Je jedním z nejtalentovanějších a zároveň nejpracovitějších rockových muzikatnů posledních tří dekád. Přesto není žádnou globální megastar, kterou by znali všude na světě a která svou popularitou boří nejeden žebříček. Řeč je o Marku Tremontim.

Tento převážně spíš kritikou a samotnými muzikanty vysoce ceněný riffmistr byl v první řadě hudebním mozkem post grungeových Creed. Ti i díky silně náboženské orientaci především zpěváka Scotta Stappa slavili úspěch hlavně za oceánem, ale nemalou základnu si našli i v Evropě a například singl "What If" mohou znát i tuzemští fanoušci ze soundtracku k jednomu dílu ze série teenage horrorů "Vříškot" Wese Cravena.

Po rozpadu kapely v polovině minulé dekády založilo osiřelé instrumentální trio hardrockovou formaci Alter Bridge, která proslavila nejen sebe, ale i do té doby neznámého zpěváka Mylese Kennedyho, který je aktuálně frontmanem kapely legendárního kytaristy Slashe. Jenže ani to Tremontimu nestačilo a dřív nebo později musel pustit z řetězu svoje thrashmetalové choutky.

Výsledkem toho byla deska "All I Was", původně zamýšlená jako jednorázový projekt. Nakonec je ale z Tremontiho regulérní organická kapela s třemi studiovými zářezy a právě svůj nejnovější počin "Dust" přijela představit poprvé i do Prahy.

Jestliže jsou i domovské Markovy kapely v Česku ne až tak etablované, s jeho sólovým projektem je to bohužel ještě víc na štíru a tomu odpovídala i odhadem maximálně třísethlavová návštěva pražské štace v nevhodně ozvučeném MeetFactory.

Snad i s touto predikcí pořadatelé přidali jako support večera tuzemské Stroy, okolo kterých je posledních pár let hodně živo. Tento all-starr projekt je svou profesionalitou a talentem na české scéně zjevením a považte, kolik znáte tuzemských interpretů, kteří by tak kreativně dokázali snoubit vlivy kapel jako Muse, Tool nebo Mastodon se silným odérem grungeové scény a dovézt to navíc jak instrumentálně, tak i z hlediska silných nápadů k absolutní dokonalosti? Silný zvuk, uvolněný frontman, excelentní muzikantské výkony a naslouchající publikum, lepší úvod večera si nešlo přát. O Stroy ještě hodně uslyšíme.

Tremonti na sebe nenechali dlouho čekat a tak jak je sám frontman přímočarý, buldočí typ, obešel se příznačně zcela bez neodmyslitelných popkulturních koncertních berliček jako intra nebo vytleskávaného přídavku. Prostě tma, příchod na scénu, zakleknout do startovacích bloků, výstřel, start a devadesát minut metalové řežby.

Tremontiho sólová tvorba opravdu není pro fanynky rockových balad jeho domovské formace, tak intezivní a hrubozrnou palbu, která si groovem nezadala i s takovými Machine Head, ale čekal asi opravdu jen málokdo. Tremonti většinu kytarových partů obstaral sám a s takovým nasazením riffující a sólující kytaristé běžně hlavnímu zpěvákovi maximálně vypomáhají sborovými vokály. Mark ale při tom všem vedl především roli frontmana, který vokálně diktoval a zároveň čile komunikoval s publikem. A to vše při jeho silovém hlasovém projevu, kde není prostor jak šidit a ulehčovat si výšky jako u některých rockových tenorů. Intenzita je přesně to slovo, které tuto show nejlépe vystihuje.

Na druhou stranu ani tyto nářezy nespotrádaly autorovy typické vybrknkávačky a klenuté refrény, tím spíš pak v silných rokových baladách jako "The Things I've Seen" nebo "Dust". Této show tak kromě přeřvaného zvuku daného prostorem skutečně nelze nic vytknout, takovýto fyzický zážitek, kde nasazení a cákající pot z pódia tak intenzivně cítíte v sobě, se nezažije každý den. A to tím spíš, pokud kapela v pátek odstartovala evropskou tour v německém Dortmundu jako předkapela Iron Maiden pro plnou arénu, aby druhý den hrála pro naprosto směšnou návštěvu. Přesto svůj výkon v Praze neošidila ani o píď.