Roztančené Colours aneb den třetí

19.07.2015 14:30 - Dan Hájek | foto: Marek Gerhard / musicserver.cz

Třetí den Colours Of Ostrava nabídl opět pestrou paletu hudebních zážitků - Rudimental a Clean Bandit nalákali nemálo tancechtivých fanoušků. Ostatní scény ale taktéž nabídly nemálo zajímavého, ohlášená bouřka naštěstí nepřišla a déšť si přáli snad jen Kieslowski. Došlo na překvapení, ale i první zklamání.

Live: Colours Of Ostrava 2015, 3.den

místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
vystoupili: Rudimental, Clean Bandit, Augustines, Owen Pallett, Dub Inc, Danger, Aneta Langerová, Kieslowski, Fallgrapp, Dillon a další
datum: 18. července 2015
Fotogalerie

Třetí den festivalu přinesl první varování na blížící se bouřky, jedna z nich byla ohlášena zhruba na půl šestou, ale asi se zalekla nebo chtěla být milosrdná ke Colours a tak vůbec nedorazila, rozpustila se. Možná z dálky slyšela nakumulovanou energii formace Palenke Soultribe, kteří v pařáku posledních dní v celkem brzké odpoledne poprvé výrazněji rozhýbali publikum svým mixem ztřeštěné elektroniky, psychedelie a afro-cumbia funku. Tato parta to do lidí valila od začátku svého setu a nikterak nepolevovala; klávesák Andres "Popa" Erazo byl jakýmsi direktivním faktorem celé show. Přestože, se nad obzorem objevily mraky a vítr zesílil, nikdo se nenechal tímto faktem nijak ovlivnit. Jediný, kdo si toho dne přáli nějaký ten déšť byli Kieslowski, ale bylo v tom dostatek severočeského nadhledu, takže otázkou, jak moc vážně to bylo míněno (o nich ještě později). A Aneta Langerová si zasloužila umístění na větší scénu, než kterou je Radegast Czech Stage.

Owen Pallett

Owen Pallett, Colours of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, 18.7.2015
© Martin Chochola / musicserver.cz
Smolař dne mohl být Owen Pallett, na jeho vystoupeni měla přijít ona bouřka, ale ve finále byla proti jen technika, která mu nepovolila hrát naplno a musel drobet improvizovat. Dokonce se v jeden moment přiznal, že původně nechtěl vůbec vystoupit, to si rozmyslel a udělal jedině dobře. Neb sympatické publikum ho jaksi nenechalo ve štychu. To se dočkalo pozměněného setlistu, kde však zbylo místo na vzdálenější minulost pod jménem Final Fantasy, ale i na stále aktuální desku "In Conflict". Owen Pallett začal sám, jen s houslemi, s nimiž si připravoval loopy a naplno tak vynikl jeho hlas, jež svou barvou je nezapomenutelný a poodhaluje všechny emoční roviny. Až posléze se přidali baskytarista Matt Smith a bubeník Robbie Gordon, písničky byly hrány v úsporných (co situace dovolovala) variacích, v nichž ale bylo patrné jak je Owen velký talent, nejen po skladatelské stránce, ale i ve smyslu pojetí hry na housle nebo klávesy. Kdyby se sám nepřiznal, nebylo by znát, že jej tíží nějaké technické komplikace a samotná "The Riverbed" neztratila nic ze své síly a naléhavosti.

Nejpamětihodnější koncert festivalu odehráli jednoznačně brooklynští Augustines. Nejde ani tak o to, které písničky hráli a nehráli nebo že díky zalykajícímu se zpěvu Billyho McCarthyho zněl indie-rock skupiny dříve známé jako We Are Augustines jako něco, čím můžou fanoušci slavnějších Editors zabíjet čas, než se dočkají jejich nové desky. Jde o to, že ty emoce byly opravdové. A publikum to vědělo, takže když se na samotný závěr šel zpěvák s kytaristou projít na molo a odehrát přídavek, cítili jste, že jste součástí něčeho výjimečného. A jakmile za mohutného sborového zpěvu dohráli, dal dojatý frontman svým dvěma kumpánům to nejsilnější a nejopravdovější obětí, jaké jsem kdy na koncertech viděl. Něco takového už z hlavy nevymažete... (Jan Trávníček)

Live: Fallgrapp očima Terezy Vavrouškové

Fallgrapp, Colours Of Ostrava 2015, Dolní oblast Vítkovice, 18.7.2015
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Na slovenskou kapelu Fallgrapp, která se účastnila loňského ročníku Red Bull Music Academy jsem za límec dotáhla půlku redakce, že je prostě musí vidět. Elektroakustický projekt v čele se zpěvačkou Norou Ibsenovou zaujme především slovenskými texty ve spojení s elektronikou hudbou, které netlačí na pilu, ale zvukomalebně hudbu podtrhují. Tuto podstatnou část sice absolutně zabil zvukař, který z prožitku vytvořil akustický mišmaš, publikum československé Radegast stage však i tak kapelu nadšene vytleskalo opětovně na pódium. Během setu zazněly songy z debutového alba "Rieka" i nové písně zachycující spojení elektroniky, houslového tria, perkusí, kytary a medového hlasu zpěvačky a koncertní set si publikum dokonale podmanil. Snad se postupem času kapele podaří vybudovat si zaslouženou prestiž na československé klubové scéně.

