Klára Vytisková svou skladbou "Forever" z nového alba, které právě přistálo na pultech, fajnově rozjela pátý finálový večer. Odlehčení na začátek možná alespoň trochu pomohlo soutěžícím, nad kterými se vznášel celý večer temný mrak nadcházejícího vylučování. Do Superfinále se podívají jen tři.

Ze SuperStar se v posledních několika kolech stal sólový koncert Emmy Drobné, občas prokládaný vstupy podpůrných zpěváků. V tomto kole však i ostatní pochopili, že jejich účast není automatická. O postup do finále se budou muset skutečně utkat a každý tak učinil dvěma písněmi.

Od Dalibora jsme se konečně dočkali Michaela Jacksona, do kterého se chce stylizovat pěvecky. Ze začátku jako by taneční číslo zcela přesahovalo to pěvecké, alespoň co se výkonu týče. Při refrénu se to srovnalo, ale Daliborův hlásek se opět poměrně rychle ztratil v pohybech. Během přebíhání po pódiu jako by mu docházela síla a nemohl se do toho místy pořádně položit. Celkově však číslo s tanečníky působilo jako celek bez nějakých větších kiksů a na rozdíl od předchozích Davidů a Goťáků to byl konečně trochu mejdan. Laxní a neemoční výraz však Daliborovi v obličeji zůstal i při "Love Never Felt So Good", což můžeme svádět na nízký věk účastníka.

Během putování dekádami jsme se očekávaně dočkali obligátního: "Děcka, tohle je kazeta, to už neznáte. A tohle, tohle je pevná linka. To je, co?" Možná právě díky tomuto klišé mě potěšilo zívnutí dívky v první řadě, neboť k tomuto testování nové generace chovám podobný postoj.

Ono se člověk až raduje, jakkoliv neúmyslně škodolibě to může znít, že občas Emma Drobná zaváhá. Člověku to připomene, že je to člověk. Talentovaný člověk. Právě ta drobná zaváhání tomu možná dodávají tu křehkost, čímž se vystoupení dostane ještě na vyšší úroveň. Bluesová delikatesa "Feeling Good" z repertoáru Niny Simone byla opět skvělou volbou. Emma má soutěživost ještě trochu v krvi z doby, kdy hrávala volejbal. Podle Jitky Nováčkové také "hrála box". Jitko, já tě beru. Není to jen tak. Přímý přenos, ve kterém člověk musí do každé druhé věty zapracovat Kinder Cocacoládu, se musí na člověku nutně podepsat.

Pavola trápí, že mu mizí svaly a nestíhá na sobě makat. Mohl by zamakat na té angličtině, protože to opět nebylo nejlepší. "Meteora" je jednou ze stěžejních desek Linkin Park a troufám si říci, že "Numb" jednou ze skladeb, které kapelu vyrýsovaly. Pojí se s ní nezaměnitelný výkon Chestera, jenž se pouští do každého výstupu na pokraji sil. Nejsem si jistá, zda Pavol na pokraji sil byl, ale možná by se tam měl dotlačit, alespoň jednou, a zjistit, co se stane. Sám mladý Slovák uznal, že není žádným tanečníkem. Přesto si vybírá hity, které vyzývají k euforii a extatickému pohybu. Marta Jandová si myslela, že už nikdo Linkin Park nezná, ale zase tak špatně na tom prý nejsme.

Kráska původem z Barbadosu poslouchala Eminemovy lži už v roce 2010. Singl "Love The Way You Lie" se stal součástí Eminemova alba Recovery. Doprovodil ho nezapomenutelný klip před hořícím domem. O něco později Rihanna nazpívala "pokračování". Právě toho se zhostila Emma ve své druhé písni. Na pódiu sálala nejen podlaha, ale barvu ohně měly také její vlasy. Zapálený byl ale především její přednes. Talentovaná mladá Slovenka opět dokázala, že je univerzální skrze žánry a nedělá jí problém se zhostit současného R&B. Zbývají nám ještě nějaká ta kola, takže by bylo troufalé tvrdit, že se jednalo o jeden z nejlepších a nejprocítěnějších výkonů Emmy, když člověk uváží některá její předchozí vystoupení. Byl to ale výkon hodný profesionála, ať už je definice profesionála jakákoliv.

Štěpán Urban, zlatá rybička v akváriu. Od minulého kola se jal s písničkami trochu více mazlit a odhodil svůj laxní přístup. A ono to jde. Ono to jde i při skladbách, jež rozhodně nepatří mezi snadné záležitosti. Při skladbách, které když člověk zmrší, mu nebudou odpuštěny. Tou je i "Wish Your Were Here" kapely Pink Floyd. Nekonvenční rodák z Čech, kterému létají grimasy po obličeji rychlostí světla, to procítil a na závěr přidal popěvky z vlastní dílny, což mu vše vyneslo potlesk ve stoje i chválu poroty.

Na pomalé vlně se ještě chvíli povezeme. U "Right Here Waiting For You" se Pavol Kovaliček konečně nemusel moc hýbat a mohl se, jako topící stébla, přidržovat mikrofonu, což mu značně pomohlo, a napravil tím svůj méně jistý výkon z prvního vystoupení. Tentokrát vsadil na rockovou baladu, která mu sedla mnohem lépe než naléhavá a smrtící výpověď Chestera Benningtona. Oplodňováky jsou žánrem, ve kterých by se, kromě folku, mohl vicemistr Slovenska v boxu najít. Když se uklidní, nestresuje se pohyby a výrazy, stojí to za to. Má však vedle sebe konkurenci v podobě Emmy (a nakonec překvapivě i Štěpána), takže má co dělat.

Letošní ročník, ač možná rozpačitý na mnoha místech, se po několika kolech zdá čím dál tím lidštější, alespoň co se soutěžících týče. Zda je to dáno věkem soutěžících, či jejich sebevědomím, které není nahnané nad hlavu, těžko říci. Téměř nikdo však nemá zapotřebí frajerství a přehnaně sebevědomé výstupy, dojímají se a navazují vcelku osobní vztahy i s porotou. Ano, je to klišé, je to sentiment, ale o čem jiném tyhle soutěže jsou. Kromě peněz, tedy.

"Sex on Fire" kapely Kings Of Leon si Štěpán vyloženě užil. Zapařil si a k tomu si i zazpíval. Veškeré výkony jsou umocněné tanečníky a speciálními triky, které mnohdy celé vystoupení dotáhnou na mnohem vyšší úroveň, neboť přednes dokreslují do podoby kompletního koncertu.

Po vystoupeních Štěpána, Emmy a Pavola, člověk jako by se ptal: "Dalibor? Jaký Dalibor?" Za druhou skladbu si patnáctiletý účastník zvolil "I Believe I Can Fly", aneb "Věřím, že dnes vyletím". Statičtější kousek se mu dnes vydařil lépe než Michael Jackson, protože měl čas se soustředit jen a jen na svůj hlas a na jeho polohu. Já mu to prostě jen nevěřím. Žádné z těch vystoupení.

V prostojích mezi jednotlivými výstupy jsme si vyslechli komentáře poroty a spekulace ohledně vypadnutí. Jak uvedla Klára Vytisková: "Přesto že nejsem žádná feministka, tak musím vypíchnout Emmu." Když už budeme kolem házet pojmy prolomených vln, co kdybychom jim přestali nasazovat negativní visačky.

Před branami Superfinále nás po nelítostné konkurenci čtvrtého kola opouští benjamínek soutěže Dalibor Slepčík, který nechal promluvit slzy. I to je realita soutěže. Vybláznění fanynek a létající pusinky na Instagramu a plyšáky na pódiu velice snadno může vystřídat odchod domů. Příští týden se tedy můžeme těšit na tři písně každého z finalistů.