Tato recenze přichází poněkud později, než by bylo žádoucí. Vinou zmatků v redakci MusicServeru se CD kamsi zašantročilo, tudíž si nejen čtenáři, ale i skupina na kritiku museli chtě nechtě počkat. Na druhou stranu je zvykem říkat, že teprve zub času posoudí, které umělecké dílo je skutečným skvostem a které naopak pouze samoúčelnou jednoletkou. Těch pár měsíců, po něž album "Perfect Life?" kapely Galactic Industry (G.I.) leželo ladem, jakoby odkazovalo spíše k první variantě...

Na webových stránkách (zde) se dočteme, že G.I. jsou nu-metalová skupina z Ostravy, která počátkem loňského roku vznikla na zborcených základech doom metalové formace Greedy Invalid. Už sám fakt, že se jí podařilo natočit po roce existence desku u relativně velké vydavatelské společnosti (Popron), je zajímavý a rozhodně neobvyklý. Když si navíc připočteme slušnou kvalitu alba, museli bychom skoro smekat.

G.I. se nesnaží objevovat nic nového, mnohem více se soustředí na pilování již dobře zaběhlých postupů. Jejich hudba je postavená na silných melodiích a vzájemné spolupráci hutných kytar s industriálně chladnými keyboardy. Inspiraci nelze hledat u nikoho menšího než u slovutných Rammstein, s jejichž tvorbou pojí G.I. asi nejvíce styčných bodů. K rozpoznání jsou ovšem i odkazy na Marilyn Manson, Metallicu či N.I.N. Jednoznačnými klady desky "Perfect Life?" jsou tři její složky: a) zpěv (leader George 13 disponuje vcelku slušným charismatickým vokálem ála James Hetfield), b) melodie (skupina má čich na výrazné, zpěvné refrény, které si po pár posleších začnete pobroukávat), c) razance takříkajíc na hraně (tvrdost jednotlivých písní je přímo úměrná jejich melodické vstřícnosti, takže hudba G.I. je docela dobře přijatelná jak pro nejzarytější cyber-metalisty, tak pro příležitostné fanoušky nu-metalové scény, ujíždějící maximálně na Linkin Park). Najdou se pochopitelně i negativa: a) s přibývajícími minutami vzrůstá pocit stereotypu (možná by stačilo nezařadit na album dvanáct skladeb, ale jen třeba deset), b) někdy působí G.I. až příliš plagiátorsky. Pravdou však je, že klady desky převyšují její zápory a takové zjištění je vždy nejdůležitější.

Samozřejmostí jsou notně pochmurné anglické texty, v nichž se spílá neurvalé společnosti ("There’s No Way" - "Nemůžeme vyhladit společnost / Musíme tu zůstat. "), lidské slabosti a zabedněnosti ("Perfect Life" - "Rád bych věděl / Kdo si myslíte, že jste / Dobří hráči? / Sorry, ale to nikdy!") nebo proklatosti lidských vztahů ("You" - "Jsem jen tvůj milenec / Vždycky jsem byl / Přestože jsem nebyl tvůj jediný."). Pesimismus, trocha té melancholie, zhrzenost, zhnusení, odmítání a opovržení; to všechno patří k těžkým kytarám jako Bonnie ke Clydeovi, Mickey k Minnie a Butch ke Kidovi. Místy to působí poněkud krkolomně, anglická výslovnost také není vždy perfektní, ale to je povinná daň, kterou musí český fanoušek metalové hudby překousnout.

Celkově zní "Prefect Life?" překvapivě konzistentním dojmem. Některé písničky převyšují zbytek buď po stránce melodické, anebo jsou rytmičtější či tvrdší, ale při globálnějším pohledu se muzika debutu Galactic Industry jeví jako povedený, nadějně propracovaný elektro-metal (industrial), který by si mohl do budoucna vybudovat stabilní místo na české rockové scéně.