Rodák z Prahy čekal na svůj první závan slávy do dvaceti let. V polovině roku 1965 nahrál s kapelou George & Beatovens doma na kotoučový magnetofon Sonet Duo "Já budu chodit po špičkách". Skladbu pak donesl manželům Černým, kteří v té době uváděli slavnou hitparádu "Dvanáct na houpačce". Ačkoli tenkrát nevyšla na žádném singlu, v hitparádě se udržela patnáct týdnů. Následoval megahit "Povídej", který předchůdkyni šlapal velmi zdatně na paty.

"V malostranské kanceláři Pantonu tehdy přede mnou stál Jiří Malásek, teprve budoucí vybrnkávač romantického klavíru, ale už nakladatelský redaktor a spoluautor hudby k úspěšnému filmovému muzikálu 'Starci na chmelu'. Vyčítavě se mi podíval do očí: 'Vy si opravdu myslíte, že tohle to máme tisknout?' V ruce štítivě držel malou stránečku notového papíru, na kterou Petr Novák tužkou zapsal nejjednodušším způsobem melodii a text 'Já budu chodit po špičkách'. Ta písnička už několikrát za sebou vyhrála rozhlasovou posluchačskou soutěž 'Dvanáct na houpačce'. Hubeného, bledého Petra Nováka a pár jeho spoluhráčů mi jednou přivedl domů můj synovec.

Už předtím mi ale Pavel Bobek vyprávěl, že slyšel skupinu George & Beatovens snad někde na plese a že prý výborně zpívali písničky od The Beatles. Jal jsem se hochy přesvědčovat, že by měli zpívat česky a hned jsem jim poradil co: pustil jsem Marešova a Schneiderova 'Rudého páva' s Matuškou a s Kefurtovou kytarovou skupinou. Zjevně nenadšený Novák pravil: 'To, myslím, máme svoje lepší.' Brzy nato jsem dostal pásek se třemi písničkami, natočenými velice amatérsky, snad někde v kuchyni nebo ve sklepě. Byly na něm 'Já budu chodit po špičkách', 'Povídej' a 'Dětský oči'. Pak jsem to ještě pustil rockovému ďáblíkovi Pavlu Sedláčkovi, který z presleyovského hlediska dokázal příkře soudit i svou tehdejší partnerku Evu Pilarovou. 'Člověče, to je ono! Ti frázujou líp než Olympic!'," vzpomínal v roce 1997 na stránkách časopisu Rock & Pop doyen hudební publicistiky Jiří Černý.

Novák působil na tehdejší scéně jako zjevení. Společně s dalším Petrem - Jandou, který taktéž v roce 1965 prorazil s olympickým šlágrem "Dej mi víc své lásky", byli mezi Juditou Čeřovskou, Milanem Chladilem, Waldemarem Matuškou, Evou Pilarovou a dalšími tehdejšími hvězdami za uragán, který pročísl tehdejší prošedivělé a zplihlé vlasy československého popu.

Původně příliš nepřemýšlel o dráze zpěváka. Až ve svých třinácti však zjistil, že nemůže být doktorem, protože nesnáší krev. Pak vyzkoušel dráhu herce, hlásil se na DAMU a působil v divadle Maringotky pod vedením Zuzany Kočové. Nakonec však skončil odmítnutý a své herectví se snažil zúročit během pódiových prezentací svých písní. Často se zkříženýma rukama na prsou, v kleče i v leže prožíval každý tón skladeb.

Miloval The Beatles a díky své povaze i schopnosti empatie mu lidé věřili i mnohdy naivní texty, co zpíval. Byl velmi důvěřivý, chápavý, rád se rozdal až do poslední své buňky. Zároveň však byl i mnohdy za rebela. Nikoli toho, který by se pral, rozbíjel hospody, ve kterých tak rád sedával, nebo páchal odsouzeníhodné trestné činy. Petr Novák si rád stál za svým a dokázal svůj názor prosadit bez ohledu na to, co si myslí společnost, nebo čím je dávkována politickou vrchností totalitního režimu.

Takhle v roce 1969 při Bratislavské lyře vyhlásil minutu ticha za upáleného Jana Palacha. Singl "Den štěstí" s textem Iva Plicky a Jiřího Smetany musel projít po událostech ze srpna 1968 mnoha úpravami, aby nakonec zmizel zcela z prodeje. Důvod? Střelba z kulometů, která se na nahrávce nacházela. Soudruzi si to spočetli a za odměnu nepustili Nováka téměř deset let na televizní obrazovku. Navíc přišel o svého nejbližšího spolupracovníka a textaře Iva Plicku.

