Muse mají na "Drones" dvě tváře, spojuje je téma války

15.06.2015 09:00 - Martin Kocián | foto: facebook interpreta

Nové album "Drones" jedné z nejlepších koncertních kapel současnosti Muse bylo předem označováno jako návrat ke kořenům. Zda se to britskému triu, v jehož čele stojí charismatický Matthew Bellamy, povedlo, je na posouzení jednotlivce. Určitě ho však lze označit jako kompromis pro nové i staré fanoušky.
9/10

Muse - Drones

Skladby: Dead Inside, Drill Sergeant, Psycho, Mercy, Reapers, The Handler,JFK, Defector, Revolt, Aftermath, The Globalist, Drones
Vydáno: 05.06.2015
Celkový čas: 52:40
Vydavatel: Warner Music
Ačkoliv poslední dvě alba Muse byla vcelku tematická, až novou, v pořadí již sedmou řadovku lze považovat za plnohodnotný koncepční celek. "Drones" vypráví příběh muže, který byl státem přeškolen zabíjet bez milosti, do té doby, než je vykoupen láskou, ale už nedokáže zachránit ty, které miluje. Tento hrdina ztratil vše a upozorňuje na problematiku válek, revolucí, diktatury a ztrátu lidské empatie.

Album je rozděleno na dvě části. První, kdy je z našeho hlavního hrdiny bezcitný až cynický zabiják, je tvrdá, agresivní, politicky nabitá a plná divoké energie. Zároveň přináší doslova hudební skvosty, ať už je to pilotní singl "Dead Inside" zdobený syntezátory a připomínající éru alba "Black Holes and Revelations" nebo masitými kytarovými riffy vyzbrojený "Psychopat", jenž by šel připodobnit k "Personal Jesus" v provedení Marilyna Mansona s jeho proslulým děsivým šepotem. Najdeme zde také song "Mercy", zdařilejšího nástupce hitovky "Starlight" s opojným refrénem. Nejvíc si starší fanoušci budou pochvalovat rockový nářez "The Handler".

Zlom a druhá část přichází po slavném projevu Johna F. Kennedyho z 21. dubna 1961 z dob Studené války, v němž srovnává komunismus se svobodným světem. Zvuk se stává méně napjatý a texty začínají být optimističtější. Příkladem nechť jsou popovější skladby jako "Aftermath", "Revolt" nebo jedna z nejkrásnějších položek "The Globalist", která je i zároveň nejdelší. Její desetiminutová stopáž nabízí celkem tři přechody, přičemž ten poslední, v sedmé minutě začínající, vytlačí nejednomu posluchači slzu z oka. Bellamyho jedinečný falzet doprovázený klavírem dá opětovně vzpomenout na legendárního Freddieho Mercuryho, jemuž se duchovní otec Muse ze současných zpěváků svým hlasovým fondem rovná nejvíce. Všeobecně lze říci, že vliv kapely Queen, včetně jejích proslulých rockových oper, je v druhé polovině stopáže jasně znát. Bitva skončila, náš hrdina je konečně volný, avšak unavený z boje nechce nic jiného než se vrátit domů.

Konec je však nejednoznačný, protože album uzavírá titulní skladba s renesanční sborovou melodii se čtyřmi různými vokály vrstvenými na sebe - truchlí se tady nad ztrátou všech těch, kteří zemřeli v rukou sobectví, chtíče, chamtivosti a nenávisti. To nechává nejen našeho hrdinu, ale hlavně posluchače přemýšlet o smyslu války.

"Drones" je hudebně, koncepčně a i politicky excelentním albem. V současném sociálním a hudební klima bude dobrou volbou pro fanoušky staré i nové. Není pochyb o tom, že bude oslavován v příštích letech jako klasika.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY