Od rozpadu Fugees vydal Wyclef Jean tři eklektické desky, na kterých si nedá pokoj od spojování nejrůznějších hudebních stylů s hip hopem. Tom Jones, coververze Boba Dylana nebo street hip hop, Wyclef si není tak úplně jistý, za který tým kope a co vlastně hraje za ligu. A stejně jako po poslechu předchozích dvou alb i po tomto křičím: "Where the Fugees at?" aneb "Dejte to znovu dohromady!"
6/10
Wyclef Jean - Masquerade
Celkový čas: 69:06
Skladby: Message To The Streets, Peace God, PJ's, 80 Bars, Masquerade, 1-8000 Henchman, You Say Keep It Gangsta, Party Like I Party, Oh What A Night, Hot 93.1, Pussycat, Midnight Lovers, Two Wrongs, Instant Request, Thug Like Me, Daddy, Knockin' On Heaven's Door, The Eulogy, War No More, The Mix Show, MVP Kompa (Bonus), Ghetto Racine (PJ's Creole Mix) (Bonus)
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Kdo ví, kde by dneska byl hip hop, kdyby
The Fugees v roce 1996 nevydali "Score". Podle mnohých (počítejte i se mnou) nejlepší hip hopové album všech dob, inovativní fúze rapu, soulu, jazzu a raggae, hitové singly a hlavně zásadní hudební poselství pozitivního hip hopu v době, kdy scéně vládli gangstas. Po jediném albu se bohužel trojice Laureen, Wyclef a
Pras rozchází.
Laureen Hill, jak známo, natočila album "Miseducation Of L.H." a letos přišla s "Unplugged No. 2.0", kde se objevilo i několik nových skladeb.
Pras vydal nevyrovnané album "Ghetto Superstars" a více než hudby si užívá peněz. Nejplodnější sólovou kariéru má
Wyclef Jean, mozek a hnací motor
Fugees zároveň. Po "The Carnival" a "Ecleftic: Side 2 To A Book" vydává nyní "Masquerade".
Clefova sólová kariéra je logicky pokračováním krátké éry
Fugees. Stal se obecně respektovanou postavou hip hopového nebe, objevil nové hvězdy (
Destiny’s Child, City High) a psal písně pro největší stálice (Whitney,
Tom Jones). Jeho desky ale vždy vzbuzovaly přinejmenším rozpaky. Na "Carnival" nemohl naplnit očekávání "nového Score", ačkoliv to není vůbec zlá deska s hity jako "Gone Till November" nebo "Guantanamera". Na "Ecleftic" se zase nechal vést do příliš mnoha stran a ačkoliv z alba vytěžil hity jako "It Doesn’t Matter" a "Perfect Gentelman", vysloužil si za rozmělňování hip hopu přirovnání k Willu Smithovi nebo Puff Daddymu (fuj!).
Nové album "Masquerade" mělo být návratem k hip hopovým kořenům, měla to být "drsná deska pro ulici", jak Wyclef kdesi prohlásil. Měla, ale platí to jen o začátku. První čtyři skladby - včetně vynikajících "Peace God" a "PJ’s" - nasadí laťku hodně vysoko. Jednoduše řečeno, Wyclef opravdu rapuje, navíc písně nesou na zádech zajímavé samply a beat. Jenže pak se to trochu zasekne a Wyclef připomene, jaký podivín umí být. "Oh What A Night" je juchavá píseň, která by mohla být letní hit (to by Wyclefa mohlo poslat do hudebního pekla), to samotné platí i o "Pussycat", s Tomem Jonesem zpívajícím fragment své staré pecky "What’s New Pussycat". Kolaborace, o které Wyclef mluví už dobrý rok, ale největší zklamání. Pokus o hit, jedním slovem břečka. Velké varování - Clef na flirtování s popem jednou pěkně dojede. Mimochodem, kde jsou slibovaní
Mos Def a
Nate Dogg, kteří měli na albu hostovat? No nic, třeba příště.
Ve zbylé stopáži se navíc Clef začne opakovat. "Two Wrongs" je moc pěkné pomalé R&B se zpěvačkou Claudette ze skupiny City High, ale pokud se nemýlím, jedno takové už natočil - "911" s
Mary J. Blige. Hip hopová coververze Dylanovy "Knockin' On Heavens Door" jen opakuje vtip s "Wish You Were Here" z minulého alba atd. Clef se navíc až příliš často spoléhá na písně postavené na fragmentech jiných písní. Nejzajímavější skladby pak paradoxně přijdou až na úplném konci s bonusy, třeba ragga feelingem nacpaná "MVP Kompa". "Masquerade" zní, jako když pejsek a kočička vařili dort. Ingredience samy o sobě chutnají výborně (hip hop, R&B vokály, soul), ale dohromady to funguje jen občas. Přesto si Wyclef zaslouží pochvalu za neutuchající snahu o pozitivní hip hop. Žádná silácká póza, žádné střílení - to všechno je jen šaškárna pro média, říká v "Masquerade" nebo "Keep It Gangsta". "War No More" je pak jasné poselství pro všechny gangstas - strhněte masky a dejte ulicím mír v rytmu pacifistického raggae. Ale i toto kázání už známe z jeho předchozích desek.
Zdá se, že ve Wyclef je rozdvojená osobnost. Pořád je v něm duch jeho alter-ega Ecleftica, kterého stvořil na předchozí desce. Zatímco Wyclef, bývalý člen
Fugees a týpek, který si prožil těžké dětství v Haiti i v New
Jersey, dělá hip hop, který bolí (těžká píseň "Daddy" o smrti jeho otce), na druhé straně je tu Ecleftic - samozvaný hitmaker, který chce být největší postavou černé hudby všech dob, připomíná, kolik alb už prodal (20 milionů), dokazuje, že umí natočit hit i s wrestlingovým zápasníkem a předělává oldies hity. Chce bavit posluchače - to je dobře - ale někdy to trochu přežene. Nedá se říci, že by
Wyclef Jean chtěl točit prvoplánovaně podbízivé písně (ačkoliv se mu to daří), spíše mu chybí soudnost. Podle posledních rozhovorů se reunion
Fugees zatím odkládá. Hip hopová superskupina dluží Sony ještě dvě alba, ale ani jeden ze tří členů zatím neukázal ochotu dát věci zase do pořádku. Proto zatím žádné další "Score", jen polovičaté desky jako jsou "Masquerade" nebo "Unplugged No. 2.0". Škoda, hip hop by to potřeboval.