Rock For People Europe se ve svém prvním dni v nových prostorách potýkal se zničujícím horkem, šikovní interpreti v čele s Peterem Dohertym, Travisem O'Neillem, Finkem nebo THePETEBOXem ale dokázali horko přebít a přinést divákům příjemné hudební zážitky. Přinášíme souhrnný report z prvního dne.
Live: Modestep, Fink, Peter Doherty, BRNS, Vladimir 518 a další
místo: DEPO2015, Plzeň
datum: 3. července 2015
Fotogalerie
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Rock For People - část druhá. I tak by mohl znít titulek k jedné z největších hudebních přehlídek v republice, která se sice koná v tradičním termínu, zato však ve zcela nových prostorách. Areál papíren v centru Plzně nepatří k nejrozlehlejším a spíš než předchozí, v Hradci Králové konané ročníky připomíná svou útulností piešťanský
Grape. Industriální kusy zrezivělého železa před pódiem České spořitelny zase připomenou prostředí ostravských Colours. Očekávané porodní bolesti spojené s přemístěním do nových prostor zatím ve větší míře nenastávají, a tak je pro mnohé největším problémem najít poměrně vzdálený kemp. A také přežít to slunce.
V pátek teploty na rozpáleném betonu převyšovaly třicet stupňů a ani v sobotu a neděli se na tom nejspíš nic nezmění. Už zmíněná krytá stage České spořitelny se tak pro leckteré návštěvníky stává oázou blaha. Přežít na přímém slunci je opravdová výzva, proto nepřekvapilo, když se na rakouskou kapelu
Gasmac Gilmore, která je prvním z vystupujících na největší Rock For People stagei, přišla podívat jen hrstka fanoušků. O mnoho lepší to nebylo ani na plzeňské pub-rock-ska kapele Kníry, ta si však fanoušky odháněla spíše svými šovinistickými, nechutně vulgárními texty a rádoby recesistickými kostýmy, které byly všechno, jen ne vtipné. Největší ohlas tak po zásluze sklidil letitý inventář RFP, dravě elektroničtí
Skyline. Ti byli jako obvykle plní energie, skákali po Red Bull Tour Busu tak, že se div nepřevrátil, a vodou pokropený dav pod nimi pařil s nimi.
Live: Run Over Dogs pohledem Martina Sojáka
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Skupina z maďarské Budapešti zahájila svoji kariéru poměrně nedávno a to byl možná jeden z důvodů, proč na jejich koncertě bylo lidí jen pomálu. Určitě k tomu ale také pomohlo, že se jejich stage nacházela mimo hlavní areál festivalu a najít k ní cestu byla docela výzva. Většina těch, co k pódiu zavítala, se tam přišla spíše schovat před horkem, které bylo zatím hlavním nepřítelem festivalu. A tak, i když kapela hrála svůj psychedelický stoner rock s nádechem blues skvěle a její členové dávali do koncertu vše, kdovíjakého potlesku od publika se jim nedostalo. Skupina má zatím na kontě jediné album, nebyl tím pádem problém odhadnout, jaké písně vlastně zazní. Mohli jste tak slyšet "Criminal Serenade" nebo "Sick Of Cigarettes", a dokonce i "Noxious Foodies", podle které se celé album jmenuje. Koncert se i přes tu skutečnost, že nenabídl nic nového z tvorby skupiny, povedl a je jen škoda, že se na Run Over Dogs nepřišlo podívat více lidí.
Celkem slušnou odezvu měl poměrně fádní alternativní indie rock v podání nizozemských
De Staat, to však nebylo nic proti tomu, jak dobře fanoušci reagovali na beatboxera hrajícího si se smyčkami, který se skrývá pod pseudonymem
THePETEBOX. Jeho set na pódiu Red Bull Tour Busu byl přitom takřka totožný s tím, co na Rock For People předvedl už v minulosti, tudíž opět došlo na Nirvanu,
MGMT nebo
Pixies. Pro ty, kteří jej viděli poprvé, to musel být jistě zážitek, ale rozežraní festivaloví matadoři už si z něj na zadek podruhé nesedli.
Live: Mucha pohledem Martina Sojáka
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Na
Muše bylo jako obvykle narváno, a to i přesto, že o dvě hodiny dříve na stejném místě trpěli Run Over Dogs kvůli špatnému umístění stage. Pódium je umístěno v budově a ta byla doteď spojována s příjemným chládkem, kde lidé hledali útočiště před horkem. Teď v ní bylo tak narváno, že se dalo stěží dýchat. Dům má dvě patra a obě byla plně obsazena, dole v předních řadách jako vždy ti největší fandové, kteří zplna hrdla zpívali s Muchou, a v horním patře se zdržovali spíše ti klidnější, co se na chvíli snažili oprostit od života a jen si zazpívat své oblíbené písně.
Únavu z horka na sobě
Mucha nedala znát a poctivě hrála jednu pecku za druhou. V repertoáru se objevily "Semeno" a "Chlapi sú kokoti", ale největší potlesk sklidila její symbolická píseň "Ježíš" se známou větou
"mrdá mi v hlavě". Kvůli horší akustice sálu bohužel nebylo někdy
Muše zcela rozumět, a tak, pokud jste text písně neznali, měli jste smůlu.