Mark Eliyahu si do Gongu přivezl i hosty (Alaev Family And Rita) a Gong zaplnil odstíny izraelské hudby, chvílemi až s meditativním a duchovním přesahem. Byl to příjemný relax, jak v parnu nabrat nějakou tu sílu na další dějství. To Damian Lazarus se svým projektem The Ancient Moons na to šel zcela jinak. Sice ho drobet srazilo, že většina lidí vyrazila na Rudimental, reportáž najdete na tomto místě, ale jako objevitel zvukových spojnic se vrhl do rytmů a propletenců melodií, v nichž bylo slyšet všemožné napříč světadíly. Zpěvák Zulu do této směsice přinášel další úhel pohledu, včetně inspirace filmy Stanleyho Kubricka (nejvíce patrnými v projekcích). Už to ale nebyly osamocené undergroundové manévry a inovátor Damian drobet sklouzl do rutiny.

Kieslowski, Colours Of Ostrava 2015, Dolní oblast Vítkovice, 18.7.2015
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Marie z Kieslowski si o sobotním večeru mohla dát patent na vyvedené hlášky, paradoxně tak bourala onen partnersko-rozpadový splín v osobitých písničkách, které s Davidem společně skládají. Došlo na průřez všemi alby, s primariátem zatím poslední "Mezi lopatky" a takový "Obraz" zazněl hned dvakrát, v přídavku však v remixu tvrdého Bonuse. Svéráz severočeského krasosmutnění a písničkového formátu prostě zabírá a tato dvojice se výtečně doplňuje. V nestřežený moment Marie i vyslovila přání, aby pršelo, to však nebylo vyslyšeno a i publikum bylo celkem výrazně proti. V závěru "Na nože" přišla zcela neočekávaná variace na skvostnou kompozici "A to je všetko?" bratislavských Longital (s poctivým uvedením copyrightu), pasovalo to tam skvěle. Tancechtivý už však nože brousili na tajuplného Dangera nebo místo Clean Bandit vyhledávali dancehall pohodu s Marikou.

Live: Clean Bandit pohledem Jana Trávníčka

Lascivní tanečky čtyř vokalistek jako vypadnuté z těch nejnechutnějších eurodanceových párty devadesátých let skutečně nebyly tím, kvůli čemuž bychom se na Clean Bandit těšili. Parta čtyř studentů Cambridgské konzervatoře nás totiž loni zaujala něčím daleko jiným. A sice mícháním klasické vážné hudby z pera pánů Dvořáka, Beethovena nebo Mozarta s moderní, lehce znějící produkcí a přeskakováním z jednoho žánru do druhého - od toho nejčirejšího popu přes taneční hudbu až po reggae. Úvod jejich vystoupení ale vypadal dost nevkusně a čtyři přes sebe se valící hlasy zabíjely právě tu rozmanitost, která nás na jejich debutu "New Eyes" loni v létě tolik zaujala. Nejvíce to bylo znát během "Come Over", v němž hlas rappera Style Gho nahradil auto-tunem modulovaný vokál Elisabeth Troy. Postupně se ale situace vylepšovala, zpěvačky se střídaly a když během "Mozart's House" dostal prostor houslista (a o chvíli později díky "Dust Clears" i zpěvák) Neil Amin-Smith, zobali už zpočátku nedůvěřiví diváci kapele z ruky. "Rather Be" jako nejpozitivnější hymna festivalu? Zcela určitě.

Není pochyb o tom, že kdyby si opinion leadeři chtěli na Colours smlsnout, uvedou právě sluníčkové Clean Bandit jako argument toho, proč už festival není tak alternativní - a tudíž kvalitní - jak býval. Na tom možná něco bude, na druhou stranu se ale ten festival jmenuje Barvy Ostravy a tak není důvod proč by svůj prostor vedle tmavých, depresivních tónů Swans neměli dostat i ty nejpastelovější.

Poslední den (neděle 19. července) Colours Of Ostrava přinese další várku hudebních hodů, vystoupí: Mika, The Soft Moon, Tata Bojs (ti si nachystali i jednu specialitku), Vök, William Fitzsimmons, Lenka Dusilová s Baromantikou, The Mispers, Monikino Kino, Other Lives a další.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY