Stabilita a přátelská atmosféra uvnitř skupiny nikdy nebyly nejsilnější stránky thrashmetalové legendy Megadeth. Frontman Dave Mustaine na tom má také lví podíl. Jeho osobitý přístup k okolí totiž značně komplikuje vztahy v kapele. Není tak divu, že za více jak třicetiletou kariéru formace se v ní vystřídala pěkná řádka muzikantů. Jediný, kdo vedle osobitého lídra vydržel po téměř celou dobu fungování formace, je basák David Ellefson. Na novince "Dystopia" kromě něj doplňuje sestavu kytarista Kiko Loureiro z brazilské metalové party Angra a bubeník Chris Adler z jiné thrashmetalové bandy Lamb Of God.

Ačkoliv se jedná o respektované instrumentalisty, na výsledném zvuku nové desky jejich vliv příliš znát není. Mustaine si nenechal jako obvykle do ničeho kecat a novou řadovku udělal po svém. Na druhou stranu překvapil zařazením tří skladeb z pera Kiko Loureira, věc u Megadeth skoro nevídaná. Zajímavostí také je, že Adler je vlastně prvním skutečně hvězdným Mustainovým spoluhráčem. Jeho bubenický um patří k nejrespektovanějším na metalové scéně. Vždyť je to z velké části on, kdo táhne Lamb Of God mezi nejzářivější hvězdy současného metalu.

Oproti předchozí nahrávce "Super Collider", kde se Mustaine musel vyrovnat se smrtí matky a v kapele tehdy nepochybně nebyla nejlepší nálada, působí novinka svěžeji. "Dystopia" opět nabízí to, co Megadeth vždy zdobilo - geniální kombinace klasického thrashe s chytře zakomponovanými progresivními prvky. Hudba Mustainova dítka nikdy nebyla prvoplánová a přitom vždy nabízela úderné jasně cílené skladby. Stejné je to i na "Dystopii". Písně jako "Bullet To The Brain", "Post American World" nebo úvodní "The Threat Is Real" ukazují, že americká kapela stále patří mezi žánrovou špičku.

Pro novinku je od prvním tónů typická temná atmosféra. Hned úvodní "The Threat Is Real" posluchače vtáhne do podivné nejistoty, kterou podtrhuje až paranoidní text. Podobné pocity budou mít posluchači i při poslechu titulní "Dystopie" či neméně depresivní "Fatal Illusion". Svými texty Mustaine své fanoušky tentokrát rozhodně nešetřil. Pokřivená současnost, strach i děsivá budoucnost jsou jejich nosná témata.

Album "Dystopia" ale nabízí zejména hutné nervózní kytarové riffy, syrové refrény i výbušnou dynamitku. Hudba Megadeth opět přesně kopíruje Musteinovu osobnost. Patnáctý počin jedné ze členů tzv. velké thrashové čtyřky znovu odráží zákoutí mysli významné osobnosti thrashmetalové scény. Můžeme si o Mustainových manýrech myslet cokoliv, ale fakt, že díla Megadeth patří po mnoho let k tomu nejlepšímu, co thrash nabízí, je i díky "Dystopii" nepopiratelný.