Proběhla tady nějaká "selfíčka". Jak jste na tom se sociálními médii? Instagram, Facebook? Používáte je a sledujete jako kapela?

Adam: Určitě, já si myslím, že v současné době je to nezbytnost, takže máme všechno.

Řeší to u vás jeden člověk, nebo se na tom podílíte?

Adam: Máme teď nově na všechno jednoho správce a na Facebook hodně přispíváme i my.

Sledujete komentáře a reakce fanoušků průběžně, nebo se to nedá stíhat?

Adam: Sledujeme. Pro nás je důležité vidět jejich reakce, názory a, jak se říká, mít nějakou zpětnou vazbu.

Kromě reakcí na sociálních sítích se také řídíte reakcemi na koncertech. Nové skladby si takhle tak nějak testujete, že?

Adam: Snažíme se je testovat, pokud je čas. Každou píseň pak upravujeme podle toho, jak se nám hraje naživo. Jelikož už tenhle postup děláme pár let, naučili jsme se, jak to zvládnout dobře vůči oběma stranám. Samozřejmě dáváme na reakci lidí a pak občas dojde k menší změně.

Vychází vám bestofko. V bookletu najdeme nejen slova chvály, ale také exkluzivní archivní snímky kapely.

Roman: Snímky jsou exkluzivně archivní a záměrně jsme vybírali takové, které ještě nikde nebyly. Jsou tam fotky, které nemáme ani na webovkách.

Skladby jsou rozdělené na "Singly", "Ploužáky" a "Nářez". Kvůli přehlednosti?

Roman: Řekli nám, že se většinou vydávají dvě tři cédéčka, a tak se to takhle rozdělilo. Skladby jsou průřezem tvorby a jsou řazené od začátku, jak vznikaly.

V kapele vás není málo. Má-li dojít na nějaké rozhodování, co se týče zrovna třeba vydání alba, ovlivňuje diskusi právě fakt, že je vás víc?

Adam: U nás jsme tři lidi, kteří vymýšlí, co kdy a jak se bude dělat, a všichni ostatní v podstatě souhlasí, protože si nemyslím, že bychom přišli s nějakou blbostí. Za dobu, co existujeme, jsme schopni vyhodnocovat, co je správné, co má smysl a co né.

Obecně, má větší počet členů nějaké nevýhody? Při cestování a tak dále?

Adam: Na tohle narážíme často, jestli nemáme třeba ponorku, ale pro mě je to spíš výhoda být ve větší partě, protože když se člověk na někoho naštve, tak má možnost se bavit s dalšími šesti sedmi lidmi.

Roman: Nevýhody nastanou třeba při domluvě na zkoušku. Dát ten termín v osmi lidech dohromady je celkem výzva.

Nepracujete jen na best of desce, že? Chystáte i jiné projekty.

Adam: Teď právě připravujeme záznam, který jsme natočili 15. srpna ve spolupráci s Českou televizí. Živý koncert z Úvalů by měl vyjít někdy na jaře příštího roku. A za rok od jara by měla vyjít další řadová sedmá deska.

Z Úvalů pocházíte, takže jste se tam vrátili úmyslně?

Roman: Letos jsme hráli spoustu koncertů. Po charitativní akci pro Zlatku Praisovou následovalo asi deset koncertů a po nich přišel ten dvanáctý v Úvalech, kde jsme si vymysleli různé vychytávky pro lidi. Pobíhali tam přestrojení jedinci a bylo to celé v takovém maškarním stylu.

Adam: Na samostatném koncertu si člověk může postavit vlastní pódium, může si vymýšlet různé věci, kdežto na festivalech je větší spěch. Tam na druhou stranu můžeme získat fanoušky, kteří nás třeba neměli dosud tolik rádi.

Zmiňovali jste již v předchozích rozhovorech, že byste se rádi podívali třeba do Ruska či aktuálně do Austrálie. Jak pohlížíte na jazykovou bariéru? Představuje to vůbec nějaký problém?

Adam: My po tom světě jezdíme docela dost a každý z nás se dokáže anglicky domluvit. Co se textu týče, odehráli jsme evropské turné s kapelou Levellers, projeli jsme střední a východní Evropu, pak nás s sebou vzali do Anglie a jejich publikum nás přijalo velmi dobře. Bylo to nečekaně milé. Prodali jsme tam spoustu desek a to, že mluvíme česky, nehrálo žádnou roli. Díky tomu, že zníme, jak zníme, jsme se jim zalíbili, protože ten zvuk je jim známý.

Roman: Nejoblíbenější písničkou v zahraničí zůstává "Alkohol", tam si každej cizinec rád při refrénu zařve "alkohol", protože tomu dobře rozumí.

Letos jste taky opět zavítali na několik festivalů na Slovensko. Pozorujete nějaký rozdíl, co se organizace nebo publika týče?

Adam: Na Slovensko jezdíme rádi. Snažíme se to tam rozhýbat. Co se týče publika, když hrajeme samostatné koncerty, tak většinou v klubech, ale i tak přijde hodně lidí. Organizace je vesměs stejná.

U nás působíte už sedmnáctým rokem a odehráli jste obdivuhodné množství koncertů především v těch prvních, řekněme, deseti letech. Zažili jste si nějaká hlušší místa, kdy lidi chodili na koncerty méně? Jak to řešíte?

Adam: Je potřeba to líp plánovat a mít nějaký časový výhled. Nám se to stalo asi v roce 2011, kdy jsme cítili, že nám to trochu upadá. Tak jsme koncertování stopli na dvacet měsíců, během kterých jsme nehráli a pracovali na řadové desce. Tím jsme to nakopli.

Roman: Snažíme se vymýšlet různé blbůstky a vycházet lidem vstříc. Je to pak v naší režii. Záleží nám na tom, aby si člověk ten večer užil jako celek a aby poseděl na baru v klidu. Nikoho z areálu nevyháníme a bereme to jako takový dlouhý společný večer. Fanoušek je to největší zlato, které kapela má a měla by se mu věnovat. My to neděláme kvůli nějakým promo účelům, ale protože chceme.

Kroutíte to už nějakým sedmnáctým rokem. Jak vnímáte českou hudební scénu? Je pořád stejně těžké vybudovat si stabilní pozici, nebo je to ještě těžší?

Adam: Myslím si, že momentálně je to ještě těžší. Vzniká víc kapel, ale na druhou stranu mají ti lidi daleko větší možnosti, než tomu bylo tenkrát.

Stíháte sledovat vznik nových skupin?

Adam: Stíháme, nestíháme. Občas nám někdo napíše, že by si s námi rád zahrál. Vždycky se snažíme, když jedeme na samostatné turné, vzít kapelu, u které vidíme nějaký potenciál a budoucnost.

Roman: Když jsme začínali hrát, hráli jsme pro radost. Nehráli jsme, abychom byli slavní. Byly to večírky a bylo to pro nás super. Když člověk zjistí, že je známější, že ho lidi poznávají, tak to s každým musí notně zamávat. To se ale srovná. Ale kdybych měl dělat kapelu, abych byl slavný, tak to asi radši dělat nebudu.

Adam: My máme z některých novějších kapel pocit, že je to kalkul. Je hodně těžký jim to uvěřit.

Roman: Musí to být parta kámošů, která si ráda pomůže, když je někomu špatně a tak dále. Nebudu říkat, že je sláva vedlejší, protože je důležitá, ale zůstávám nohama na zemi. Člověk má respekt, který je daný spoustou okolností. Fanoušky jsme si nabalili koncertováním, když ještě internet nehrál tak masivní roli. Navíc najít si tu díru na trhu je dost těžký. Všechny kapely, které mají nějakou stabilní pozici, si to v podstatě odjezdily. Každý týden vznikne v Praze nová kapela, ale najít něco originálního je kumšt. Já se o to i zajímám a nedávno jsem objevil jednu blonďatou slečnu, co hraje v podstatě country, je to s nadsázkou taková nová Věra Martinová, což je zase díra v naší hudební scéně, kterou je dobré zaplnit. Teď jsem koukal, že byla i v SuperStar, což chápu, proč tam šla.

Vidíte v té soutěži nějaký potenciál?

Adam: Tam je hlavní problém, že se všichni vezou na té mediální bublině. Vše je nutné vyprodukovat v krátkém čase, dokud kolem toho panuje nějaký ten rozruch. Když to potom skončí, je to pak celkem krutý.

Taky vůči těm samotným soutěžícím.

Adam: Hlavně k těm soutěžícím. Když to nestihneš chytnout za pačesy, sehnat si dobrej management, kterýmu můžeš věřit a další věci, tak tě vymačkaj jak citron a jakej jsi byl? Nikdo o tobě za půl roku neví.

Co plánujete na příští rok a dál?

Adam: Teď nám vychází platinová kolekce a na jaro chystáme vydání živýho koncertu s Českou televizí. Na léto máme v plánu nějakých dvacet pět festivalů a řadová deska přijde na jaře 2017.