Může jedna kapela zrekonstruovat singl, vydat nový klip a zároveň zviklat sexuální a genderovou dynamiku najednou? To víte, že může. Vítejte v nové videoverzi singlu "Desire" kapely Years & Years.

Texty zmíněné britské skupiny jsou, v kontrastu s věkem hudebníků, poměrně často nasáklé temnotou a vážností. I přes věrnost žánru house však jejich produkce okamžitě neevokuje propocené taneční klubové sály, ale spíše přítmí odvázanější čajovny.

Nejinak je tomu u skladby "Desire". Zde se navíc nedočkáme výrazné hloubky textu, téma zcela koresponduje s názvem. O vizuální doprovod se Olly Alexander a jeho společníci pokusili už v roce 2014, kdy přišli s klipem dle osvědčené receptury: modročervené světlo, indie grunge oblečky, konkubíny a heterosexuální pár. Právě poslední zmíněný aspekt je to, čeho se chtěl v nové verzi frontman tanečního tria tentokrát vyvarovat. K renovaci si navíc přizvali švédskou posilu, zpěvačku Tove Lo.

V novém klipu je nám přímočaře naservírovaná relativně umírněná a nepřemrštěná elektropopová orgie mladších i starších. Kdo by se pídil po přelomových tricích na poli estetiky či vizuálních efektů, nedopídil by se. V těchto ohledech je to video dle standardů Years & Years: pěkná světélka, magie reality, symbolika a falešný pocit bezpečí. Žádné vylomeniny. To by však Olly nesměl doprovodit klip LGBT+ manifestem na facebookovém profilu kapely, kde víceméně objasňuje, co bychom si z pastelové postelové prostopášnosti měli skutečně odnést.

V otevřeném dopisu Alexander zmiňuje, že fokální bod většiny popových klipů tvoří romantická zápletka, což jemu nečiní žádnou potíž, ale je si zároveň potřeba přiznat, že existuje mnoho dalších sexuálních orientací a identit, jež si zmíněný lesk a věhlas zaslouží stejně, pokud ne více.

"Už dlouho jsem chtěl natočit video se svou queer rodinou a 'Desire' se zdála být zcela ideální příležitostí. Popová hudba nakládá s gay kulturou dost obstojně a v posledních několika letech představuje relativně bezpečné místo pro neheterosexuální ikony. Proč že by měl hudební klip z roku 2016, kde účinkují i ti, jež se neidentifikují jako cisgender heterosexuálové, být považován za něco radikálního? Mnozí to tak nevnímají, já však ano. Přes veškerý minimální pokrok je top čtyřicítka protkána stejnými, komerčními, otřepanými klipy."

Ve svých pětadvaceti letech je Alexander poměrnou anomálií: hvězdička, vzniklá v mlhovině popového mainstreamového prachu, který zpěvák sám kritizuje, s potenciálem zajetou stagnující situaci zpochybnit a změnit.

O tom, zda se mnohožánrové a mnohosexualitní orgie dočkáme i při jejich pražské návštěvě, se budete moci přesvědčit sami na jejich koncertě 12. března v pražském Fóru Karlín.

7/10