Levitat" se stojí za to vracet.