O pozornost se krátce po osmé hodině snažil bojovat britský písničkář působící v Čechách James Harries, který nahradil na poslední chvíli odřeknutého Thoma Artwaye. S rolí rozehřívače posluchačů se pral statečně, vyzbrojen jen svou kytarou a silným charismatickým hlasem. Publikum mu v jeho snažení zrovna nepomáhalo a často bylo slyšet spíš je než jemné a komorní Harriesovy písně. Velký prostor klubu Roxy intimní písničkářské atmosféře zrovna nepomohl, byť předskokan špatný výkon rozhodně nepředvedl.

Přítomné publikum ten večer nemělo vůbec s interprety slitování. Velká část se spíš než pódiu a dění na něm věnovala svému drinku, baru a přátelům. Svůj boj o pozornost tak nevyhrála ani talentovaná hvězda večera King Charles. I jeho spíše komorní vystoupení bylo značně poznamenané absencí potřebné atmosféry.

Jak v průběhu večera King Charles zmínil (jinak toho zrovna moc nenapovídal), jednalo se o první vystoupení jeho současného turné k nové druhé desce "Gamble For A Rose" mimo jeho rodnou zem. Bohužel se rozhodl vyjet sám, bez svého hudebního doprovodu. Jeho repertoár tak byl ochuzen o klavírní party, ale i energické songy, které v okleštěné verzi nevyzněly nejlépe.

Co se mu musí nechat, je sebejistý projev. Jeho zpěv i kytarová hra byla technicky prakticky bez chyby. Na pódiu působil jako nezlomný profesionál, léty obohacený horami zkušeností. Z jeho projevu sálala preciznost i láska k vlastnímu repertoáru. Nesoustředěné publikum však jeho um plně nesledovalo, čehož si sám interpret patrně všiml. Z toho i zřejmě pramenila jistá odtažitost, když se za celý večer snad jen dvakrát lehce pousmál a komunikaci s diváky zúžil na nutné minimum.

Setlist tvořily zcela očekávaně nové písně, které se povětšinou dočkaly jen vlažnějšího potlesku. Publikum se prakticky probouzelo pouze při hraní starších skladeb z první nahrávky. Vrcholem večera pak byl hit "Love Lust", který spolu s novinkou "Lady Of The River" tvořily jediné dva přídavky, než King Charles nadobro odešel. Škoda. Ve studiové verzi jsou novinkové písně silné. Třeba "Coco Chitty" či titulní "Gamble For A Rose" mají ohromnou sílu, ale v živém jednočlenném provedení jejich vnitřní dynamika znatelně strádala.

King Charles se na pódiu v Roxy zdržel jen něco málo přes hodinku. Zanechal za sebou spíš rozpačitý dojem, kdy mu na druhou stranu nelze upřít kvalitní muzikantské srdce ani technickou vyspělost. Nepochybně by jeho koncertu pomohla přítomnost dalších hudebníku, i kdyby se mělo jednat jen o část vystoupení. Na sedmdesát minut pozornosti jen s kytarou King Charles zatím nemá. Snad by pomohly intimnější prostory menšího klubu, snad pozornější publikum. Každopádně nám tenhle zajímavý hudebník ještě něco do budoucna dluží.