Podle line-upu se Overtone festival jeví jako ryze hispterská akce - jedno tuzemské čerstvé zboží, DJ se ságem a dva ženské hlasy, o které jste mohli zavadit jak v rádiu, tak v užších hudebních kruzích. Na hudební výběr zahraniční úrovně slyšeli ale převážně cizinci, na rozdíl od místních hudebních experimentátorů, pro které vysolit přes 600 Kč za večer na místě není nejmenší problém. Ne, že by to někomu vadilo, Overtone festival Roxy edition se nesl na vlně zábavy.

Nebudeme psát nic ve stylu "Až Miss se svým Mistrem rozproudili ten pravý hurikán", to by bylo trapné klišé. Přesto je fakt, že právě song "Hurricane" je vystřelil ze světel diskokoulí New Yorku do světového povědomí, stejně jako oni ten večer Roxy.

Propast mezi jejich videoklipem k singlu vybarvený do divnošmoulinkové image a jednoduchou rozjuchanou třpytivou show je symbolem mezery mezi povědomím o hudebních insiderech jako o těch, co poslouchají hudbu, kterou si nelze užít, a realitou. MS a MR si přijeli Prahu vychutnat a každý v sále bez váhání s nimi. Jejich energické taneční pohupovačky se vrývaly do paměti i při prvním poslechu. Americká nenucenost a nikdy nevadnoucí nakažlivý smích Lizzy se nesly večerem stejně samozřejmě jako zhmotnělý důkaz, že muzikální jednoduchost nerovná se hloupost. Miss Mister se nesnaží o žádné převraty, občas o sebe narazí boky - ona ve stříbrných kozačkách do půli stehen a on v kožichu za klávesami. A hlavně - skvěle se baví. Nešlapou vedle a Lizzyno pořvávání "How does it feel" k ní sedí stejně jako její smyslnější momenty, jak je sama nazývá. Á la Florence, ta podoba je nepopiratelná.

MS MR,On a Ona, to je zkrátka ten pár, které chcete nejen doma, ale i v posteli a oba dva. Může vám být jedno, že nevíte, co je Tumblr Glitch Pop, který údajně hrají. To ví jen ten, kdo ten pojem vymyslel.

Na Overtonu se i hvězdy trhají ze řetězu a jedinou botu nakonec učinil hlavní sponzor. HáEmko oblepilo celý prostor Roxy kartony se svým logem tak, že utéct mu mohl návštěvník sotva na toaletách. Snaha brand markeťáků módní značky se vetřít mezi hipsterskou hudební subkulturu tak působila kýčovitě nejen díky přebujelosti brandování, ale i netrefnými claimy ve stylu "nosím svou oblíbenou hudbu". My ji posloucháme, nenosíme. To jen tak na závěr. Vozte nám skvělou muziku dál, ale nezapomínejte, že kluby nejsou obchoďáky.