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Zatímco před měsícem si v Hradci svou reputaci napravovali
Faith No More, v Plzni se kvůli thajskému detoxu před třemi lety vrátil
Pete Doherty. Známý průšvihář a feťák je údajně už nějaký ten měsíc čistý, a tak se poslední dobou věnuje comebacku své kapely
The Libertines, s níž letos v létě brázdí celou Evropu. V Plzni se však kultovní muzikant, který si v poslední době potrpí na uvádění svého křestního jména Peter, předvedl jako obyčejný písničkář s kytarou na krku. Ve svém setu nezapomněl jak na hity své původní formace, tak na pár ukázek z tvorby
Babyshambles. A došlo i na sólový singl "Last Of The English Roses", který věnoval zesnulé
Amy Winehouse.
Zpěvák s publikem prakticky nekomunikoval a bylo hodně znát, jak ležérně a bez zájmu se k celému vystoupení stavěl, když však na pódium přiletěl klobouk s věnováním, došlo ke vtipné interakci, v níž se diváci i zpěvák bavili střídavým jásáním a bučením podle toho, který ze dvou klobouků muzikant právě nosil. U tak problémového člověka, jakým Doherty je, bylo jen otázkou času, kdy se něco zvrtne. Na rozdíl od
loňského koncertu na německém
Rock am Ringu však hrál jako profík, a tak bylo v jeho případě jediným rebelstvím přetáhnutí koncertu o šest minut, po nichž už jej pódioví technici nemilosrdně vyháněli pryč. Reputaci si však napravil, o tom žádná.
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Možná vůbec nejlepší z celého dne ale byli experimentální Belgičani
BRNS. V článku věnovaném kapelám letošního ročníku je kolega Wipplinger označil za černého koně festivalu a měl pravdu. Zasněné dreampopové pasáže se střídaly s expresivním indie rockem, vícehlasý zpěv se postaral o velkou variabilitu, a máte-li rádi třeba
Alt-J nebo
Foals, jistě jste si přišli na své.
Live: Vladimir 518 pohledem Martina Sojáka
Vladimir 518 začal svůj koncert v tu nejlepší možnou dobu - když už konečně zašlo slunce a v rozpáleném depu se udělal příjemnější chládek a hlavně lepší podmínky k pořádnému fandění, pištění a povzbuzování. A taky tomu tak bylo, Vladimir a Mike Trafik přitáhli k Red Bull Tour Busu snad nejvíce fanoušků za celý den. Rapper byl s DJem skvěle sladěn a písně doplňoval o macho gesta, která jen přispívala k celkovému efektu. Vladimir se občas nechal natolik unést a přistoupil k okraji pódia, až se lidé trochu báli, aby nespadl. Překvapením pak byly skladby, které šly hluboko do historie jeho tvorby. Jak se sám rapper nechal slyšet, ani on sám nevěřil, že písně jako "Du dolů" bude publikum vůbec znát, natož že jich bude tolik. Před odchodem projevil lítost, že nebude mít možnost poslechnout si sobotní Motörhead, na které se moc těšil. Jeho tourplán je ale neúprosný.
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Pokud bychom ze dne, v němž drtivě převažovali písničkáři, měli vybrat toho nejlepšího, pak by jím byl Travis O'Neill. Nesmírně charismatický Ir měl v sobě image námořníka, americkou vervu pro naléhavé country i cit pro kontakt s publikem, díky nimž jej publikum zřídka obsazené Nova Cinema stage vzalo okamžitě za své. Jeho koncert byl srdečním zážitkem, který nám mohou všichni ti, kteří se v davu třásli na úvod
Modestep, závidět.
Londýnská elektronická smršť, která v sobě kombinuje dubstep, drum 'n' bass i hard rock, se na Rock For People ukázala už v roce 2013, letošnímu postu headlinera ale ještě nedorostla. A to ani přesto, že světelná show těchto úderníků toho dne neměla konkurenci. Chybí jim totiž dostatečně nosný materiál. Z debutu "Evolution Theory" se sice pár úspěšných singlů vyklubalo a "Sunlight", "Another Day" nebo "Show Me A Sign" mezi ně určitě patří, ještě horká dvojka "London Road" je ale o poznání slabší a těžko se hledají důvody, proč s ní vůbec ztrácet čas. Lidi sice tancovali jako o život, nešlo si však nevšimnout, o kolik se jejich reakce znásobily, když se v hodně zmixovaném setu bez radio editů dostalo na útržky "Voodoo People" od
The Prodigy nebo riff "Smells Like Teen Spirit" od
vy-víte-koho. Špatný koncert to určitě nebyl, ale v přímém srovnání právě s
The Prodigy se určitě nedá použít známé pořekadlo o žákovi, který předčil svého učitele.
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Závěrečný koncert prvního dne patřil Finkovi a jeho kapele. Ten se do České republiky vrací pravidelně, a pokud jste ho včera nestihli, dostanete další příležitost už v listopadu, kdy se ukáže jak v Praze, tak v Brně. V Plzni odehrál svůj standard, což v jeho případě znamená velmi dlouhé a v jedné rovině plynoucí písně, které sice kolegovi Věžníkovi na dosud poslední desce
"Hard Believer" učarovaly, pisatel však v jejich monotónní, ubíjející náladě nedokázal najít zalíbení. A to ani tenkrát na Colours, ani teď na RFP.
Celkově se však první den plzeňského Rock For People povedl, a pokud bude festival i nadále pokračovat v dosavadní kvalitě, mohli bychom se z ročníku 2015 radovat jako z úspěšného.