100 dní odpočinku pro Underworld

15.09.2002 18:44 - Pavel Juračka | foto: facebook interpreta

Underworld jsou zpátky a opět obracejí taneční svět vzhůru nohama. Karl Hyde a Rick Smith se představují na nové desce "A Hundred Days Off" v té nejlepší formě a nikoho nenechávají na pochybách, že za ty dlouhé tři roky, které již uběhly od vydání posledního studiového alba, vyzráli a posunuli svou tvorbu ještě o krůček dál.
9/10

Underworld - A Hundred Days Off

Skladby: Mo Move, Two Months Off, Twist, Sola Sistim, Little Speaker, Trim, Ess Gee, Dinosaur Adventure 3D, Ballet Lane, Luetin
Celkový čas: 61:59
Vydavatel: BMG
Britskou formaci Underworld bych neváhal označit za kultovní představitele evropské taneční scény konce 20. století. Jejich neopakovatelný styl se dá jen těžko zařadit do předem vymezené škatulky, protože kdybychom hovořili o pouhém houseu nebo ambientním trancu, pak bychom stále zcela nevystihli jedinečnou tvorbu, kterou se "hoši z podsvětí" nesmazatelně zapsali do našich srdcí. Dvacáté století je už minulostí, stejně tak skončilo období, ve kterém Underworld působili jako trio. V dubnu 2000 se totiž na sólovou dráhu vydal DJ Darren Emerson a všichni fanoušci s napětím očekávali, jak si zbylá dvojice povede a jak se Darrenův odchod na jejich další tvorbě projeví. Odpověď přináší novinkové album "A Hundred Days Off" a vězte, že je to odpověď rázná a jednoznačná.

Underworld jsou zpátky a opět obracejí taneční svět vzhůru nohama. Karl Hyde a Rick Smith se představují v té nejlepší formě a nikoho nenechávají na pochybách, že za ty dlouhé tři roky, které již uběhly od vydání posledního studiového alba ("Beaucoup Fish", 1999), vyzráli a posunuli svou tvorbu ještě o krůček dál. Jejich skladby mají jedinečnou a řekl bych opravdu neopakovatelnou atmosféru, dokáží pulzovat, rozhýbat a zároveň může člověk při jejich poslechu duševně relaxovat. Věřili byste, že je něco takového vůbec možné?

"A Hundred Days Off" je koncipováno podobným způsobem, jako před třemi lety "Beaucoup Fish". Na albu najdeme rychlé taneční věci se strhujícím tempem a zároveň také pomalé relaxační oddechové skladby. Překvapí nás zajímavým způsobem použité kytary, výborné basové linky a především skvělé percuse a rytmy jako takové. Samotný zvuk je asi hlavní devizou nového alba a řekl bych, že právě v tomto směru Underworld nejvíce vyzráli. Ne že by jejich předchozí věci byly špatně udělané, to rozhodně ne, ale až na letošním albu nám naplno ukázali svůj cit pro výběr zvuků a jednotlivých samplů. Výsledkem je opravdu vynikající zvuk. Rytmus pomalu nabírá tempo a posluchač vstřebává přidávající se bubínky, xylofony a klepátka všeho druhu. Do toho všeho se ozve někdy strhující a někdy zase temný Hydeův vokál a je-li třeba, podbarví se pulzující rytmus melodickým podkladem. Většinou skladeb se táhne jednoduchý výrazný motiv, který občas s melodickou linkou a vokálem krásně kontrastuje a vytváří onu zmíněnou atmosféru. Tak, jak to asi umí jen Underworld.

Album nabírá tempo hned na začátku skladbou "Mo Move", která stylově lehce připomíná klasiku "King Of Snake". Myslím, že je to ideální věc pro rozjezd. Hned od začátku se do nás pustí basová linka, táhlý vokál a je jen otázkou času, kdy se přidá živý rytmus a zatím ještě decentní motiv. Úvodní skladba trvá necelých sedm minut (mimochodem na novém albu tentokrát není žádná, která by byla delší než deset minut) a potom už přichází na řadu první singl, který se jmenuje "Two Months Off". V něm se skloubí naivně jednoduchý a o to výraznější hlavní motiv jednak s neúnavně pulzujícím rytmem a také s vokálem, který se skládá z opakujícího se skandovaného refrénu a ze sloky, ve které se zpěvák pohybuje od odříkávání až po závěrečný dlouze zpívaný verš. To všechno dohromady funguje skvěle a tvoří další originální kousek, který nemá v tanečním světě obdoby! Skladba se na albu objevuje v devítiminutové verzi, takže na rozdíl od singlu si můžeme naplno vychutnat všechny zvukové kreace. Následuje monotónní motiv skladby "Twist", která sice postupně nabírá rychlé chytlavé tempo, přesto zůstává příjemně odpočinková. BPM se definitivně přibrzdí až v následující "Sola Sistim" s výraznými bicími. Nebýt to Underworld, tak bych skoro řekl, že ten bubeník je z masa a kostí. Táhlý vokál je lehce zefektovaný a pomalu nás unáší vstříc skvělé basové lince skladby "Little Speaker", která patří k těm rychlejším a také téměř k nejdelším. Výrazné bicí a především westernově znějící kytara uvádí Hydem zpívanou "Trim", která nejde po cestičce vyšlapané předchozími tracky a zároveň příjemně uvolňuje atmosféru. Před absolutním vrcholem celého alba nás ještě čeká dvou a půl minutové kytarové preludování a pak už jde do tuhého. Skladba "Dinosaur Adventure 3D" opět nabírá ostré tempo, které umocňuje výrazný sampl coby skvělý doplněk. Je to zkrátka taková osmiminutová ďábelská jízda, kde Hyde zpívá jako v extázi a není divu, že by právě tato věc měla během podzimu vyjít jako singl číslo 2. Předposlední skladba volně navazuje na předchozí kytarové preludování, s tím rozdílem, že se tentokrát přidává i decentní rytmus, který nás dovede až do finále, které je vyhrazeno pro skladbu "Luetin". Její stěžejní motiv obstarává na první poslech obstarožní sampl, který ale báječně pasuje mezi další citlivě vybrané zvuky. Všechno dohromady i s vokálem zaručeně vyvolá cukání všech končetin a těch sedm závěrečných minut uteče pekelně rychle.

Underworld tedy do své diskografie přidali čtvrté album. Dokonce bych neváhal říci, že se zatím jedná o jejich album nejzdařilejší. Na rozdíl od minulých kompletů je letošní novinka více kompaktní, drží lépe pohromadě. Od začátku do konce je to skvělá jízda, při které Karl s Rickem určují tempo. Dokáží to pořádně rozjet a dokáží nám nabídnout i potřebnou dávku oddechu. Když jsem jejich nové album očekával, přál jsem si, aby bylo přesně takové, jaké nakonec opravdu je! Pánové, díky!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY