Zatímco u "Inzerátu" to byly jen tři velké koncerty (a veřejná generálka v Opavě, odkud byla naše tehdejší reportáž), u "Srdcebeatu" je těch koncertů hned osm, z toho valná většina vyprodaná (a těch pár desítek vstupenek, co zbývá...). Po prvním večeru v Ostravě je jasné, že se návštěvníci těch dalších mají opravdu na co těšit. A to i u předkapel, které se obě předvedly ve výtečném světle.

Po transformaci z Dolls In The Factory se Mirai před časem uvedli snad až moc prvoplánovou hitovkou "Dítě robotí". Těsně před turné s Kryštof však vydali povedené pětiskladbové EP, které ukazuje i jejich jiné hudební stránky, v čele se skvělým singlem "Cesta z města". Během jejich krátkého setu zaznělo celé ípíčko, doplněné o showmanskou bubenickou vložku hlavní trojice členů. Frontman Mirai Navrátil působil sebevědomě a nenuceně, velkým plusem rozhodně byl jeho jistý zpěv a čistý zvuk. Kapela se tak postarala o nečekaně povedený začátek, který zpestřil i medvěd Panda z jejich aktuálního klipu. Snad jen toho opakovaného provolávání, že později zahrají Kryštof, mohlo být o něco méně.

Po krátké přestavbě pódia přišel čas pro Lenny a její doprovodnou kapelu. A ač je mezi hudebními fanoušky rozhodně mnohem známější než první předskokani, start jejího bloku byl spíše rozpačitý. S jinak skvělou "Bones" se nějak nemohla domluvit, zpívala nejistě či spíše byl její zpěv možná až moc utopený v hudbě. To naštěstí trvalo jen chvíli a zbytek svého koncertu už odehrála a odzpívala s bravurou. Ti, kdo ji ale mají zaškatulkovanou jako melancholickou holku u klavíru, výběrem písní určitě musela překvapit, protože kromě "Say Something" (coververze od A Great Big World), která zazněla jako šestá v pořadí, byly všechny písničky ve výrazně hybnějším tempu. Ze sedmipoložkového setu byla větší část v podobě dosud nevydaných novinek a bylo z nich jasné, že připravovaný debut se určitě nebude pohybovat jen v mantinelech klavírního popu.

Po krátké pauze, pár minut před devátou, přišel čas na hlavní hvězdy večera. A snad ještě nikdy jsem neměl pocit, že bych měl v reportáži napsat slovo, které se běžně vyskytuje v článcích o filmech a televizních seriálech. Pokud máte vstupenky na další koncerty a chcete se nechat překvapit, spokojte se s tvrzením, že se máte opravdu na co těšit a že překvapeni budete. A několikrát. Létání Richarda Krajča nad hlavami diváků z titulku je jen jedním z nich. Pro ty ostatní následují SPOILERY.

Kryštof rozhodně vědí, jak si publikum hned ze začátku získat na svou stranu. Žádný bombastický úvod, ale akusticky, s cajonem odehraná "Cesta", při níž Krajčo prošel z druhé strany haly mezi lidmi až na pódium. To navíc kromě hlavního mola tvořily i chodníky do třetiny plochy, díky nimž velké části koncertu vypadaly, jako když muzikanti hrají přímo mezi lidmi. Celá kapela je během celého večera hojně využívala, takže si blízký pohled na ně mohli užít nejen ti, co stáli blízko hlavního pódia. Projekčních ploch bylo celkem šest, jedna velká, pět menších, přičemž projekce na nich netvořil vždy jen rozdělený obraz, ale byly také různé. Jen pohledem na ně šel strávit celý koncert. Ale na druhé straně, tohle už je na velkých akcích bráno téměř za standard...

Téměř každá písnička byla samostatně zpracována, tak nabízím jen pár nejlepších momentů. Při "Zatanči" se poprvé ze střechy haly snesly desítky svítících lampionů a z doprovodného ozajstného hiphopera se vyklubal baleťák, s nímž si Kračo střihl pěkné choreo. "Toužím" kapela odehrála jen jako stíny před obrovskou barevnou plochou. Duet s Lenny "Přiznání", jinak určitě největší muzikantský zážitek celého večera, zahráli na předsunutém pódiu, po němž následovala další úchvatná verze dávné písničky "Ženy", v níž si mladá Filipová také zazpívala. Úvod "Vysněnokrajiny" byl mnohem více elektronický a následně během ní se frontman poprvé vydal létat nad hlavy diváků. Doletěl až do půlky haly, kde na další, úplně malé čtvercové vyvýšenině, zahrál za pomoci jedné fanynky, pouze malé kytary a kazoo šramlovou verzi písničky "Křídla z mýdla". Při téměř instrumentální "Po kouscích" doplaval po lidech zpět na hlavní pódium, a to byl koncert sotva za polovinou.

Koncert odsýpal bez zaváhání, snad jedinou nečekanou položkou byla písnička "Ze scénářů" v poněkud tvrdší verzi, která se do koncepce celého večera úplně nehodila. Základní blok ukončil letošní hit "Srdcebeat", jehož instrumentální remixová verze posléze otevřela přídavky. A pak "Inzerát", "Cosmoshop" a "Ty a já". Dvě hodiny barevné zábavy byly u konce.

KONEC SPOILERŮ. Jakkoli byla celá show bombastická s kvanty nápadů, tím, co bylo na celém večeru nejlepší, byla nehraná radost a skvělá nálada celé kapely, které se pak s naprostou lehkostí přelévaly i na publikum. A zásadní změny dostál i Richard Krajčo. Stručně řečeno - přestal se brát tak strašně vážně, což mu jeho kritici mají roky za zlé, celý večer si prostě jen užíval, vtipkoval, pohotově reagoval na odezvy z publika, až měl člověk pocit, že svou talkshow by měl mít on, a ne Leoš.

Kryštof v poslední době, resp. na posledních dvou deskách, skutečně dělají pouze euforický pop. Která skupina se spoustou hitů ale na svém turné odehraje kompletní novou desku? Mohli by dát dva singly z ní a zbytek vyplnit hity z minulosti, jako to dělají skoro všichni. I to přesvědčuje, že Kryštof svá poslední alba berou vážně a ne jen jako důvod, proč vyrazit na turné. Navíc naprostá většina z těch deseti novinek mezi starší skladby zapadla úplně bez problémů. I když by si někteří fandové možná radši užili i další z těch mnoha neodehraných hitů, přesto to bezpochyby i pro ně byla velmi povedená dvouhodinovka.

Škoda jen, že publikum nereagovalo až tak nadšeně, jak by se dalo čekat. Bylo poznat, že i když se koncert koná jako první, do prodeje šel až po vyprodání toho, jenž se odehraje v úterý, a ti nejskalnější fanoušci, co znají všechny texty, halu pořádně rozbouří až 20. října. Výkon kapely byl ale i tak stoprocentní.