Až příliš temné "Žito" Daniela Landy

22.09.2015 12:00 - Milan Menčík | foto: facebook interpreta

Daniel Landa řádně rozbouřil vody svým nedávným Velekoncertem. Snad každý pocítil potřebu se nějak vyjádřit k tomu, co na něm zahrál a co řekl. V kontextu tohoto vystoupení tak poněkud zanikl fakt, že po šesti letech vydal právě v den koncertu po šesti letech novinku nazvanou "Žito".
5/10

Daniel Landa - Žito

Skladby: Bývali Čechové, Modrá obálka, Šmouha, Neklidné nebe, Král Karel, To je válka!, Česká krajina, Uraz, Lagu, Raidó, Kejklířovo díkůvzdání, Not
Vydáno: 12.09.2015
Celkový čas: 38:26
Vydavatel: Landa production s.r.o.
Tak jako většina českých zpěváků, ani Daniel Landa to s řadovými alby po roce 2000 nepřehání. V devadesátých letech chrlil jedno za druhým, v novém tisíciletí natočil pouze "9 mm argumentů", "Neofolk" a "Nigredo". Samozřejmě to prokládal soundtracky a hudbou k muzikálům, očekávání, kam se jeho sólová tvorba posunula, však byla veliká.

Informace před vydáním desky hovořily o návratu zvuku z dob nahrávek "Valčík" a "Chcíply dobrý víly". Textově se interpret a téměř výhradní skladatel hudby a textů ze "Žita" nikam příliš během své kariéry neposouval, verše plné kriminální a válečné tematiky, jistého chlapáctví, drsnosti, vlastenectví zrovna neobměňoval. Zde je ale na novince slyšet určitý posun, jen ne zrovna k lepšímu.

Landa přestává být čitelným. Hodně do svých obrazů vtěsnává magii, o které mluvil i na Velekoncertu, temnotu a množství neurčitých věcí. Z posledních pěti skladeb mají hned čtyři na první pohled nic neříkající názvy "Uruz", "Lagu", "Raidó" a "Not". Co si budeme nalhávat, velké množství posluchačů se určitě nepohrne k internetu a publikacím, aby si nastudovalo, co tyto názvy společně s runami, kejklemi a podobně znamenají, a jen si je budou bezmyšlenkovitě broukat se zpěvákem.

První polovina desky je z tohoto pohledu ještě v pořádku. Lidovka "Bývali Čechové" přechází v typicky landovskou "Modrou obálku". V odpíchle melodické a rytmické "Šmouze" však zarazí textová šablona, použitá v dnes už neskutečně ohraném a otravném hitu "Touha" (neustále se opakující "Je to jak..."). Pomalejší "Neklidné nebe" a "Král Karel" přejdou v nejtvrdší a v refrénech metalcoreovou skladbu "Tohle je válka!", kterou společně s Landou nazpíval Noid, jenž je též autorem muziky. Poté následuje zlom do zmiňované temnoty a neurčitosti. Z něj vyčnívá pouze předposlední skladba "Kejklířovo díkůvzdání".

Pokud by bylo celé album v intencích jeho první poloviny, jednalo by se o veskrze uspokojivé dílo, které by v rámci Landovy tvorby mohlo sahat k dnes již klasickým jmenovaným prvním řadovým deskám. Takhle je výsledek dost rozpačitý. Chybí alespoň kapka něčeho odlehčenějšího, jako tomu bylo v případě písně "Dilema pyrotechnikovo", nebo skladba, která vezme za srdce jako "Tajemství" či "Pozdrav z fronty". Takhle jako by se konec celé desky ztratil v mlze.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY