"I Still Do" je důkazem, že Clapton je i po sedmdesátce ve hře

02.06.2016 08:38 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

"Nevěř nikomu nad třicet," řekl kdysi dávno Mick Jagger. Ani on, ani nikdo z jeho současníků netušil, jak dlouho budou aktivně fungovat v showbyznysu. A vida, kytarový Bůh Eric Clapton se i po svých sedmdesátinách ukazuje na albu "I Still Do" ve slušné formě .
7/10

Eric Clapton - I Still Do

Skladby: Alabama Woman Blues, Can't Let You Do It, I Will Be There, Spiral, Catch The Blues, Cypress Grove, Little Man, You've Had a Busy Day, Stones In My Passway, I Dreamed I Saw St. Augustine, I'll Be Alright, Somebody's Knockin', I'll Be Seeing You
Vydáno: 20.05.2016
Celkový čas: 54:10
Vydavatel: Universal
Na Claptonově novince je plno pozitivních věcí: už to, že album vůbec vyšlo a není slabé nebo zbytečné. Anebo že "I Still Do", pro které se po čtyřech dekádách opět spojil s producentem Glynem Johnsem, nezní jako nějaká rozlučka či testament, co kdyby to byla už opravdu poslední deska. Naopak, ukazuje Claptona jako stále aktivního umělce, člověka v pohybu, jakkoli je ten pohyb pomalejší než před desítkami let.

V klipu k jedné ze dvou nových původních písní "Spiral" (tou druhou je "Catch The Blues", jinak jsou vše coververze) je znázorněn Claptonův umělecký život proti toku času. To, jak hraje a zpívá dnes, je výsledkem mnohaletého vývoje a současnost je pro něj stavem, kdy našel pro sebe ideální zvuk, polohu a projev, založený na zemitém blues. "I Still Do" bylo nahráno s vynikajícími muzikanty co nejvíce živě, stačilo minimum studiových úprav. A výběr skladeb reprezentuje to, co měl Eric Clapton - hudebník nejraději. Říká tím: "Podívejte, stále jsem tady, takhle hraju a tohle umím nejlépe."

Angelo Mysterioso

Trochu vzrušení vyvolává jméno Angelo Mysterioso uvedené u krásného duetu "I Will Be There" - před vydáním alba se spekulovalo o nahrávce hlasu a kytary George Harrisona, jenž téměř identický pseudonym L'Angelo Mysterioso použil v kreditech písně "Badge" kapely Cream a kterou společně napsali právě Clapton s Harrisonem. Jedná se ovšem o někoho úplně jiného, jehož jméno nesmí být ze smluvních důvodů vysloveno. Kdo chce, může si na internetech zapátrat a třeba zjistí, že tajemný Angelo by v tomto případě mohl být Ed Sheeran.

Došlo tak na Dylana ("I Dreamed I Saw St. Augustine"), opět na Roberta Johnsona (i když mu v Clapton už věnoval samostatné album "Me And Mr. Johnson") a dvakrát na J. J. Calea, jemuž také věnoval albovou poctu před dvěma lety. Od Calea se Slowhand naučil, možná podvědomě, jakési úspornosti a neokázalosti. Jeho hra je prosta exhibicionismu a je velmi účelná, přesto krásná, zbavená zbytečností. Na druhou stranu, tohle album už nenabízí moc vzruchu a napětí, Clapton si líně užívá hudbu, kterou miluje.

Dvacáté třetí Claptonovo sólové studiové album tedy není hazardem s umělcovým odkazem. Taky už se nedá předpokládat, že by přišel s nějakými novotami a experimenty - to se snad naposledy stalo na albu "Pilgrim" před osmnácti lety. "I Still Do" je soundtrackem k podvečernímu posezení na zápraží, kdy slunce zapadá, únava je příjemná a svět kolem přestal bláznit.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY