Najdete je snad kdekoliv na světě. Island má Sigur Rós. Ke Spojeným státům patří Bon Iver. Německo má Mighty Oaks. Velká Británie Passengera, Irsko Glena Hansarda a Nový Zéland třeba The Naked And Famous. O čem je řeč? O muzikantech, kteří spolu sice z žánrového hlediska příliš nesouvisí, spojuje je však křehká intimita a vagon vroucích emocí, jimiž je jejich hudba naplněna. A také příroda. Hodně přírody. Dokonce tolik, že poslouchat je jinde než v hustém lese či na skalistém pobřeží plném tříštících se vln a silného větru je skoro zločin. I Polsko má někoho takového. Jmenuje se Arkadiusz Glensk a jeho projekt Fismoll uzavíral sobotní program třetího dne United Islands Of Prague.

Česká premiéra našich folk-popových severních sousedů zněla lákavě už podle poslechu debutového alba "At Glade", které v roce 2013 získalo hned čtyři nominace na Brand New Awards. Až živé provedení ale dalo jemným a citlivě rostoucím písním prostor vyniknout naplno. Violoncello, bicí, basa a sada vzájemně se proplétajících dvojic akustických či elektrických kytar s pedálovými efekty tvořily tesknou atmosféru už samy o sobě. Jakmile se k nim ale přidal nadpozemsky čistý hlas v tónině fis-moll v kulichu vystupujícího frontmana Glenska, zásah do srdce byl stoprocentní.

Sotva jedenadvacetiletý hudebník má natolik něžný a pronikavý hlas, že jej buď okamžitě odsoudíte jako uspávače hadů, nebo si vás získá už první odzpívanou slabikou. Většina přítomného publika Spojených ostrovů však naštěstí patřila do druhé skupiny, a když se skupinka opilých Poláků rozhodla na umělce pokřikovat, ať se trochu usmějí, zpražila je všeříkajícím "Pšššššt!"

Kvarteto hrálo přibližně hodinu a čtvrt a za tu dobu stihlo přehrát většinu toho podstatného: "Come To The Light", "Let Me Breathe You Sigh", "The Healing" či "Time Of Glimmers". Došlo také na nějakou tu ukázku z nové desky, která vychází už příští týden, konkrétně 29. června. A soudě podle ochutnávky "Soldier" nás žádná dramatické točení kormidlem nečeká. Což je možná i trochu škoda. Více hlasových i muzikantských poloh by krásným, byť trošičku monotónním koncertům dodalo na pestrosti.

I tak si nás ale poznaňský rodák a jeho smečka získali. Možná nepatří mezi nejvýmluvnější kapely a jejich původ a nevydávání alb na pobočce velkého českého labelu způsobí, že už si o nich asi nikde jinde hned tak něco nepřečtete, kvalitní muzika postavená na koncentraci na jednotlivé tóny a správném načasování se dá ale dělat i v malém. A poslouchat jakbysmet.