Ač je Rick Springfield Australan, jeho novinková deska je téměř ryzí jižanský rock toho nejameričtějšího střihu. Šestašedesátiletý rocker ale měl k Americe vždy velmi blízko a zvláště ke Kalifornii, kde se v Hollywoodu popral i s několika filmovými rolemi. V poslední době se objevil například v seriálech "Temný případ" či "Californication", kde si dokonce zahrál v menší roli sám sebe jako věčného proutníka a milovníka žen. Naposledy se pak objevil ve filmu "Ricki And The Flash" po boku Meryl Streep.

Ale zpět k hudbě. Springfield během své téměř pět dekád dlouhé hudební kariéry vydal včetně aktuální novinky sedmnáct řadových sólových desek. Ještě předtím hrál v několika kapelách, ale nikdy se s nimi výrazněji neprosadil. Určitou popularitu v rodné Austrálii si vydobyl jako zpěvák skupiny Zoot, kde figuroval v letech 1969–1971 a účasnil se jednorázového comebacku v roce 2011.

Springfieldův styl nikdy nejiskřil originalitou, spíš sázel na první dojem, hitovost a taky se netajil tím, že skládá hlavně pro něžnější pohlaví. Jako většina jiných je svými tklivými baladami chtěl oslnit a sbalit. Asi nikdo nepochybuje, že se mu to dařilo a asi i stále daří. A bude se mu to dařit i nadále, neb jeho "Rocket Science" je ryzí esencí americké pohody, jednoduchosti a pozitivního přístupu k životu. Je to hudba na párty, na projížďku na jachtě se sluncem v zádech. Slouží tak jako soundtrack bezstarostného života, kdy největším problémem je, zda mít večer holku, nebo ne, či zda si vypít pivko doma, nebo v místním baru přes ulici. Tohle je svět Ricka Springfielda.

Asi netřeba dodávat, že v Evropě to měl vždy o dost těžší a nikdy zde zcela neuspěl. Tentokrát by to mohlo být jiné v tom, že jeho novinka zní přesně jak z pera Kida Rocka. O generaci mladší Kanaďan sice také nikdy neměl na starém kontinentě na růžích ustláno, ale několik hitů zde úrodnou půdu našlo a Springfieldova novinka zní přesně jako jeho poslední alba. Vzdálil se na ní svého springsteenovského pop-rocku a naopak se přiblížil k již zmiňovanému jižanskému rocku s přesahem až ke country-rocku. Opět nenáročnou skladatelskou rukou stvořil kolekci balad i rychlejších skladeb. Bohužel značně průměrných.

Na "Rocket Science" vlastně není jediná píseň, která by výrazně kvalitativně převyšovala ty ostatní. Všechny si drží vesměs průměrný standard, kdy se jen střídají rychlejší písně s těmi baladičtějšími. V uších posluchače snad zakotví jen úvodní "Light This Party Up". Úplně špatná není ani countryová odrhovačka "Found", kterou by výraznější hlas typu Stevena Tylera dokázal i vyzdvihnout na hitovou úroveň.

Rick Springfield si díky své předlouhé kariéře, kterou lemují úspěchy i neúspěchy, nemusí nic dokazovat a hraje to, co se mu líbí a co ho baví. Jeho novinka nemá výrazné umělecké ambice a nenabízí mnoho zapamatovatelných momentů, ale jako pozadí při jízdě autem nebo na pohodovou letní party si "Rocket Science" lze bez problému představit.