Třetí den festivalu přinesl první varování na blížící se bouřky, jedna z nich byla ohlášena zhruba na půl šestou, ale asi se zalekla nebo chtěla být milosrdná ke Colours a tak vůbec nedorazila, rozpustila se. Možná z dálky slyšela nakumulovanou energii formace Palenke Soultribe, kteří v pařáku posledních dní v celkem brzké odpoledne poprvé výrazněji rozhýbali publikum svým mixem ztřeštěné elektroniky, psychedelie a afro-cumbia funku. Tato parta to do lidí valila od začátku svého setu a nikterak nepolevovala; klávesák Andres "Popa" Erazo byl jakýmsi direktivním faktorem celé show. Přestože, se nad obzorem objevily mraky a vítr zesílil, nikdo se nenechal tímto faktem nijak ovlivnit. Jediný, kdo si toho dne přáli nějaký ten déšť byli Kieslowski, ale bylo v tom dostatek severočeského nadhledu, takže otázkou, jak moc vážně to bylo míněno (o nich ještě později). A Aneta Langerová si zasloužila umístění na větší scénu, než kterou je Radegast Czech Stage.

Nejpamětihodnější koncert festivalu odehráli jednoznačně brooklynští Augustines. Nejde ani tak o to, které písničky hráli a nehráli nebo že díky zalykajícímu se zpěvu Billyho McCarthyho zněl indie-rock skupiny dříve známé jako We Are Augustines jako něco, čím můžou fanoušci slavnějších Editors zabíjet čas, než se dočkají jejich nové desky. Jde o to, že ty emoce byly opravdové. A publikum to vědělo, takže když se na samotný závěr šel zpěvák s kytaristou projít na molo a odehrát přídavek, cítili jste, že jste součástí něčeho výjimečného. A jakmile za mohutného sborového zpěvu dohráli, dal dojatý frontman svým dvěma kumpánům to nejsilnější a nejopravdovější obětí, jaké jsem kdy na koncertech viděl. Něco takového už z hlavy nevymažete... (Jan Trávníček)

Mark Eliyahu si do Gongu přivezl i hosty (Alaev Family And Rita) a Gong zaplnil odstíny izraelské hudby, chvílemi až s meditativním a duchovním přesahem. Byl to příjemný relax, jak v parnu nabrat nějakou tu sílu na další dějství. To Damian Lazarus se svým projektem The Ancient Moons na to šel zcela jinak. Sice ho drobet srazilo, že většina lidí vyrazila na Rudimental, reportáž najdete na tomto místě, ale jako objevitel zvukových spojnic se vrhl do rytmů a propletenců melodií, v nichž bylo slyšet všemožné napříč světadíly. Zpěvák Zulu do této směsice přinášel další úhel pohledu, včetně inspirace filmy Stanleyho Kubricka (nejvíce patrnými v projekcích). Už to ale nebyly osamocené undergroundové manévry a inovátor Damian drobet sklouzl do rutiny.

Marie z Kieslowski si o sobotním večeru mohla dát patent na vyvedené hlášky, paradoxně tak bourala onen partnersko-rozpadový splín v osobitých písničkách, které s Davidem společně skládají. Došlo na průřez všemi alby, s primariátem zatím poslední "Mezi lopatky" a takový "Obraz" zazněl hned dvakrát, v přídavku však v remixu tvrdého Bonuse. Svéráz severočeského krasosmutnění a písničkového formátu prostě zabírá a tato dvojice se výtečně doplňuje. V nestřežený moment Marie i vyslovila přání, aby pršelo, to však nebylo vyslyšeno a i publikum bylo celkem výrazně proti. V závěru "Na nože" přišla zcela neočekávaná variace na skvostnou kompozici "A to je všetko?" bratislavských Longital (s poctivým uvedením copyrightu), pasovalo to tam skvěle. Tancechtivý už však nože brousili na tajuplného Dangera nebo místo Clean Bandit vyhledávali dancehall pohodu s Marikou.

Poslední den (neděle 19. července) Colours Of Ostrava přinese další várku hudebních hodů, vystoupí: Mika, The Soft Moon, Tata Bojs (ti si nachystali i jednu specialitku), Vök, William Fitzsimmons, Lenka Dusilová s Baromantikou, The Mispers, Monikino Kino, Other Lives a další.