"Upadl jsem v nemilost, též jsem si neuměl dávat pozor na pusu a každou chvíli jsem byl na koberečku kvůli nějakému textu. Nutili mě, abych ho upravil či nějak pozměnil. Někdy jsem to udělal, někdy se mi do toho nechtělo, ale hlavně mi vadily intriky. Petrovi soustavně našeptávali, že by pro něj měl psát někdo jiný. Asi někdo režimem pověřený, který by nedělal takové problémy jako já. Několik našich písniček bylo zakázaných a vznikal dojem, že já Petrovi škodím. On se toho chytal, určitě znáte písničku 'Špinavý chudých ráj', kterou Petr naživo zpíval jako 'Špinavý je rudých ráj'. Já jsem to tak nenapsal, ale to nikoho nezajímalo," vysvětlil Plicka v rozsáhlém rozhovoru pro aktuální číslo magazínu Rock & All.

Debutové album "Kolotoč svět" vyšlo až v roce 1970 z důvodů pro dnešní generaci již nepochopitelných. Ediční katalogy se sestavovaly na několik let dopředu, přednost samozřejmě dostávali prorežimní zpěváci, a tak se na první Novákovu desku nedostaly písně, které patří v jeho repertoáru k nejzásadnějším. Mimo již jmenovaných se jedná například o "Náhrobní kámen".

Novákova dobrota leckdy mohla působit problémy například v momentech, kdy se s Plickou domluvili na komplexních tematických albech a textař najednou zjistil, že na nich budou tři či čtyři jeho písně a zbytek napíšou jiní spolupracovníci. Zatímco léta sedmdesátá a osmdesátá byla ve zpěvákově kariéře rovnoměrně zastoupena čtyřmi řadovými disky, po nahrávce "Zpověď" jako když utne. Zkrácená verze koncertního pořadu "Memento", který vznikl podle stejnojmenné knihy Radka Johna o drogové závislosti, měla možná co do činění s problémy zpěvákovy manželky, herečky Evy Jakoubkové. Zatímco Novák se rád napil, Jakoubková ke svým problémům s alkoholem přidala i pletky s narkotiky. Dostala vyhazov z divadla, nabídky na filmy nepřicházely a Novák musel vše financovat sám.

V devadesátých letech se znovu dal dohromady s Karlem Kahovcem. Kahovec hrával například v kapele Matadors, Country Beatu Jiřího Brabce a byl sólovým interpretem písní, které dodnes znějí z rádií - "Modřínů háj", "Svou lásku jsem rozdal" a "Paní v černém". Navázali na spolupráci ještě z dob Flamenga prostřednictvím desky "Rub a líc" a Novák stihl k tomu vydat album "Dávné sliby". Tam se pro zajímavost objevil jako host za bicími i David Koller.

Závěr života tohoto dnes už legendárního zpěváka nebyl žádnou pohádkou. Praktický celý život měl vleklé potíže s přijímáním potravy, které se stále stupňovaly, takže postupem času bylo jeho jídlem k snídani pivo, k obědu pivo a k večeři taktéž. V polovině devadesátých let měl na svých sto devadesát centimetrů těžko uvěřitelných šedesát kilogramů, takže když ho po jednom z koncertů Karel Kahovec radostí objal, zlomil mu žebra. Vrávoravá a těžkopádná chůze byla i příčinou pádu ze schodů a zlomeniny nohy v krčku. Ve výčtu chybí ještě vážná autonehoda z roku 1974, při které málem přišel o nohu. Jasný závěr života však přesto skrývá otazníky.

Petr Novák zemřel 19. srpna 1997. Ve tři čtvrtě na sedm ho jeho manželka Eva přišla vzbudit na večeři, on ale už dvacet minut nedýchal. Psalo se o zástavě srdce, celkové vyčerpanosti organismu, úmrtní list však uvádí jako příčinu otravu. Nikdo si tohoto rozporu nevšímal, pitva nebyla vykonána. Proč, to už se dnes nedozvíme. Ostatně ani smrt Evy Jakoubkové, která přišla o osm let později, nemá jasné a nezvratitelné zdůvodnění.

Na závěr si tak alespoň připomeňme část textu z písně "Klaunova zpověď", která už v roce 1967 dokázala předpovědět osud tohoto beatmena: "Po celý svůj život rozdával jsem smích, měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk. A snad jsem taky, snad taky trochu zpych, přesto bych rozdal všechno, co jen mám. Však nemám nic, mně zbyl jenom stesk, tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám."

Fanoušci na svého oblíbence nyní mohou zavzpomínat dvěma způsoby - poslechem nové supraphonské trojdiskové kompilace "Zlatá kolekce" (recenze se objeví i na tomto webu) nebo návštěvou výstavy "52 let na kolotoči svět" v pražském Popmuseu.