Když se ohlédnete alespoň o dekádu zpátky, nelze přehlédnout, jak moc se tuzemská alternativní scéna od té doby proměnila. Srdcaře jako GNU, Wollongong, Deverovu Chybu a další pojmy, kolem kterých se utvořila semknutá komunita lidí stejného cítění a jejichž desky měly v přehrávačích stejné místo jako přední zahraniční jména, vystřídaly tucty více nebo méně osobitých klubovek. Ty lokální prostředí sice obohatily o nové trendy, málokdy se jim ale podařilo dosáhnout autenticity dost výrazné na to, aby zaplňovaly sály i bez přispění šikovného PR nebo kamarádčoftu. Tohle ale není případ Please The Trees, kteří si vybudovali svébytný prostor někde na pomezí undergroundu s artiklem pro širší publikum a neslevují přitom ze svých ambic přiblížit se zahraničnímu zvuku.

Rok od roku, koncert od koncertu si trojice buduje reputaci a ruku v ruce s tím sebevědomí, které se promítlo i do její novinky "Carp", která opodstatněně figuruje na kandidátce respektovaných domácích cen Apollo i Vinyla za rok 2015. LP vzniklo opět v USA, tentokrát jako suvenýr z neplánované návštěvy detroitského studia, kam se Please The Trees operativně přesunuli za producentem Chrisem Koltrayem, někdejší pomocnou rukou např. Akron/Family, Swans nebo Father John Mistyho, aby zúročili několikadenní proluku v turné. A navzdory omezenému množství času a prakticky nulové přípravě nejde o žádný vejškrabek.

Daleko víc kolekce osmi nových tracků představuje takové malé zhmotnění modu operandi současných Please The Trees, který se ve většině recenzí a komentářů horem pádem shrnuje jako syrový minimalismus. Zní to sice jako klišé, pokud ale chcete jejich čtvrtou řadovku vystihnout ve zkratce a bez zbytečného symbolismu, těžko najít přesnější slova. Kdo měl v poslední době tu čest s Plísňáky naživo, ví moc dobře, o čem je řeč - o prostých, ale účelných kytarových formách, spoustě vazbení, Havelkově šamanských vokálech a občasných hlukových praktikách. Právě těchto základních elementů je "Carp" výslednicí.

Pro ty, kdo přeci jen potřebují navést, lze samozřejmě vypíchnout pár vzletnějších přirovnání. Nahrávka, rozdělená do pomyslných kapitol, nabírá formu do repetic zakleté psychedelie ("Suite F"), melancholických balad ("Mising Feeling Nothing") nebo ležérních válů ("All I Want To Do", "Not This Way") a vrcholí dvojicí rozeklaných opusů ("Consider Death" a "Petr Humpal"), ve kterých si bere slovo abstraktní kytarové bouření. Když to schválně přeženu, vývojová linie "Carp" tak trochu připomíná hudební variaci na film "Kovbojové vs. vetřelci". Zkraje zavede do prérijních reálií a rafinovaně si připravuje půdu pod nohama pro moment finální konfrontace s tajemstvím, které se skrývá tam, kam se neodváží ani nejprotřelejší domorodé páky. Celý příběh má přitom spád, drží si atmosféru a vypomáhá si požitkářsky hrubozrnným soundem coby samostatným výrazovým prostředkem. Nebýt jeho, snadno byste mohli některé ze songů umístit na předchozí album "A Forrest Affair".

Na tmelící vlastnost zvuku se, vedle civilního, leč o to charismatičtějšího hlasu Václava Havelky a hypnotizujících repetitivních pasáží, Please The Trees spoléhají jako na eso v rukávu. Nehrají na žádné velké melodické základy, po vokální stránce se skladby linou nenuceně, jak větrem unášené, a ani instrumentálně PTT neusilují o dobývání velkých skladatelských met. Raději jdou cestou střídaček akordů a experimentování s efekty, v čemž jsou místy tak úsporní, až si koledují o záplaty, jak děravě "Carp" zní. Látat tuhle desku by ale bylo stejně absurdní jako spravovat památeční džíny, které jsou v mnoha ohledech oknem do duše jejich nositele. Pozbyla by tím veškerou osobitost a emoce. Když Havelka nasadí falset nebo vás formace koupe v zacykleném rytmu, přichází momenty, kdy není potřeba se o cokoli dalšího opírat.

Neznamená to ale, že pár kosmetických zásahů by neprospělo. Osmiminutový rituál "Suite F" naživo, doplněný o vizuální a fyzický zážitek, funguje skvěle, uprostřed tracklistu ale jako by najednou zlenivěl a chyběla mu ona zlověstná gradace. A ze stejných důvodů by mohl být ještě o něco vyostřenější závěrečný hlukový tandem "Consider Death" a "Peter Humpal". Tady už se ale bavíme o individuálních představách každého posluchače. Skutečnost, že Please The Trees nejdou ve svých experimentech do extrémů, může leckomu naopak vyhovovat.

Každý máme nějaké požadavky na svoji oblíbenou muziku a Please The Trees nejsou výjimkou. Ve vztahu k té vlastní nedělají žádné ústupky a napříč "Carp" je slyšet, že natočili album tak, jak to cítí - spontánně, bez omáček, podbízení nebo přehnané snahy o novátorství. Přesto byste si jej ale s žádnou domácí ani zahraniční nahrávkou pravděpodobně nespletli - mnohé z nich svojí intenzitou převyšuje. Bude zajímavé pozorovat, kam povedou kroky Please The Trees dál. V tuzemském prostředí už v podstatě nemají kam expandovat, kdyby se ale životy Havelky, Syrného se Svačinou odvíjely za velkou louží, dovedu si představit, že by po nich s takovou už dávno skočili lidé z renomovaných labelů. Třeba ze Sargent House, tam by jim to slušelo.